Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Josef Suchý | Deník KNIHY

Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Josef Suchý

Josef Suchý – básník, prozaik a překladatel, se narodil 1. 3. 1923 v Lesním Jakubově (u Náměště nad Oslavou). Pocházel z rolnické rodiny. Po absolvování klasického gymnázia v Brně (maturita 1942) pracoval v rodišti jako zemědělský a lesní dělník. V letech 1945–1949 vystudoval češtinu a filozofii na FF MU v Brně (diplomová práce: Krajina v díle Jakuba Demla).
V roce 1947 se Suchý přiřadil ke skupině katolicky orientovaných básníků, která se seskupila kolem Velikonočního almanachu; velký vliv na něj mělo zejména přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. V roce 1948 byla po vydání zničena jeho básnická sbírka Žernov. V roce 1949 začal pracovat jako středoškolský učitel na Státní dopravní škole ve Valticích, v témže roce byl zatčen a odsouzen za údajný pokus o ilegální odchod za hranice. V roce 1952 byl z vězení propuštěn a nastoupil vojenskou službu u Pomocného technického praporu (PTP, do 1954). Od roku 1955 pracoval jako soustružník v továrně na traktory ZKL Brno-Líšeň. Teprve v roce 1968 mohl nastoupit do brněnského nakladatelství Blok, kde pracoval jako redaktor až do svého odchodu do důchodu (1983).

Básnicky Suchý debutoval v roce 1945 v Akordu, dále přispíval do novin a časopisů: Vyšehrad, Repertoár malé scény, Host do domu, Lidová demokracie, Tvorba a Kmen, Literární měsíčník, Rodina aj.; od 1989 publikoval zejména v Lidové demokracii (Brno), Akordu, Proglasu, Katolickém týdeníku aj. Svým jménem kryl Jana Skácela a jeho překlad dramatu Frederika Garcíi Lorky Mariana Pinedová (rozmnož., 1974, prem. 1973).

Básníkův – z politických důvodů opožděný – knižní debut, sbírka Jitřenka v uchu jehly, zřetelně stojí pod patronací tvorby Jana Skácela, jež je Suchému blízká především svým venkovanstvím i námětovou prostotou. Také pozdější Suchého meditativní lyrika, výrazově velmi úsporná a metaforicky neokázalá, je pevně spjatá s autorovou hlubokou zakotveností v rodném kraji. Přírodní krásy Vysočiny v ní představují stálý zdroj obraznosti a vymezují konkrétní prostor veršů, v nichž dominuje neustálá afinita mezi krajinou a člověkem, mezi rostlinou, kamenem či zvířetem a všednodenností. Hlavní konstantou této poezie je mýtus vesnického domova a selských kořenů básníkova rodu, prohlubovaný křesťanskou spojitostí živých i mrtvých a všudypřítomným prožitkem dětství. Jejím základním cílem je pak touha po harmonii a životní čistotě.
Pro hlubší pochopení Suchého tvorby mají zásadní význam rovněž jeho autobiograficky laděné a silně lyrizované prózy (Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí), opět směřující k úvahám o lidském údělu vesnického člověka a o citových vazbách k rodnému kraji. Bytostnou touhu po životní harmonii Suchý vtělil i do mírně didaktických próz pro dívky, jejichž hlavní hrdinka dokazuje svým optimistickým postojem k životu význam ideálně harmonického rodinného prostředí (Katka má starosti, Starosti s Katkou).
Jako překladatel věnoval Suchý svůj zájem jednak německé a rakouské poezii, jednak lužickosrbské poezii i próze, jejichž existenci připomínal záslužně objevnými antologiemi.

Josef Suchý zemřel 30. 5. 2003 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře