Tieryas Peter

Peter Tieryas (nar. 1979) je asijsko-americký spisovatel. Román Spojené státy japonské (2016) je jeho třetí knihou. Studoval na University of California Berkeley. Pracuje jako technický ředitelem společnosti Sony Pictures Imageworks. V podobné funkci byl zaměstnán i ve společnosti LucasArts. Mnoho z jeho příběhů zahrnuje americký sen, konflikty v totalitní společnosti budoucnosti a podivné střety uprostřed různých kultur.

 

Historie se mění podle toho, kdo ji vykládá

Co je pro vás nejnáročnější na psaní?

Každý příběh sebou nese jinou výzvu. Při psaní Spojených států japonských jsem narážel na spoustu otázek, jejichž zodpovězení je v Asii stále sporné, takže jsem musel být opatrný ne všechny spekulace, které se nabízely. Znamenalo to měsíce výzkumu a ověřování faktů, abych si byl jisté, že nedělám chyby ve jménech nebo v chronologii, pokud jsem nechtěl úmyslně pozměnit historii. Rukopis prochází množstvím revizí, usiluji o maximální dokonalost příběhu. Snažím se navázat s postavami emocionální spojení a prostřednictví dialogu ukázat jejich charakter.

Co ovlivňuje vaše psaní?

Někdo si třeba všimne ve Spojených státech japonských určitého vlivu Philipa K. Dicka. Ale já také nacházím inspiraci u Pearl S. Buckové nebo u Rieka Kodamy. Miluji jejich vyprávění, které se prostírá do neobvyklých šířek. V mých knihách je také důležité jídlo. Zmiňuji se o asijských a amerických pokrmech a některé z mých oblíbených restaurací jsem „přemístil“ do alternativní historie. Rovněž hudba je pro mě velmi důležitá. Mám pocit, že některé
scény v Spojených státech japonských by se odehrály jinak, kdybych poslouchal jinou hudbu.

Popište Spojené státy japonské jednou větou.

Spojené státy japonské jsou duchovním obrazem člověka ovlivněném tragédiemi druhé světové války.

Co vás inspirovalo k napsání Spojených států japonských a co vás přitahuje k alternativní historii?

Zmínil jsem se už o Philipu K. Dickovi. A byl jsem také motivován krvavými událostmi v Asii během druhé světové války. V Americe jsme o nich moc nevěděli. Chtěl jsem se s tímto úsekem moderních dějin detailněji seznámit. Zároveň jsem chtěl vzdát i hold japonské kultuře a civilizaci v porovnání s americkými ideály. Mně šlo ale i o zamyšlení, jak se s břemenem minulosti budou lidé vyrovnávat o desetiletí později. Jak budou přemýšlet o světě, co nového přinese technologický pokrok. Alternativní historie nám pomáhá vidět náš současný svět ve velmi odlišném světle. Vzpomínám si, že jeden z prvních sci-fi filmů, které mě opravdu zasáhly, byla Planeta opic. Na první pohled se mohlo zdát, že nemá se Zemí nic společného, až jsem si uvědomil, že je to všechno o lidstvu a naší společnosti. Katastrofická část Spojených států japonských není tak odlišná, ale podoba naší současnosti je zřejmá.

Čeho se týkal váš výzkum při přípravě na napsání Spojených států japonských?

To je zajímavá otázka, protože pro mne bylo velmi těžké najít díla o druhé světové válce z asijského pohledu. Téměř všechno bylo americky zaměřené, což dává smysl v Americe. Ale já opravdu chtěl vědět, jak žili občané v Tokiu, ktdyž se dověděli ze zpráv, že jejich země rozpoutala válku, s čím se museli vyrovnávat lidé v obsazených zemích... Historie se mění v závislosti na tom, kdo ji vykládá, tak se mi dostávaly do rukou různorodé prameny. Četl jsem tedy všechno a snažil se udělat si vlastní názor. Také jsem sledoval spoustu filmových válečných dokumentů, hovořil s lidmi a nechal si překládat do angličtiny z jiných jazyků. Cenná pro mě byla díla Johna Tolanda, Edwarda Drea, Andrewa Gordona a dalších autorů. 

Která postava byla pro vás nejlehčí a která naopak nejtěžší?

Lehce se mi psalo o jednom civilistovi, který byl zabit. Věnoval jsem mu totiž jenom jednu větu. A zároveň se mi o něm psalo velmi těžko. Za tou kratičkou zmínkou totiž stálo dlouhé přemýšlení o jeho rodinném zázemí, civilním povolání, způsobu života, jeho emoční výbavě a o spoustě dalších věcí.

(Ze zahraničních pramenů)

 

VYDANÉ TITULY


Reklama