Hawker L. S.

L. S. HAWKER vyrůstala na předměstí Denveru, od dětství byla posedlá knihami o zločinu a sama psala příběhy o mladistvých delikventech. Svůj první román napsala ve čtrnácti letech. Žurnalistiku vystudovala na univerzitě v Kansasu, působila v rozhlase, kde zaujala seriálem pořadů „Lidé jsou tak hloupí“, redigovala obchodní časopis a pracovala jako portrétní fotografka v K-martu. Pro svou tvůrčí práci nachází podporu u svého manžela i u dvou skvělých dcer. Žije v Coloradu, ale za svou vlast považuje Kansas.

Hledám cestu k odpuštění a vykoupení

Jak jste se dostala ke psaní?

Začala jsem chodit do avantgardní základní školy, která neměla stoly, ale polštářky na podlaze, a mohli jsme si tam dělat, co jsme chtěli. Pokud nás třeba nebavila matematika (což byl zrovna můj případ), nikdo nás nenutil počítat. Tak jsem si každý den celé vyučování četla knihy a psala příběhy. Zatímco toto „vzdělávání“ mě nepřipravilo na střední školu, kde se muselo ve třídách sedět u stolu, a dělat domácí úkoly, nastartovalo mě to na dráhu spisovatelky...

Který žánr jste si vybrala?

Píšu thrillery. Miluji snít o hrozných a děsivých situacích a sleduji, jak se moje postavy snaží z nich dostat. Kdykoli mi někdo něco vypráví, přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby došlo k tomu nejhoršímu... Myslím, že jsem trochu sadistka.

Která je vaše oblíbená část tvorby?

Když se dostanu do fáze, že postavy začínají dělat věci, které jsem nečekala, že někdy udělají. 

Vstupme na půdu fikce, kde vám je tak dobře, a představte si, že byste si ze známých osobností mohla vybrat rodiče. Kdo by to byl a proč?

C. S. Lewis by byl můj táta, protože se tak skvěle čte. Navíc dosáhl širokého vzdělání od jazykovědy až po teologii a dobře by se s ním povídalo. A za matku bych si vybrala Maybelle Carterovou, protože byla nejen skvělou kytaristkou, ale navíc vynalezla efektní techniku hry na kytaru, a patřila k nejvlivnějším americkým hudebníkům všech dob. Za neuvěřitelné štěstí bych považovala, kdyby mě učila hrát na kytaru.

Odkud čerpáte náměty pro své své příběhy?

Ze svých pestrých a bláznivých dobrodružství a ze života kolem mě.

Kdo jsou vaši oblíbení autoři?

V abecedním pořadí to jsou: Harlan Coben, Michael Crichton, Nick Hornby, Gregg Hurwitz, Stephen King, Dean Koontz, Anne Lamott, Dennis Lehane, Elmore Leonard, Liane Moriarty, Chuck Pahlaniuk, Rainbow Rowell, Anne Tyler a Tom Wolfe.

Dokázala byste vyjmenovat lidi, kteří vás buď inspirovali, nebo ovlivnili vaši kreativitu?

Určitě to byl můj učitel angličtiny. Byl první (mimo mojí rodinu), kdo mi řekl, že mám talent na psaní. A pak S. E.
Hintonová, protože zveřejnila román ve svých sedmnácti letech, a to mě inspirovalo ve čtrnácti letech k napsání mého prvního románu. 

Co považujete pro sebe za nejlepší na profesi spisovatele?

Prostřednictvím mých románových hrdinů mohu prožít stovky životů. Dělají tolik věcí, které mě děsí. Také se snažím vymýšlet emoce a prostřednictvím těchto postav přepsat svou vlastní historii tak, aby se věci jevily lépe, ukázaly se jinak. 

Jsou některá témata, která se ve vašich knihách opakují?

Moje postavy mají vždycky otcovy problémy. Divím se, proč to tak je a nedokážu na to přijít. Moje romány pak
ještě mají tendenci najít cestu k odpuštění a vykoupení, k přátelství a věrnosti.
(Ze zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama