Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Michal Černík

Michal Černík – básník, publicista, autor literatury pro děti, se narodil 28. 2. 1943 v Čelákovicích. Vlastním jménem Josef Černík, jméno Michal vzniklo z dětské přezdívky. Jeho otec, důstojník Československé armády, byl za války vězněn v Terezíně a Buchenwaldu, po roku 1945 do penzionování (1950) působil v generálním štábu. – Černík vyrůstal (kromě pražských let 1945–1950) v Čelákovicích, kde také roku 1960 maturoval na jedenáctileté střední škole. V roce 1964 absolvoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na PF UK v Brandýse nad Labem (diplomovou prací Nejmladší česká poezie). Pracoval jako učitel na ZDŠ v Novém Městě pod Smrkem (1964–1969), redaktor časopisu Sedmička pionýrů (1969–1980), vedoucí redaktor dětské literatury v nakladatelství Panorama (1981–1985). V roce 1987 se přestěhoval z Čelákovic do Prahy a po krátkém tvůrčím stipendiu se stal tajemníkem Svazu český spisovatelů, v letech 1988–1989 byl jeho předsedou. Od roku 1990 pracoval jako redaktor: nejprve v sociálnědemokratickém nakladatelství L, 1992 v časopise Vlasta a 1992–1993 v sobotní příloze Rudého práva. Roku 1993 se stal zástupcem šéfredaktora ve Vlastě, v letech 1998–1999 pracoval na stejné pozici v časopise Antique a v letech 1999–2005 byl editorem týdeníku Sondy. Od roku 2000 je místopředsedou Unie českých spisovatelů. V roce 2005 odešel do důchodu a dál se věnuje literární práci.

Básně začal publikovat od první poloviny 60. let ve Svobodě, Průboji (Ústí nad Labem), Československém vojáku, Hostu do domu, Literárních novinách, Rudém právu. Od začátku 70. let publikoval verše, reportáže, fejetony v Kulturní tvorbě, Světě práce, Mladé frontě, Tvorbě, Práci, Zemědělských novinách, Svobodném slově, Vlastě, Literárním měsíčníku a Kmeni, verše a pohádky v Mateřídoušce, Sluníčku, Ohníčku, reportáže a články v Sedmičce pionýrů. V letech 1971–1974 redigoval dětskou rubriku Kvítek v časopise Květy. V 90. letech publikoval verše a pohádky ve Sluníčku, publicistické příspěvky ve víkendové příloze deníku Rudé právo, Vlastě, v letech 1997–1998 připravoval přílohu pro děti v týdeníku Maximagazín pro ženy, od roku 1998 publikuje v Obrysu–Kmeni. V letech 1999–2006 přispíval do odborářského týdeníku Sondy, jehož byl editorem.
Ze slovenštiny přeložil verše k leporelům Milana Rúfuse, Tomáše Janovice, Daniela Heviera a Beaty Vargové. Pro Supraphon uspořádal soubory desek Brevíř lásky, Chuť lásky (obě s Petrem Prouzou, 1973 a 1976) a Milé rozednění (1980, včetně spoluúčasti na překladu). Slovenská televize v roce 1996 uvedal cyklus jeho večerníčků Pohádky o kohoutkovi a slepičce. V roce 1999 vysílal Český rozhlas cyklus jeho fejetonů, dále byl v rozhlase uveden cyklus pohádek Báječný strýček Pepan (2001) a cyklus aforismů Kniha lidských přání (2006). V časopisech Květy, Sedmička pionýrů, Vlasta, Sondy užíval šifry -mč- a užívá ji nadále v Obrysu–Kmeni.

V rámci generace, která knižně debutovala na přelomu 60. a 70. let, představuje Černík typ idylika a harmonizátora. Jeho tvorbu charakterizuje potřeba sebeidentifikace projevující se neustálými návraty k motivům rodiny, rodových a krajových kořenů. V jeho sbírkách vedle sebe koexistují verše, které se stylizací lyrického subjektu a rytmickou pravidelností blíží folklornímu popěvku nebo dětskému říkadlu, a prozaizované reflexivní básně. Oba typy, z nichž druhý postupně nabývá převahy, tíhnou k výrazové hutnosti a aforističnosti. Černíkova poezie je zakotvena v polabské krajině kolem Čelákovic, kterou autor již ve sbírkách Sklizeň srdce a Kdybychom nechodili po cestách vnímá jako prostor autobiografických zážitků, reminiscencí na dětství a rodiče. V souboru epizujících oživených portrétů a skupinových fotografií z rodinného alba Daleko stín, daleko sad dospívá k vyjádření rodové i dějinné kontinuity, která se prosazuje navzdory tragice i banálnosti individuálních životních osudů. Linii Černíkových občanských veršů-konfesí, pohybujících se mezi niternou opravdovostí a didaxí, rozvíjejí zvláště sbírky P. F. a Rozečtený život. Linii veršů akcentujících něhu, uvolněnou hravost a někdy i ironii reprezentují především sbírky Náhradní krajina a Milostná listování, jakož i bilance „Kristových let“ v Mezivěku a satirické básně sbírky Nebuďte smutní. Básně s erotickou tematikou shrnul do sbírky Ke mně se přitiskni.
Humor a okouzlený pohled na svět jsou příznačné pro autorovu žánrově rozmanitou dětskou tvorbu (včetně veršů pro nejmenší děti), v níž jsou vedle říkadel časté i básně s epickým jádrem a pohádkovými či groteskními motivy: tematicky je převážně spjata s elementárními skutečnostmi dětského světa (denní a roční období, květiny a zvířata, voda, obloha a hvězdy, atributy domova a rodiny).
Na schopnosti objevovat půvab zdánlivě obyčejného jsou založeny i Černíkovy poetické reportáže z cest po Československu a ze zahraničí hlásící se k čapkovské tradici.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz