Bolton Sharon J.

Sharon J. Bolton vyrůstala v hrabství Lancashire a její raná kariéra zahrnovala příliš mnoho aktivit, z nichž některé jí dnes uvádějí do rozpaků. Všech svých mladistvých aktivit se ráda vzdala, aby se mohla stát matkou a spisovatelkou (v tomto pořadí). Její knihy byly nominovány na všechny významné literární ceny, určené pro autory detektivek a thrillerů. Kolegové ze spisovatelské branže o ní hovoří bez výjimky s velkou úctou – za všechny ocitujme Tess Gerritsen: "S. J. Bolton mění tvář krimirománu, jak jsme ho znali doposud."

 

Miluji temnou atmosféru...

Co vás nutí psát o brutálním zločinu?

Domnívám se, že nejúspěšnější autoři jsou ti, kteří píší takové knihy, které by sami rádi četli. Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem tradiční detektivky. Miluji temnou, hrůzu nahánějící atmosféru, situace, v nichž běžná pravidla neplatí a cítíš, že se každou chvíli může stát něco děsivého (a obvykle se tak stane). Ale příběh musí mít vnitřní logiku a nesmí mu chybět věrhodné vysvětlení.

Když dostanete nápad na román, co upřednostíte: místo nebo děj?

Na to asi jednoznačně neodpovím, nelze to od sebe oddělovat. Ale poměrně často je to místo. Miluji řeku Temži, ráda také objevuji mně méně známá místa kolem Greenwiche, Deptfordu a Rotherhithe. Jsou naprosto fascinující, takže není ani žádným překvapením, že mají tolik místa v mých románech. Samozřejmě hodně záleží na příběhu, věnuji spoustu času vymýšlení zápletek a dějových zvratů.

Jak píšete, vymyslíte nejprve kostru příběhu, nebo se jím necháte unášet a rozuzlení přijde jakoby samo o sobě?

Mé knihy jsou poměrně složité. Abych alespoň pravděpodobně věděla, jak komplikovaný příběh dopadne, musím mít přinejmenším nástin děje. Obecně platí, že čím víc mohu plánovat dopředu, tím snazší je pak samotné psaní. Ale bohužel můj mozek nemá takovou kapacitu, aby udržel celou dějovou linii, takže často narážím na hluchá místa a musím se rozhodovat, jak pokračovat.

Co byste doporučila začínajícím autorům krimi?

Aby si rychle vytvořili první námět knihy. A pak nenaslouchali pochybovačným hlasům, že je to nesmysl, že taková myšlenka nikdy nebude fungovat, že je třeba všechno hodit do koše a začít psát něco jiného. Aby se nenechali odradit, a pracovali dál na rukopisu, neexistuje žádná jeho část, která by nešla vylepšit.

Které autory jste si oblíbila?

Především Stephena Kinga. Vyniká nejen působivou představivostí, ale i skvělým jazykem. Když se začtu do některé z jeho knih, cítím, že jsem v přítomnosti mistra. Dále mezi mé oblíbené patří Joanne Harris, J. K. Rowling, Thomas Harris, Dan Brown a Tess Gerritsen. Z nových autortů, o nichž si myslím, že mají obrovský talent, to jsou Ariana Franklin, Simon Beckett a Tom Cain.

(Ze zahraničních pramenů)

Píšu o problémech, o nichž si myslíme, že nikdy nenastanou

Proč jste děj románu Malé temné lži umístila právě na Falklandské ostrovy?

Miluji tyto ostrovy, jejich územní omezení, což úžasně ovlivňuje atmosféru knihy. Miluji uzavřené klaustrofobní společenství se svými sociálními zvyky a morálními kódy. Miluji přesvědčení, že je všechno možné, že člověk vstoupil do odděleného světa a že když slunce zapadne, zavládne všude téměř absolutní klid. A není odtud úniku. Ostrovy vytvářejí ideální prostředí pro knihy, které píšu. Problém ale je, že většina britských ostrovů se již objevila v několika mých kriminálních románech, proto jsem intenzívně hledala změnu. Mluvila jsem o tom se známými a jeden můj přítel navrhl Falklandské ostrovy. Nejdříve jsem si tím nápadem nebyla jistá, ale čím víc jsem se o nich dovídala, tím víc se mi líbily. Je to místo, o kterém všichni slyšeli, a přesto málokdo o něm něco ví. Je to britské teritorium, ale přesto tak vzdálené, že se tu cítíte cizincem.

Navštívila jste ostrovy?

Možná se budete divit, ale já tam ještě nebyla. Neumožnil mi to časový pres daný smlouvou pro odevzdání rukopisu nakladateli. Na napsání románu mám méně než rok a když jsem začínala Malé temné lži, byly přede mnou školní prázdniny a kniha měla vyjít na jaře, takže cesta na Falklandy by se musela uskutečnit někdy, když je u nás zima, což z časových důvodů nebylo možné. Místo toho jsem se musela spolehnout na zprostředkované informace z knih a internetu, méně prostřednictvím sociálních sítí. Měla jsem také štěstí, že jsem se mohla obrátit na pár lidí, kteří Falklandské ostrovy dobře znají, a rádi můj rukopis ještě před odevzdáním posoudili. Ale moc se těším, až se tam podívám. 

Váš temný psychologický thriller se odehrává v jižním Atlantiku. Musela jste čelit nějakým výzvám při  komponování příběhu?

Pokud jde o místo, kde se odehrává děj, mě žádné mimořádné výzvy nečekaly. Mohl se odehrávat v jakémkoli těsně ohraničeném prostředí. Pro mě je vždy důležitější atmosféra, která je pro určité místo charakteristická, a také to, jak ovlivňuje postavy a jejich chování. Vzhledem k tomu, že ostrovy jsou britské, mohlo se na první pohled zdát, že vše půjde běžným způsobem, ale tady se to „dělo jinak.“

Malé temné lži rozkrývají různé vlastnosti a pocity jako je přátelství, smutek, žárlivost, abychom jmenovali jen několik. Byl to váš záměr zvýraznit některá klíčová témata jako součást příběhu?

Ne. Pro mě jsou podobné motivy jen další bonus. Mé romány jsou vždycky tak složité, že se opravdu mohu zaměřit jen na podstatu zločinu. Postavy, témata, atmosféra nějak vyplynou a musí se pak o sebe postarat. Alespoň pokud jde o pár prvních verzí. Zápletky se vynořují až v průběhu psaní. Když jsem s nimi spokojená, mohu na nich stavět, přizpůsobovat události, charaktery. Nikdy bych nezkoušela dělat to opačně, na příběh roubovat zásadní téma. Myslím, že výsledek by byl velmi kostrbatý a vyzněl falešně.

Když jste psala Malé temné lži uvědomovala jste si, že nastolujete některé palčivé otázky týkající se  sebevražedných myšlenek a vůbec sebevraždy. Bylo to pro vás těžké?

Všechny mé knihy se mi psaly obtížně. Popisují totiž události a problémy, o kterých doufáme, že se nikdy v běžném životě nestanou. Catrin žije s nejhorší noční můrou a přirozeně bylo obtížné popsat, co se v jejím nitru odehrává. U Rachel to bylo v mnoha ohledech ještě horší. Utrpení z hrozné tragédie je jedna věc, procitnutí z toho, že někdo, koho milujete, je úplně jiný, než jste si mysleli, druhá. A teď se rozhodněte, co je horší...?

Jak dlouho jste pracovala na Malých temných lžích a souhlasíte s názorem, že je to váš nejlepší román?

Od začátku do dokončení románu mi to trvá zpravidla rok. Nezáleží to jen na mě. Do tvůrčího procesu vstupuje několik dalších lidí, včetně agentů a redaktorů. S knihou jsem spokojená, ale jestli je to má „nejlepší“, je velmi subjektivní úsudek. Existují lidé, kteří si stále myslí, že můj nejlepší román je Obětina a pravděpodobně vždy bude, bez ohledu na to, jak moc bych cítila, že jsem se od doby jeho napsání zlepšila.
(Ze zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama