Taylor Patrick

PATRICK TAYLOR se narodil a vyrostl v Bangoru v severoirském hrabství Down. Je lékař, zabývá se především výzkumem v tomto oboru. Volný čas rád tráví na moři, věnuje se též stavbě modelů lodí. Je otcem dvou dětí. Žije střídavě v Kanadě a v Irsku. Je synem lékaře a už od svých devíti let, kdy onemocněl obrnou, měl o své budoucí profesi jasno. „Tři měsíce jsem ležel v nemocnici a denně obdivoval starostlivost lékařů a zdravotních sester.“ Jen o něco později začal psát. „V šestnácti jsem získal cenu za eseje ve stylu Francise Bacona. A to bylo naposled, kdy jsem dosáhl na nějaké ocenění,“ směje se. V Calgary v Medical Centre vedl na klinice IVF tým, který přivedl na svět třetí dítě ze zkumavky v Kanadě. Jeho fotografii má vedle své svatební v pracovně.

Jsem prostý vypravěč

Patrick Taylor je jedním z nejprodávanějších autorů Kanady. Jeho knih s „doktorskou“ tematikou se prodalo více než 1,7 milionu výtisků v mnoha zemích světa.

Jak se zrodila vaše „doktorská“ série?

Můj první příběh vyšel v nakladatelství Insomniac Press v Torontu v roce 2004. Tím upadlo do zapomnění všechno ostatní, co jsem kdy publikoval. Když knihu vydalo v roce 2007 newyorské n akladatelství Forge, stala se New York Times bestsellerem. Hned jsem dostal smlouvu na další dvě. Netušil jsem o čem budou, jen mi bylo jasné, že to budou opět příběhy z irského venkova.

V knize Doktore, hlavu vzhůru zavádíte svého hrdinu na válečnou loď Warspite, kde působí jako lékař. Musel jste tomu nějak podřídit přípravu na vlastní tvorbu?

Ano. Nastudoval jsem, s čím se musel lékař na moři během druhé světové války potýkat. Prošel jsem i záznamy
o námořních bitvách. Ale i romantičtější duše nepřijdou zkrátka. O'Reilly si prožije svou první lásku
s Deirdre.

Kde píšete?

Doma v pracovně. V nájemních bytech, když jsme v zimě v Kalifornii.

Máte nějaké speciální rituály, než si sednete k práci?

Ne. Obvykle vyřeším administrativní záležitosti, jako je email, potom upravím, co jsem napsal včera a pak píšu
nové kapitoly.

Jaký je váš způsob psaní?

Používám počítač. Jsem doktor a nikdo by můj rukopis nepřečetl, včetně mě.

Máte stanovený pevný čas pro psaní, nebo usedáte k práci jen tehdy, když se potkáte s múzou?

Píšu každý den sedm dní v týdnu, pokud nejsem na dovolené. Začínám tak kolem půl jedenácté, pak následuje
přestávka na oběd a končím ve čtyři až v půl páté.

Kdo nebo co je vaší inspirací?
Nezabývám se něčím tak vznešeným jako je inspirace. Jsem prostý vypravěč.

Co vám udělá největší radost?

Dostávám strašnou spoustu dopisů od lidí, kteří byli nemocní a napsali mně: „Vaše knihy mi pomohly nemoce
překonat.“ Potěší mě to jako starého doktora i jako autora.

Řídíte se nějakou životní moudrostí?
Nevím, jestli řídím, ale beru život jako kolotoč. Dostanete pouze jediný lístek, tak si užívejte jízdu. A pokud jste
spisovatel, dělejte si poznámky.
(Ze zahraničních pramenů)

 

VYDANÉ TITULY


Reklama

[bc_random_banner category=550 slider=no autoplay=true delay=3000 loop=false dots=false]