Colgan Jenny

Jenny Colganová (*1972) se narodila v Prestwicku ve Skotsku. Po vystudování Edinburské univerzity pracovala šest let ve zdravotních službách, přivydělávala si jako kreslířka komiksových příběhů a vystupováním jako sólová komička. V roce 2010 napsala svou první knihu Amanda’s Wedding a od té doby se věnuje psaní humorných romantických románů, které oslovují zejména současné mladé moderní ženy. V roce 2013 vyhrála svou knihou Welcome to Rosie Hopkin’s Sweet Shop of Dreams cenu za nejlepší romantický román roku udílenou Asociací autorů romantických románů. Věnuje se také tvorbě sci-fi. Je autorkou jedné řady oblíbeného seriálu Dr. Who. Jenny Colganová je vdaná a se svým manželem Andrewem má tři děti. Převážně žije ve Francii, často také navštěvuje Londýn.

 

 

Dobře se žije mezi příjemnými lidmi...

Trávíte většinu času ve Francii, kde žijete s manželem a třemi dětmi. Proč jste se přestěhovali?

Skončila jsem v práci mého manžela – je námořní inženýr, a pracoval na jachtě. Nezáleží mi na tom, kde jsem, a tak jsme se rozhodli přestěhovat, a nikdy jsme toho nelitovali.

Ale jednoduché to asi nebylo. Našli jste si opuštěný statek a vrátili ho do jeho bývalé slávy.

Měla jsem z toho trochu obavy. Pocházím z městského prostředí, a netušila jsem, jak se přizpůsobím venkovskému životu. Ale stačí udělat první dávku marmelády, a jste doma. Máme pěkný dům velmi blízko moře, vedle školu a pěšky nadosah všechno ostatní. Nejsem ten, kdo by rád jezdil autem třeba pro mléko. Kdybychom se měli zase stěhovat, muselo by to být někde opravdu úžasné, aby nám to vyhovovalo lépe, než kde jsme teď.

Psala jste také o obtížích dětí v jiné kultuře. Zažila jste něco podobného i sama?

Děti jsou šťastné, což je všechno, na čem opravdu záleží. Opravdu nudné věci jsou nudné kdekoli jinde – papírování, byrokracie, daně, zdravotní pojištění. Jsou to nejdrsnější věci v životě, zhoršují se tím, že komunikujete cizím jazykem.

Cítíte se pohodlně ve vaší nové komunitě, nebo si myslíte, že imigranti jsou vždy tak trochu outsidery?

Snažili jsme se rychle integrovat. Jeden francouzský přítel mi řekl, že jsem se s jazykem vypořádala lépe, než kdokoliv jiný, koho zná. Považovala jsem to za obrovský kompliment. Naši francouzští přátelé jsou skvělí. Miluji zdejší počasí, školní systém a respekt lidí vůči sobě. Mám ráda tradiční večeře, u nichž se scházíme. Připadá mi to jako velmi příjemný obřad.

(Ze zahraničních pramenů)

 

 

VYDANÉ TITULY


Reklama