Dnes by oslavil 90. narozeniny spisovatel Ludvík Středa | Deník KNIHY

Dnes by oslavil 90. narozeniny spisovatel Ludvík Středa

Ludvík Středa se narodil 24. 7. 1928 v Úpici v dělnické rodině, po otcově smrti byl od sedmi let vychováván matkou, milovnicí divadelního umění, herečkou a režisérkou ochotnického divadelního spolku. Vystudoval Střední průmyslovou školu textilní v Ústí nad Orlicí (mat. 1947) a do roku 1966 pracoval jako dělník a technik v textilních továrnách v Úpici a v Liberci, kde žil od roku 1952. V letech 1966–69 zde působil jako kulturněpolitický pracovník, externě vedl kulturní rubriku okresních novin Vpřed. V letech 1969–71 v nich byl zaměstnán jako vedoucí redaktor téže rubriky a současně od roku 1967 dálkově studoval novinářství na Střední knihovnické škole v Praze (maturita 1971). Po prověrkách v době normalizace byl vyloučen z Komunistické strany Československa a pracoval jako dělník (1971–84), později jako technik závodu Hedva v Liberci. Od roku 1984 byl kvůli srdeční chorobě v plném invalidním důchodu.
Verše otiskoval od konce 40. let v Mladé frontě, od 60. let publikoval v novinách a časopisech Cesty míru (Liberec), Kultura, Vpřed (Liberec), Tvorba, Plamen, Průboj (Ústí nad Labem), Host do domu, Dialog, Mateřídouška, Zlatý máj a Sluníčko, po roce 2000 Notes. Od 70. let spolupracoval s Československým rozhlasem, mj. je autorem několika desítek autorských pohádek pro pořad Hajaja. Podle jeho předlohy byly Československou televizí natočeny dva třináctidílné cykly kreslených večerníčků Kosí bratři (1980) a Kosí bratři a větrný kohout (1982, oba režie Garik Seko, scénář Jiřina Středová). Středovu knihu Pohádky s Hvězdičkou upravil pro loutkové divadlo Pavel Polák (1982). Próza pro děti Slonům vstup zakázán byla roku 1993 oceněna Zlatou stuhou v oblasti prvního čtení. Roku 1998 byl za svou tvorbu a přínos regionu vyznamenán Medailí statutárního města Liberce.
V novinách Vpřed a Průboj Ludvík Středa užíval šifer ks, la.
Básnický debut Na zemi žijí lidé, shrnující mj. Středovu tvorbu z 50. let, rozvíjí preferovaná témata boje za mír, neokázalé všednodenní práce a hrůz minulé války. Autorova střídmost výrazu a smysl pro detail jej poněkud přibližuje k poezii všedního dne, jejíž vliv, spolu s příklonem k intimnějším námětům, se projevuje ve sbírce Už to v nás zůstane. K zásadní proměně tematické i tvarové pak dochází ve Středových sbírkách z konce 60. a 70. let. Zatímco v Období slunovratu je naléhavost existenciální reflexe skutečnosti podtrhována snahou po lapidární, expresivní evokaci básnického obrazu, v Živých snech jsou krajinné motivy užívány jako prostředek k vyjádření melancholického „stavu duše“, hledající úkryt před chaosem světa v jistotách rodného kraje a neměnného koloběhu venkovské práce. Ve sbírce Domovský list (obsahující i cyklus lyrických dojmů z cesty po Sovětském svazu Cestovní zpráva) se autor přiklání k milostným námětům a (obdobně jako ve sbírce Místo u stolu) zaznamenává proměny kraje a životní hodnoty, vytvářené dělností jeho obyvatel. Průřez uzlovými body autorova života ve sbírce Časové znamení završují bilancující sbírky z 90. let Nahá láska a Otvírání srdce. Obdobnou motivikou se vyznačují poslední Středovy sbírky: osamělost uprostřed společnosti tematizuje Odysseův ostrov i Živé ploty; tvarově střídmější Dobývání Annapúrny charakterizuje nadhled nad nenaplněnými touhami i ambicemi, teskná reflexe uplývajícího života zaznívá ze sbírky Srázy, vydané z autorovy pozůstalosti. – Početnou součást Středova díla tvoří tvorba pro děti. Ve výrazně rytmizovaných, hravých básních a říkadlech (Z holubí pošty, Bernardýn na provázku, Usmívánky) a v prózách, zasazených do reálného života, přitom pracuje s prvky paradoxu a nonsensu, hromadí fantazijní motivy a groteskní zápletky (Skřivánek z flétny, Slonům vstup zakázán, Dědeček z višně). Obdobný efekt má i přibližování nejbližšího okolí perspektivou malého dítěte (Matěj a jeho svět). Z půdorysu realistického pohádkového příběhu vyrůstají také Pohádky s Hvězdičkou a Kosí bratři i Středova dramatická tvorba pro nejmenší (Pohádkové Sluníčko, Kulich a Bambule).

Ludvík Středa zemřel 15. 10. 2006 v Liberci.

Zpracováno podle: Slovník české literatury po roce 1945, Brána 1998

Komentáře