Hemingway Mariel

Mariel Hemingway je vnučka Ernesta Hemingwaye a Hadley Richardson a dcera Jacka Hemingwaye, nejstaršího syna Ernesta. Narodila se 22. listopadu 1961 v Mill Valley v Kalifornii. Své křestní jméno získala podle názvu kubánského přístavu, kam její otec a děda s oblibou jezdili rybařit. Přestože se na veřejnosti propírala její sexualita a bulvární media o ni často tvrdily, že je lesbička, brala Mariel tyto zvěsti s humorem a těžkou ránu těmto fámám uštědřila dne 9. pro-since 1984, kdy se vdala za spisovatele a režiséra Stephena Crismana s nímž má dvě dcery Dree a Langley.

Starce a moře jsem četla ve dvanácti...

Jste úspěšná herečka. Byla jste nominována na Zlatý glóbus a další prestižní herecká ocenění. Jaké vlastně byly vaše začátky u filmu?

Bylo mi 13 let a mojí sestře byla byla nabídnuta role ve filmu o supermodelce. Zeptala se mě, jestli bych chtěla hrát její malou sestru. Měly jsme spolu poněkud napjaté vztahy. Byla jsem o sedm let mladší a byly situace, kdy na mě možná trochu žárlila, protože mě rodiče proti ní brali jako malou roztomilou holku a některé prohřešky mi procházely u nich jednodušeji. Když mě požádala, abych s ní natočila film, byla jsem v šoku. Chtěla jsem,  abychom byly obě úspěšné, protože jsem věděla, že s případným mým úspěchem by se těžko vyrovnávala.  Filmování jsem si okamžitě zamilovala. Vytrhlo mě to od strastí s matčinou těžkou nemocí a od problémů celé rodiny s alkoholem. Nikdy jsem si nepomyslela, že se mi poštěstí dělat v životě práci, která bude pro mě nejen zálibou, ale i naplněním. Nezapomenutelná byla ocenění od holywoodských hvězd a vzrušující, že tak mladé dívce předpovídali kritici slibnou kariéru. 

O románech vašeho dědečka se učí děti po celém světě. Kterou jeho knihu jste si přečetla jako první?

Byl to Stařec a moře. Knihu jsem četla ve dvanácti nebo třinácti letech a okouzlila mě. Nepochybovala jsem o tom, že dědečka chápu lépe, než kdokoliv z mých spolužáků nebo i vrstevníků jinde na světě. Byl to zvláštní pocit, který mně otevíral úplně nové prostory. 

Vzpomínáte si na první esej, co jste napsala o jedné z dědečkových knih?

Bylo to potom, co jsem si přečetla Pohyblivý svátek. Je to stále jedna z mých nejoblíbenějších knih. Zachycuje období, kdy byl dědeček s babičkou Hadley v Paříži, když se narodil můj otec John. Fascinovalo mě, jak můj dědeček dokázal s takovou jasností a vášní popsat své dávné vzpomínky. Brala jsem to jako milostný dopis babičce, vyznání Paříži a síle mládí. 

Vztah k přírodě, to je silný motiv v knihách Ernesta Hemingwaye. Je to i pro vás důležité a existuje nějaké dědečkova kniha, která by vás s přírodním světem spojovala?

Myslím, že vztah k přírodě je patrný ve všech Ernestových knihách. Jsem přesvědčena, že každý zažil chvíle, kdy mu svět přírody vytvářel neodmyslitelné pozadí pro vztah, odvahu, zbabělost... Zdá se, že dědečkovo spojení s přírodou je jakousi metaforou života.

Co vás inspirovalo k napsání knihy Slunce vyšlo?

Došlo k tomu po dokončení dokumentu o mé rodině Running From Crazy. Jsem hrdá na práci, kterou jsem odvedla ve filmu, ale necítila jsem, že jsem odvyprávěla celý příběh. Chtěla jsem tak znovu pohlédnout na své dětství, abych pochopila všechny rozhodující momenty mého života. 

Na čem nyní pracujete?

Píšu filmový scénář podle dědečkova Pohyblivého svátku. Dále připravuji televizní seriál a pracuji s Bobbym Williamsem na dvoufilmových projektech.

Jste ochotna mluvit o prevenci sebevražd a depresí?

Jedním z důvodů, proč jsem tvrdě pracovala na prevenci sebevražd, je to, že se staly epidemií. Nelze plně pochopit, proč lidé páchají sebevraždy nebo už rozpoznat varovné příznaky. Ale každého, kdo se o sebevraždě zmíní, je třeba brát vážně. Je nutné mu najít někoho (přítel, sourozenec, rodič, lékař nebo terapeut), kdo ho navede na nový začátek. Všechna duševní onemocnění je třeba chápat osobně. Ale každý, kdo jimi trpí, musí věnovat pozornost i životnímu stylu, zabývat se minulými zkušenostmi. Nemocných je třeba se ptát: Jak žijí svůj každodenní život? Jak jí, pijí? Tráví čas v přírodě? Cvičí? A udělají si čas na odpočinek, klid, ticho, nebo meditace? Tyto jednoduché životní praktiky pomáhají vyrovnat se se stresem a snížit nebo dokonce odstranit potřebu léků. Zdravá volba bude vždy prospěšná. Lidé se svou hluboce zmrzačenou duší těžko spontánně přistoupí na doporučení, že mají lépe jíst a změnit životní styl, protože ze své vlastní tmy nemohou vidět, co jim může pomoci. Proto tolik potřebují podporu svých blízkých. Musí vědět, že jsou milovaní a nezůstávají samotní.
Snaha izolovat duševně nemocné je jedním z největších nedorozumění, a tomu se snažím bránit, jak to jen jde.
(Ze zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama