Dnes oslaví 50. narozeniny spisovatelka Radka Denemarková | Deník KNIHY

Dnes oslaví 50. narozeniny spisovatelka Radka Denemarková

Radka Denemarková – prozaička, literární historička, scenáristka, překladatelka a dramaturgyně, se narodila 14. 3. 1968 v Kutné Hoře. Po maturitě na gymnáziu v Kolíně (1986) vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy germanistiku a bohemistiku (1986–1992). V letech 1992–1995 pracovala na katedře germanistiky na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE a v letech 1992–97 na katedře české literatury Filozofické fakulty UK (zde 1997 Ph.D. za práci Sémiotická problematika dramatizací). V letech 1998–2004 byla zaměstnána v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a současně působila jako editorka, lektorka a dramaturgyně pražského Divadla Na zábradlí. Od roku 2004 se živí jako překladatelka a spisovatelka, od roku 2010 vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii v Praze. V roce 2007 pobývala na tvůrčím stipendiu ve Wiesbadenu. Žije v Praze.

Publikuje ve Tvaru, v Salonu Práva, v Literárních novinách, v České literatuře, příležitostně v Respektu. Podílela se na řadě scénářů dokumentárních filmů natočených v České televizi: Evald Schorm (2000), Alfréd Radok (2000), E. F. Burian (2002), Jindřich Honzl (2002), Změnit gravitaci (2004), Tři strážníci. Voskovec, Werich, Ježek spolu (2005), Blázen jsem ve své vsi (2006); spolupracovala také na dokumentu 40 let festivalu Zlatá Praha (2003). Několik televizních scénářů zůstává v rukopisech. – Pro Divadlo Na zábradlí připravila řadu divadelních programů. – Jako překladatelka se podílela na katalozích výstav Ema Destinová (1998) a Loutkový kabaret Freda Schneckenburgera (1999). – Deník S Deborou za zády, který vznikl roku 2007 ve Wiesbadenu, autorka publikovala na internetu. – Vlastní dramatizaci románu Peníze od Hitlera uvedl ve Švandově divadle v Praze režisér Michal Lang (2010). – Novelu A já pořád kdo to tluče, nastudoval Český rozhlas (2005, r. Michal Bureš), román Peníze od Hitlera vysílaly rozhlasové stanice v Německu (2007, r. Siegfried Wesener) a ve Slovinsku (2008, r. Peter Kuhar). – Denemarková získala třikrát cenu Magnesia Litera (2007 v kategorii prózy za román Peníze od Hitlera, 2009 v kategorii publicistiky za knihu Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla, 2011 za překlad románu Herty Müllerové Rozhoupaný dech). – Publikovala též pod dívčím jménem Radka Zajíčková.

Několikavrstevné konstrukce prozaických děl Radky Denemarkové poskytují čtenáři různé možnosti k rozkrývání významů. V první rovině se její texty přibližují k hranicím napínavého příběhu s nádechem detektivky a tajemna, nepostrádají však všudypřítomné hodnocení palčivých okamžiků života současné společnosti. Hlubší roviny textu však představují naléhavou výpověď o věcech obecně lidských, a to často v natolik výrazné jazykové stylizaci, že se hrdinou próz stává mimo hlavní charaktery i sám jazyk. V prvotině A já pořád kdo to tluče, vede hlavní hrdinku uvažování nad lidským životem k odmítnutí stádnosti a k přistoupení na tzv. selektivní amnézii. Postavy se odmítají účastnit ubíjející okolní reality způsobem, který je většinovou společností očekáván, a úzkostlivě si vytvářejí realitu vlastní, jež je pro svou popuzující bizarnost často zdrojem kritiky okolí. Traumatické zážitky z minulosti zasahují do jejich každodenního prožívání a přítomnost se pak projevuje jako stálý boj s minulostí. Osud hlavní hrdinky knihy Peníze od Hitlera, jejíž současný život se rovněž mění v zápas s prožitými křivdami a zlobou z minula, je na pozadí zásadních událostí dvacátého století vylíčen prostřednictvím bolestivých ztrát, jež hrdinku poznamenávaly za každého režimu. Emocionálním a sugestivním jazykem autorka pojmenovává promlčená, avšak stále živá bezpráví a nevyřízené účty historie, jež se promítají do individuální paměti. Předchozí romány, autorkou označené za volně psanou trilogii o dvacátém století ve střední Evropě, tematicky uzavírá dvojromán Kobold, ve kterém se Denemarková soustředí na životní příběh jedné rodiny a jejích osudů odehrávající se v prostoru Prahy po konci druhé světové války a nástupu komunismu. V detailních sondách do mikrosvěta hlavních hrdinů autorka aktualizuje některá naléhavá témata dvacátého století, jako jsou strach a slabost člověka, závislost, diskriminace, touha ovládat, ale i milovat a další. Velmi fragmentárně, silně expresionistickým jazykem, který se často zauzluje sám v sobě a je unášen živly vedoucími celé vyprávění (voda, oheň), zobrazuje Denemarková různé podoby násilí páchaného na člověku v totalitních režimech, a to i násilí řádu intimního, muže na ženě, na dítěti a především na sobě sama.
Výrazná jazyková stylizace nachází své místo rovněž v monografických textech, které lze spíše než za klasické biografie považovat za osobní dialogy s uzavřenými osudy inspirativních osobností. Kniha Sám sobě nepřítelem, představující filmového a divadelního režiséra Evalda Schorma (1931–1988), osvětluje Schormovo vnímání světa a složitost osobního života v panujících poměrech doby. Zatímco tato práce z formálního hlediska ještě zachovává prvky odborné monografie, v experimentálním faktografickém románu Smrt, nebudeš se báti se individuální příběh rozporuplné osobnosti režiséra Petra Lébla (1965–1999) střetává s projekcí autorčiny osobnosti. Rychlé přechody mezi fabulací a faktem, domněnkou a podloženým tvrzením, rámované soubojem hlasů Denemarkové a Lébla, kteří jen složitě hledají „dvojhlasí“, vytváří v žánru monografie originální experiment.

Nejnovější dílo: Hodiny z olova (2018), MY 2 (2014), Příspěvek k dějinám radosti (2014)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz

Komentáře