Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Ivan Binar | Deník KNIHY

Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Ivan Binar

Ivan Binar – prozaik a autor knih pro děti, se narodil 25. 6. 1942 v Boskovicích. Maturoval na jedenáctileté střední škole v Opavě (1959), do roku 1963 studoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Ostravě (diplomová práce Koliba, obec umělecké tvorby na Moravě). V letech 1963–65 absolvoval vojenskou službu, od roku 1965 působil jako učitel ZŠ (Dolní Benešov), korektor v tiskárně, pedagogický pracovník v Domě pionýrů a mládeže v Ostravě, v letech 1968–71 byl redaktorem časopisu Tramp. V roce 1971 byl zatčen a 1972 spolu s Petrem Podhrázkým, Eduardem Schiffauerem, Petrem Ullmannem a Josefem Fraisem odsouzen (na dvanáct měsíců nepodmíněně) za pobuřování, jehož se měl dopustit mj. hereckou účastí na divadelní adaptaci prózy Valentina Katajeva Syn pluku v ostravském divadélku Waterloo (k tomu viz autorův článek v časopise Listy 1990, č. 6). Po propuštění z vězení pracoval jako závozník a později strojník v elektrárně. V lednu 1977 podepsal Chartu 77 a vystěhoval se do Rakouska, kde pracoval jako restaurátor porcelánu (do 1980), poté ve svobodném povolání. Od roku 1983 se stal redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově, kde rovněž, do jejího přesídlení do Prahy (1994), žil. V letech 2003-2004 byl předsedou Obce spisovatelů.

Debutoval časopisecky roku 1962 v Mladém světě mikropovídkou Sny v láhvi. Dále přispíval v 60. letech písňovými texty do Repertoáru malé scény a do Sešitů pro mladou literaturu, v 70. letech do časopisů Kurýr, Červený květ, Sluníčko; pro pražskou redakci Československého rozhlasu psal pohádky pro pořad Hajaja; s Českým rozhlasem spolupracoval i po návratu z exilu (psal rozhlasové povídky a pro cyklus Osudy připravil vzpomínky Ivana Medka a Milana Schulze; ve stejném cyklu byly vysílány i jeho vlastní vzpomínky Od Syna pluku ke Svobodné Evropě, připravil Jiří Vondráček, prem. 4. 6. 2007). V samizdatu vyšly novela Kdo, co je pan Gabriel? (1974) a román Rekonstrukce (1978). V 80. letech publikoval v exilových časopisech Svědectví (Paříž) a Právo lidu (Wuppertal, zde povídky, fejetony a eseje), po návratu z exilu v časopisech Dokořán, Tvar, Zvuk (zde v čísle zima 1995/1996 vyšlo několik kapitol autorových pamětí Ach, ty moje Rakousko) aj. Binarova úvaha o české národní identitě s názvem Esej pro Petra S. byla vydána jako 5. svazek edice Tvary, řada A (příloha časopisu Tvar 1997, č. 8).

Značná část Binarovy tvorby je adresována dětskému čtenáři (Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá, S kouzelníkem do světa, Kilo jablek pro krále; v rukopise zůstávají práce Petřík a tři kocouři, Vrať nám, ptáku, hastrmana). Prvky příznačné pro dětskou literaturu patří k charakteristickým rysům i Binarových textů pro dospělé – k pohádkové tradici zřetelně odkazuje lyricko-groteskní dialog dvou hlasů ve filozofizující Rozpravě v krabici, motiv boje dobra se zlem se objevuje v modelové novele Kdo, co je pan Gabriel?, křehkém milostném příběhu mladého páru, který zápasí o svůj vztah. Druhý silný vliv představují autorovy životní zážitky. Autobiografickou linii Binarovy tvorby, vznikající v 70. letech, zahajuje román Rekonstrukce, v němž se autor vrací k okolnostem svého věznění, následuje prozaická koláž Kytovna umění, reflektující jeho pobyt v rakouském exilu, na jehož pozadí retrospektivně ožívají motivy z autorova dětství a mládí. Spolu s osobními zkušenostmi autor do textů vnáší nejen reálie, ale také prvky souznějící s „dětskou“ linií – touhu po spravedlnosti, svobodě, důraz na nutnost nepřipustit bezpráví. – Obě určující polohy Binarovy tvorby, tíhnutí k fantastickému světu pohádek i autobiografické zážitky, se pak setkávají v autorově zásadním románu Sedm kapitol ze života Václava Netušila, jehož stavbu tvoří několik vzájemně korespondujících vyprávěcích linií – autorovy zkušenosti z normalizačního Československa a posléze z rakouského exilu, životní příběh Václava Netušila, jednoho z Binarových typických outsiderů, jejichž život přes veškerou snahu nabírá zcela jiný směr, než by si představovali, a dobrodružné putování Věncezslava Páva, Netušilova alter-ega, fantastickou a nebezpečnou zemí, která svou nevyzpytatelností tvoří paralelu k reálnému světu socialistického Československa, ale i k exulantskému světu, kde ani blízcí přátelé nejsou tím, kým se jeví. (Jedním z impulsů ke vzniku románu zřetelně byla snaha vyrovnat se se skutečností, že mnoho svých známých, včetně nejbližšího přítele Petra Podhrázkého, našel autor v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.) – V dalších textech autor abstrahuje od svých osobních zážitků, v centru jeho zájmu však zůstává téma střetu obyčejného člověka s autoritativní mocí. Ta v Binarových textech nemá jiný cíl než postavy ovládat a prověřovat jejich bezvýhradnou poslušnost; ve své samoúčelnosti tedy nabývá zcela absurdní povahu: novela Ohrada staví na bezmála kafkovské situaci, kdy je osazenstvo obyčejného činžovního domu bez jakéhokoli důvodu a vysvětlení odděleno od okolního světa vysokým, ostře střeženým plotem; v novele Den, kdy slétly vlaštovky se svobodomyslný, čistě estetický čin, jakým je vypuštění barevných vlaštovek z městské věže, stává podnětem k policejní akci a spustí řetězec událostí, jež postihne mnoho původně zcela disparátních postav. Stejně jako v textech pro děti tu vzdor vůči moci nepředstavuje intelektuální či existenciální dilema, ale je prezentován jako jediná přirozená možnost, jak se v konfliktní situaci zachovat, pokud si chce jedinec uchovat mravní integritu. Z motivu neodůvodněného pronásledování autor vychází i v prózách Egonek na útěku a M-mirek v pasti, směřujících svou povahou k literární grotesce, nebo v hororovém příběhu Jeníkova práce.

Z nejnovějšího díla: Bořivoj a blecha Fló (2014), Jen šmouha po nebi (2013), Kam se poděl Jeníček (2016), Kráva a dědeček (2015), O Záhořovi, prasátku s kníry (2016), Peckova jáma (2016), Příběh Mateřídoušky (2014)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz

Komentáře