Dnes by oslavil 75. narozeniny spisovatel Tomáš Pěkný | Deník KNIHY

Dnes by oslavil 75. narozeniny spisovatel Tomáš Pěkný

Tomáš Pěkný – prozaik a dramatik, autor pohádek a rozhlasových i televizních her pro děti, kulturní historik a editor, se narodil 8. 5. 1943 v Praze v rodině obchodního příručího a švadleny. Oba rodiče byli za války vězněni: matka z rasových důvodů v Terezíně (1944–45), otec za překročení rasových zákonů v pracovním táboře v Bystřici u Benešova aj. (1943–45). Manželka Jitka Pěkná (1945–1993, roz. Kolářová, rozvod 1970) byla loutkářkou, po celou svou profesní kariéru působila v Ústředním loutkovém divadle v Praze; sestra Helena Pěkná (* 1946) je jevištní výtvarnicí. – V rodišti vychodil Pěkný základní a jedenáctiletou střední školu. Po maturitě (1960) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a dějepis; absolvoval roku 1965 diplomovou prací O humoru Voskovce a Wericha. Po roční vojenské službě (1965–66, z toho půl roku jako redaktor v nakladatelství Naše vojsko) byl zaměstnán ve vydavatelství a nakladatelství Mladá fronta. Zprvu vedl kulturní rubriku časopisu My, později pracoval v téže funkci v časopisu Student, od května 1968 byl členem vedení redakce. Po zrušení časopisu přešel na podzim roku 1968 do nakladatelské redakce Mladé fronty a působil tam jako redaktor poezie. Od roku 1971 nuceně pracoval mimo obor, vystřídal několik příležitostných míst (zahradnický pomocník, sanitář, čistič výloh, noční hlídač), naposledy a nejdéle byl studnařem-čerpačem. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se stal redaktorem a editorem týdeníku Respekt a měsíčníku Roš chodeš (zde působí od roku 2005 jako šéfredaktor). Současně je od roku 1991 redaktorem v nakladatelství Sefer.

Publikovat začal roku 1963 (debut verši v časopise Univerzita Karlova). V 60. letech sporadicky přispíval verši, krátkými prózami a publicistikou do časopisů, v nichž pracoval, a dále do Literárních novin, Plamene, Sešitů pro mladou literaturu, Hosta do domu aj. Během 70. a 80. let uveřejňoval (zprvu pod vlastním jménem, později pod jménem Jiřího Tichého aj. a nakonec znovu pod svým jménem) drobné průvodní prozaické i veršované texty k více než čtyřiceti leporelům, omalovánkám, pohádkovým sešitům a prostorovým pohádkám; jinak v této době oficiálně časopisecky nepublikoval. Po roce 1989 publikuje především v časopisech, v nichž je jako redaktor a editor zaměstnán. – Literárněhistorickými studiemi (o Karlu Poláčkovi, Jiřím Langerovi, Siegfriedu Kapperovi, hebrejské literatuře v českých zemích aj.) přispíval do samizdatových periodik Kalendář, Revolver revue a Střední Evropa (zde byl v letech 1987–89 a poté i 1989–92 členem redakční rady). V samizdatu vydal prózu pro děti Colletka a pes (1979) a pojednání Přehled židovské česky psané literatury 1 (1989–90), obsáhlý historiografický úvod k zamýšlené literárněhistorické práci. Přispěl do samizdatového sborníku Z pěstiček zaťatých. Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982). – V 70. a 80. letech pod svým i cizími jmény spolupracoval s Československou televizí (ČST) a Československým rozhlasem. Pro bratislavské studio ČST napsal podle vlastní prózy Jak princezna Alžběta hledala ženicha seriál večerníčků Dobrodružství kapitána Kuka (Bratislava 1977, r. Milan Horvatovič, výtv. Radek Pilař; po podpisu Charty 77 byla česká verze seriálu, vzniklá ve spolupráci s Otkou Bednářovou, v pražské televizi zakázána). ČST dále uvedla pohádky Princezna z královské chalupy (1980, pod jm. a za spolupráce Pavla Šruta); A nebojíš se, princezničko (1982, pod jm. Kristiny Vlachové, podle předlohy Charlese Perraulta Oslí kůže) a seriál večerníčků Sluneční panenka a Dešťový panáček (1988, pod jm. a za tvůrčí spoluúčasti Věry Provazníkové). Pro Československý rozhlas (ČRo) vytvořil na základě své stejnojmenné prózy pro děti Colletka a pes seriál pohádek pro pořad Hajaja (1971, pod jm. Kristiny Vlachové) a hry O princezně v oslí kůži (1974, podle Charlese Perraulta, pod jm. Kristiny Vlachové) a Malá čarodějnice (1975, volně podle Otfrieda Preusslera, pod jm. Kristiny Vlachové, odměněno cenou Prix Bohemia 1975). – V 90. letech se Tomáš Pěkný edičně a překladatelsky podílel zvl. na titulech s tematikou holocaustu; je autorem doprovodných studií ke knize Jiřího Langera Devět bran (1990). – Jeho pohádka Havrane z kamene… byla dramatizována řadou jiných autorů a od roku 1990 uvedena řadou profesionálních divadel (mj. Divadlo v Dlouhé v Praze, divadla v Hradci Králové, Ostravě, Liberci, Brně, Nitře); setrvale je rovněž oblíbenou a hojně dramatizovanou předlohou četných amatérských představení dětského a mladého divadla (dosud přibližně 40 autorských adaptací). – V 60. letech užíval šifry tp, u prací publikovaných v samizdatu pseudonymu František Weiner a šifry fw. V 70. a 80. letech mu své jméno propůjčili zvl. Pavel Šrut, Jiří Tichý a Kristýna Vlachová.

V druhé polovině 60. let psal Tomáš Pěkný verše, krátké prózy existenciálního ladění a kulturní publicistiku. Od počátku 70. let se však pod vlivem nepříznivých společenských, literárních a publikačních okolností přeorientoval na tvorbu pro děti. Jeho pohádkové prózy, místy opřené o tradované či přejaté motivy, leč zásadně osvobozené od pedagogicky návodných i moralistních záměrů, jsou situačně a žánrově různorodé (pohádka se snovým východiskem Colletka a pes, crazy pohádka Jak princezna Alžběta hledala ženicha, baladický pohádkový příběh Havrane z kamene…). Jednotně je však vyznačuje bohatá metaforika, a především důraz na jazykovou stránku literárního projevu. Hromadění zvláštních a zasutých slov, magicky přitažlivých názvů přírodních reálií, slovní hříčky, významové asociace a vposledku i přeměna slova v jednající postavu jsou zde stejnou zárukou dynamiky textu jako básnicky invenční a nápaditě rozvíjená dějová osnova. Slovesná kultivovanost a formulační výstižnost je příznačná i pro Pěkného interpretační studie o židovských spisovatelích (mj. Karel Poláček, Jiří Langer) a rozsáhlé, fakticistně bohaté populárněvědné kompendium Historie Židů v Čechách a na Moravě, které reprezentuje ojedinělý pokus o celistvý obraz židovské problematiky v jejích dimenzích historických, společensko-politických, správních, náboženských i kulturních.

Tomáš Pěkný zemřel 17. 11. 2013.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře