Wood Barbara

Barbara Wood se narodila 30. ledna 1947 v anglickém Warringtonu a dětství prožila v jižní Kalifornii. Po univerzitních studiích francouzštiny a antropologie ji okouzlilo cestování a dodnes projezdila téměř celý svět. Na svých cestách důkladně poznala řadu různých zemí a své bohaté poznatky uplatňuje v literární tvorbě. Než v roce 1976 publikovala první knihu, vyzkoušela řadu profesí. Nejdéle pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení nemocnice v Santa Monice. Profesionální spisovatelkou se stala roku 1980. Některá díla vydala pod pseudonymem Kathryn Harvey. Barbara Wood, která se proslavila knihou Panenky z ráje, je překládána do více než 30 jazyků, tvoří a žije v Riverside v Kalifornii. Barbara Woodová patří mezi nejoblíbenější autory nakladatelství Alpress.

Vytvoření postavy může být výzvou...

Jste velice plodná autorka. Vytvořila jste spousty postav. Jsou originální, nezaměnitelné, jako v životě. Jak se vám to daří?

Vytvoření postavy může být výzvou. Platí to pro všechny spisovatele. Nemůžete jednoduše zavolat do Central Casting a požádat je: „Pošlete, prosím, veselý, kulatý, dědečkovský typ.“ Stereotypy jsou snadno použitelné, ale své knihy tím zabydlíte dřevěnými lidmi, kteří rozhodně nezískají čtenářské sympatie. Nabízím řešení. Udělejte „rozhovor“ se svými postavami! Napište jim seznam otázek jako kdybyste s nimi chtěli uveřejnit interview. Výsledek vás překvapí. Například: „Pane doktore Farrowe, můžete nám říci, čeho se nejvíc bojíte?“ A on odpoví, co to je. Lidé rádi mluví o sobě, dokonce i vymyšlené postavy. Nevím, kdo tuto techniku vymyslel, ale funguje to. Strávila jsem mnoho hodin chůzí po koberci a „vyptávala“, se hrdinek na jejich obavy a slabosti, naděje a sny. Nebo na to, jaký je jejich cíl v životě. Existuje něco, co stojí v cestě k dosažení tohoto cíle? Je něco, co jim vadí morálně nebo duchovně? Bojí se proto dosažení toho cíle? Nebylo by lepší obrátit se a utéct před tím? Nebo dosažení cíle je nějakým způsobem obohatí případně se pozitivně dotkne životů druhých?

Jaké jsou hlavní zásady, které při psaní nemůžete opustit? 

Uvedu jen některé. I když píšu fikci, snažím se držet reality a pravdy, protože lidé tištěnému slovu věří. Důležitá vlastnost je vytrvalost. Pozorně naslouchám kritice a respektuji návrhy na přepsání některých pasáží. Nepovažuji redaktory za protivníky. Jsou to lidé, kterým záleží na tom, abych odevzdala co nejlepší práci. Jsem vděčná, když mě upozorní na něco, co jsem přehlédla.

Pamatujete si na své tvůrčí začátky?

Už v raném věku jsem vyprávěla příběhy. Vzpomínám si, že jsem posadila panenky do řady, a to byli mí první posluchači. Knihy jsem si kreslila, protože jsem ještě neuměla psát. Ve škole jsem byla průměrná. Dosažení lepších výsledků mě bránila touha pořád něco psát. Bylo to na úkor systematického  studia. První knihu jsem napsala v šestnácti letech. Měla 300 ručně napsaných stran. Romantický příběh se odehrával ve starověkém Egyptě a když jsem se na ni po letech podívala, tak jsem se zhrozila, jak byla strašná.

Co předcházelo tomu, než jste se stala uznávanou autorkou?

Vykonávala jsem mnoho různých zaměstnání. Byla jsem servírkou, sekretářkou. Nejdéle jsem byla sestrou na operačním sále v nemocnici v Santa Monice. Spisovatelkou na plný úvazek jsem se stala v roce 1980.

To jste už ale měla za sebou první vydané knihy... 

Do nakladatelství jsem se vydala poprvé v roce 1976, ale rukopis mi nepřijali. Nicméně mě redaktor doporučil agentovi Harvey Klingerovi, který hledal nové autory. Ještě v tomto roce jsem prodala tři rukopisy.

Píšete romány chronologicky?

Ne, píšu, jak mně přicházejí nápady. Někdy začnu koncem a pracuji na něm. Jindy se vracím k jednotlivým kapitolám a předělávám je podle momentálního nápadu.

(Volně podle zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama