Dnes oslaví 50. narozeniny spisovatel Miloš Urban

Miloš Urban – spisovatel, překladatel, redaktor a publicista, se narodil 4. 10. 1967 v Sokolově. Část dětství prožil v Londýně (1975–1979, rodiče působili v diplomatických službách). Po návratu absolvoval gymnázium v Karlových Varech (1982–1986), poté vystudoval anglistiku a nordistiku na FF UK v Praze. Zde pokračoval jako externí doktorand (1992–1996), studium však nedokončil. Pracoval jako redaktor překladové literatury v nakladatelství Mladá fronta (1992–2000), absolvoval roční stipendijní pobyt na New College v Oxfordu (1993–1994) a od roku 2001 je redaktorem v nakladatelství Argo. Žije v Praze. – Jeho první ženou byla překladatelka Lenka Urbanová (*1970, rozená Sobotová), s níž spolupracoval na řadě překladů.

Recenze, úvahy a polemiky publikoval v Literárních novinách, Lidových novinách, Hostu či Divadelních novinách. Próza Pole a palisáda vyšla v interpretaci Josefa Somra jako audiokniha ve formátu MP3 (2007). – Za překlad prózy Rose Tremainové Navrácená milost získal v roce 1998 Cenu Josefa Jungmanna. Román Hastrman obdržel v roce 2001 cenu Magnesia Litera za prózu. Urbanovy knihy vycházejí v překladech do světových jazyků, zejména španělštiny, román Sedmikostelí byl přeložen do více než deseti jazyků. – Publikoval pod jmény Josef Urban a Max Unterwasser, jako redaktor knihy Jeanette Wintersonové Jak naštěpit třešeň (2004) užil jména Roman Rops.

Tématem většiny románů Miloše Urbana je svět dávných věků, až na výjimky nicméně zaplněný příběhy současníků, kteří v historii starých budov a v reálných či mýtických starých příbězích touží nalézt pravdu o současnosti a o vlastním osudu. Historické události slouží v Urbanových textech jako prostor k četným aluzím moderního světa a jeho politického uspořádání a k poučeným postmoderním hrátkám, jichž je v textech využíváno s vědomou ironizací a nadsázkou. Neodmyslitelnou součástí Urbanových textů se stal výtvarný doprovod knih (Pavel Růt).
Miloš Urban vstoupil do literatury mystifikací Poslední tečka za rukopisy,ve které znejisťuje stylové i věcné zákonitosti literatury faktu, pohrává si s literárními teoriemi o smrti románu a nabízí zdánlivě konečnou pravdu o rukopisných falzech. V tomto textu našel Urban vlastní svébytnou poetiku, kterou potvrzuje a dotváří v pozdějších románech. V nich se autorův zájem znovu obrací do historie, konkrétně k tajemným legendám, záhadným událostem a k děsivým pověrám a mýtům v dějinách člověka. V moderních gotických románech se Urban tematicky přibližuje populárním žánrům s prvky moderního thrilleru a okořeňuje je notnou dávkou erotiky. Záhadami opředené reálné historické stavby a prostory nejčastěji v Praze se stávají opakovaně tematizovanou magickou kulisou napínavých příběhů bizarních postav, které se často na hranici sebezničení vydávají po stopách tajných dokumentů či záhadných vražd (Sedmikostelí, Stín katedrály, Santiniho jazyk a Lord Mord). Z Urbanových černých románů vystupuje text Hastrman, v němž je sice ústředním tématem opět historie, konkrétně lidové obyčeje a vesnický život v 19. století, namísto historických reálií městského prostředí však autorovu pozornost strhává obraz nenarušené přírody severních Čech. V druhé části románu vypravěč komentuje současnou situaci životního prostředí a text se proměňuje v kritiku necitlivých zásahů do přírody. Oživený zájem o aktuální situaci současné společnosti vyústil v pokusu o politickou satiru Paměti poslance parlamentu. Mimo romány, jež tvoří stěžejní část jeho tvorby, publikoval autor i krátké povídky soustředěné dodatečně do souboru Mrtvý holky. Možný přepis pověsti o Libuši a Přemyslovi představil v próze Pole a palisáda, jež vyšla jako součást mezinárodního projektu Mýty.

Román Boletus arcanus si pohrává s klasickou českou vášní – houbařením. Vypráví příběh mladého nakladatelského redaktora Gregora Martyho, který bojoval s podivuhodnou drogou a málem nad ní zvítězil. Vychází s 3D ilustracemi Pavla Růta.
V říjnu 2012 vyšel v nakladatelství Argo nový román Miloše Urbana s názvem Praga Piccola o proměně českého světa z rakousko-uherského pořádku přes naděje, radosti i krize masarykovské republiky do nejistoty prvních let druhé světové války.

Nejnovější dílo: Poslední tečka za rukopisy – Nové vydání u příležitosti dvoustého výročí nalezení Rukopisů (2017, 1. vydání 1998), Přišla z moře (2014), Urbo Kune (2015), Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu (2017)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz