Harding Luke

Luke Harding je britský novinář, který se proslavil jako zahraniční korespondent The Guardian.  Harding absolvoval Atlantic College v jižním Walesu a studoval angličtinu na University College v Oxfordu . Pracoval jako korespondent večerníku Argus v Brightonu a poté pro Daily Mail před nástupem do The Guardian v roce 1996. Jako zpravodaj působil v DillíBerlíně a Moskvě.  Je autorem reportáží z války v Afghánistánu, v Iráku a v Libyi .V roce 2014 získal cenu Jamese Camerona.

Píši jen o tom, s čím jsem se seznámil...

V knize jsou věci, o nichž se dosud nevědělo, ale mnoho informací o některých událostech na veřejnost proniklo už v době, kdy se odehrály. Ale rychle se na ně zapomnělo. Kniha je důležitá právě tím, že všechno shromažďuje do jednoho souvislého vyprávění.

Myslím, že lidé jsou velmi dobře obeznámeni s americkými hrdiny příběhu – nebo s antihrdiny, pokud chcete.
Ať už je to Paul Manafort (Bývalý šéf prezidentské kampaně Donalda Trumpa, který byl v roce 2018 odsouzen za bankovní podvody a finanční přestupky. Pozn. KNIHY), nebo Carter Page (Konzultant amerického ropného průmyslu a bývalý poradce pro zahraniční politiku Donalda Trumpa během jeho prezidentské kampaně v roce
2016. Podezřelý ze styků s ruskými tajnými službami a z účasti na vypracování kompromisního materiálu na Hillary Clintonovou. Pozn. KNIHY) nebo Donald Trump Jr. (Americký podnikatel. Je prvorozeným potomkem 45. prezidenta  Donalda Trumpa a české modelky Ivany Trumpové. Aktivně podporoval kandidaturu svého otce na funkci prezidenta Spojených států před volbami v roce 2016. V současné době pracuje spolu se svou sestrou Ivankou Trumpovou a bratrem Ericem Trumpem na pozici výkonného viceprezidenta společnosti Trump Organization, kterou vybudoval jeho otec. V souvislosti s aférou kolem ovlivňování voleb Ruskem, která se týká především prezidenta Trumpa, bylo v červenci 2017 intenzívně diskutováno setkání Donalda Trumpa juniora s ruskou občankou, právničkou Nataljou Veselnickou, která je údajně blízká administrativě prezidenta Putina. Pozn. KNIHY). Chtěl jsem osvětlit, co dělají Rusové. Aby se to dalo vůbec pochopit a správně interpretovat, co se dělo kolem amerických prezidentských voleb, musel jsem se vrátit až do období studené války a rozebrat i metody KGB. Myslím, že k tomu mám dost zkušeností vzhledem k tomu, že jsem působil v Moskvě jako zpravodaj listu The Guardian. Můj byt byl tehdy pod stálým dohledem a tajné služby mě soustavně odposlouchávaly. Důležité také bylo podívat se, jak KGB postupovala v intencích metod Vladimíra Putina, který využívá strategií zkoušených a testovaných v 60. a 70. letech za tehdejšího sovětského generálního tajemníka
KSSS Leonida Brežněva. Myslím, že je důležité, aby Putin nebyl interpretován jako nějaká nadlidská bytost. Mezi ruskými reformátory existují určité obavy, že způsob, jakým je tento příběh vylíčen, pomáhá posílit Putinův obraz jako geniálního manipulátora. V některých ohledech se mu to skutečně daří. Stačí uvést třeba phishingové e-maily, pomocí nichž se dají podvodně získat citlivé údaje.

V knize píšete, že mezi ruskou vládou a skupinami zločineckých kybernetických válečníků existuje určitá spojitost. Jak to funguje?

Spoléhám se na velmi dobré ruské informace, zejména od investigativního novináře Andreje Soldatova, který napsal fantastickou knihu The Red Web. Spolupracoval jsem s ním hlavně na kapitole o hackerských praktikách. Existují hackeři, kteří jsou v podstatě zločinci. Za svoji práci si nechají zaplatit a poměrně často se stávají agenty FSB, ruské špionážní agentury. Ruský stát je jinak organizovaný než USA nebo SRN. Předchozí knihu jsem napsal o ruské vládě. Jmenuje se Mafiánský stát. Existuje byrokracie, která se tváří jako vláda kontrolovaná parlamentem, jsou povoleny svobodné volby, ale tato hlavní demokratická pravidla jsou ve skutečnosti převážně dekorativní. Vláda má nejen velmi blízký vztah s organizovaným zločinem, ale sama se v tomto ohledu také projevuje. V současném Rusku se výrazně prosazuje tzv. nacionalistické hnutí, které se snaží obnovit ve světě bipolaritu, která by znamenala, že Rusko je rovnocenným konkurentem USA. Ale svět se od dob studené války podstatně změnil. Dále tu probíhá boj o majetek. Mám na mysli miliardy dolarů ze státních podniků, jako je Gasprom, nebo Rosněft. Lidé, kteří sedí ve vedení těchto organizací, patří k nejbohatších lidem na planetě a byli jedněmi z těch, kteří systém do značné míry kriminalizovali. Ale to všechno státu nebrání konat i „vlastenecké“ činy, jako je například hacking amerických voleb.

Trump je s Rusy v kontaktu mnoho let. Americká inteligence to považuje za podezřelé. Můžete o tom říci něco víc?

Myslím, že Donald Trump je takový vůdce, s nímž Vladimir Putin rád jedná. Určitě nemá v oblibě idealisty. Nevěří v mezinárodní právo, ani že západní demokracie jsou skutečně demokracie. Někteří experti z Ruska říkají, že Putin vidí mezinárodní světový pořádek po druhé světové válce – OSN, NATO, soudy pro nedodržování lidských práv a dokonce i Pařížskou dohodu z roku 1954, která položila základy nynější Evropské unii, jako druh nástrojů k dosažení západní hegemonie nad světem. Má rád vůdce typu Silvia Berlusconiho v Itálii nebo Gerharda Schrödera v Německu či nyní Donalda Trumpa v USA. Jsou to lidé, kteří nemluví o abstraktních tématech nebo o ušlechtilých činech, či občanských hodnotách. Mluví o obchodech, nejlépe s energiemi, což je výhodné pro Rusko. To je ten svět, ve kterém Vladimir Putin působí. Skutečně si myslí, že prakticky vše může být vyjednáno. A pokud to  možné není, jde o spiknutí. Proto je Donald Trump dokonalým partnerem. To, co známe z veřejně dostupných dokumentů, je Trump k Putinovi přitahován více, než kterýkoli jiný politik. Jako by mezi nimi byl zvláštní druh magnetismu.

Podívejme se na zprávu Steele. Jejím autorem je bývalý zpravodajský důstojník MI6 Christopher David Steele. Jde o soukromou zpravodajskou informaci z období od června do prosince roku 2016. Výsledná dokumentace obsahuje obvinění z pochybení a spiknutí mezi okruhem spolupracovníků vytvářejících prezidentskou kampaň Donalda Trumpa a vládou Ruské federace v průběhu předvolební kampaně v roce 2016. Podle ní se členové kampaně a ruští činitelé údajně dohodli, že zasáhnou do voleb v zájmu D. Trumpa. Zpráva také tvrdila, že Rusko se snažilo poškodit Hillary Clintonovou sdílením negativních informací o ní. Zprávu publikovala v plném rozsahu společnost BuzzFeed 10. ledna 2017. Jak se k ní postavila veřejnost?

Zveřejnění zprávy je odvážným rozhodnutím společnosti BuzzFeed. Myslím si, že udělala správně, protože se některá obvinění se už objevovala v médiích. Christopher Steele netvrdí, že jeho zpráva ze sta procent odpovídá
skutečnosti. Přiznává, že některé závěry mohou být špatné, ale je přesvědčen, že sedmdesát až devadesát procent je pravda. Steele poslal své poznámky FBI a byl zoufalý z toho, že nepřicházela adekvátní reakce. Poslední ranou pro něj bylo, když ředitel FBI James Comey oznámil, že znovu otvírá vyšetřování e-mailů Hillary Clintonové, a to deset dní před volbami. Stále však mlčel o Trumpovi. Nesvědčí to také o něčem…?

Myslíte si, že vás Steele vedl správným směrem, když vám řekl: „Sledujte tok peněz.“

To je velmi komplikované a těžko můžete dojít k definitivním závěrům. Víme, že Rusové koupili nemovitosti v Trump Tower, a to ne v nedávné době, ale brzy po dokončení stavby v roce 1983. Se Steelem jsem také mluvil o ruském oligarchovi, Dmitriji Rybolovlevovi. Jde o velmi bohatého muže, miliardáře, který koupil Trumpův dům na Floridě v roce 2008 za 95 milionů dolarů. Pro Trumpa to znamenalo čistý zisk ve výši 50 milionů dolarů. Proč tak ostřílený finančník doslova věnoval Trumpovi takovou sumu? Zajímavý je také případ Deutsche Bank – Německo, která přihrála Donaldu Trumpovi obrovské částky peněz. A tentýž rok 2008 společnost Trump nesplatila významnou půjčku ve výši 45 milionů dolarů, žalovala banku z důvodů, které jsou stále nevysvětlené,
a banka nadále půjčovala. Trump dluží Deutsche Bank ještě asi 300 milionů dolarů.

Zajímalo by mě, jak vaši knihu přijímají lidé v jiných zemích. Vidíte podobný skepticismus vůči obvinění z ruského vměšování do francouzských nebo německých voleb nebo do Brexitu?

To je zajímavá otázka. Jen bych řekl, abych objasnil svou vlastní pozici, je docela možné, že Hillary připravila špatnou kampaň a Rusko zasáhlo. Tyto věci se vzájemně nevylučují. V Evropě s tím máme také své zkušenosti. V Londýně v roce 2006 dva ruští agenti otrávili disidenta Alexandra Litviněnka. Šlo o obrovský případ. Zprávy o něm se objevily na předních stránkách světového tisku. Vyšetřování se věnoval Scotland Yard a další policejní síly v Londýně. Předložily tisíce stránek vědeckých důkazů, že šlo o spiknutí Kremlu. A to bylo deset let před zmiňovanými volbami v USA.
Takže si myslím, že skepse vůči Rusku není ničím novým. Existuje přesvědčení, že Rusko na mezinárodní scéně působí agresivně. Viděli jsme válku na Ukrajině, anexi Krymu... 

Příběh získal novou dynamiku, když Trump vyhodil ředitele FBI a v televizi řekl, že to udělal kvůli vyšetřování údajného ruského vměšování do voleb. Olej do ohně pak přilil, když řekl několika ruským diplomatům, že odvolal Comeyeho, aby zastavil ruské vyšetřování. Je to Donald Trump, který je posedlý tímto příběhem a který ho stále živí zprávami na Twitteru a mluví o tom, kde může.

Můžeme to nazvat ironií, ale je jasné, že to neskončilo. Jsem novinář a píšu o tom, s čím jsem se reálně seznámil. Můj občanský postoj je progresivní. Považuji se spíš za levicově smýšlejícího. To znamená, že se starám o věci jako jsou lidská práva a o to, co byste mohli nazvat univerzálními hodnotami, pokud se to nezdá příliš staromódní. Když se podíváte na situaci v Rusku, zjistíte, že zde neexistují svobodné volby, tisk a televize jsou pod kontrolou Kremlu. Disidenti, kteří kritizují režim, trpí šikanou od drobného obtěžování až po zastřelení na ulici. Myslím, že to musíme mít na paměti. A co se týče otázky studené války, nemyslím si, že je zahalena tajemstvími. Nynější Rusko považuje rozpad Sovětského svazu za hluboké ponížení. O to víc se snaží vyhrát druhou studenou válku. Ve věku Facebooku a Twitteru se jen změnily metody.
(Ze zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama