Welsh Irvine

Irwine Welsh - skotský autor, dramatik a povídkář. Proslavil se knihou Trainspotting, která byla zfilmována.

V šestnácti letech opustil školu a přestěhoval se do Londýna, kde vystřídal spoustu povolání a za zmínku jistě stojí i jeho zkušenosti s drogami. Později se opět vrátil do Edinburghu, kde vystudoval Heriot – Watt University a poté se začal věnovat literatuře. Vedle známého Trainspottingu u nás vyšly knihy Acid house, Noční můry s čápem marabu, Extáze, Sviňák (Špína), Lepidlo, Postelová tajemství mistrů kuchařů, Porno (pokračování Trainspottingu), Heráci (prequel Trainspottingu) a podílel se jednou novelou na knize Na víkend do Afriky. U nás zatím poslední vydanou knihou je román Pohlavní životy siamských dvojčat. Zahrál si jenom pár vedlejších rolí ve filmech, které se natočily podle jeho knih.

Mám zvídavou a dobrodružnou povahu

Jste považován za politického spisovatele. Dá se říci, že z tohoto úhlu také vidíte rostoucí závislost na heroinu v důsledku poklesu průmyslu v severní části Velké Británie. Je to vaše vlastní zkušenost?

Ano. Nemáte-li zaměstnání, ani příležitost vzdělávat se a kariérně růst, chybějí-li sportovní či rekreační zařízení, zbývají vám už jenom drogy. Lidé potřebují dramatické zážitky, dosahovat maxima, což jim lék jakoby nabízí, a pak se nechají vtáhnout do komunity, o níž si myslí, že jim nahradí, čeho se jim v normálním životě nedostalo. Až zabřednou do podzemní ekonomiky, stanou se součástí gangů obchodujících s drogami, zbraněmi a vrcholí to konfliktem s policií a zákonem.

Odkud se bere problém pornografie? Je to velké téma i ve vašem románu Porno...

Opět to souvisí s pocitem odcizení. Vznikl v moderní konzumní společnosti. Pornografie je o ponížení. Jsme k sobě škodolibí, netolerantní. Z toho těží i všechny ty takzvané talentové show, v nichž se uplatňuje on-line šikana. To vše je součástí kultury, která ztratila ze zřetele sebe sama.

Vyrůstal jste jako syn dělníka v doku v Edinburghu ve skromných poměrech. Jak to poznamenalo vaše dětství?

Nevím, jestli se dá říci poznamenalo... Když mně bylo šest až osm let, vzali mě rodiče k psychologovi, protože si mysleli, že něco v mé výchově dělají špatně. Ale já neměl traumatické dětství, právě naopak, bylo krásné. Měl jsem zvídavou a dobrodružnou povahu. Díval jsem se na lodě a na oceán a chtěl vědět, co se odehrává tam, kam nedohlédnu. To mi zůstalo i v dospělosti. Jako novinář jsem se moc rád vydával do konfliktních oblastí, třeba do Afghánistánu a Súdánu a vyhledával rozhovory s příslušníky Tálibánu a povstalci, jejichž život a myšlení je úplně jiné, než moje.

Myslíte, že vaše zvědavost a dobrodružnost byly také důvodem, že jste jako mladý přehnaně experimentoval s drogami?

Svým způsobem ano. Drogy změní všechno – vnímání, chování, myšlení a cítění. Chtěl jsem vědět, jaké to je. Samozřejmě převáží negativní zkušenosti. Ocitnete se v situacích, ohrožujících život a jako narkoman skončíte v troskách. Pro mě jako pro spisovatele bylo nejdůležitější pochopit, jak vědomě můžeme učinit taková rozhodnutí, která mohou zničit naše životy.

Napadlo vás, že všechny ty zkušenosti s drogami a jinými závislostmi na hraně zločinu někdy využijete jako spisovatel?

Ne. Jako dítě jsem chtěl být astronaut, jako teenager profesionální fotbalista nebo boxer. Ale to byly spíše fantazie, žádné cíle nebo plány jsem nesledoval.

(Ze zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama