Dnes uplyne 105 let od narození spisovatele Bohuslava Březovského | Deník KNIHY

Dnes uplyne 105 let od narození spisovatele Bohuslava Březovského

Bohuslav Březovský – zeť spisovatele Karla Nového, se narodil 25. 11. 1912 v Rohozné (u Poličky). Jeho otec, učitel, padl za první světové války na srbské frontě. Po absolvování reálného gymnázia v Poličce (mat. 1932) studoval Březovský na UK nejprve dva roky práva a poté filozofii (do roku 1938). Souběžně v letech 1935–36 redigoval časopis Mladá kultura, v letech 1936–38 byl redaktorem Národního osvobození a zároveň tajemníkem Souručenství na obranu míru. V období 1939–41 pracoval v nakladatelství Melantrich a Orbis. Roku 1944 byl zatčen a do konce okupace vězněn v koncentračním táboře Kallich (Kalek u Chomutova). Po válce se ve funkci vedoucího redaktora kulturní rubriky vrátil do Národního osvobození, v letech 1948–51 pracoval v Čs. státním filmu, v letech 1951–55 a 1968–70 byl redaktorem Čs. spisovatele, 1955–57 vedoucím redaktorem časopisu Květen. V letech 1958–68 a od roku 1970 až do své smrti žil jako spisovatel z povolání.

Přispíval mj. do periodik: Studentský časopis, Národní osvobození, Noc, Lidové noviny, Rozhledy, Naše zprávy, Lumír, Panoráma, Čteme, Kritický měsíčník, Nový život, Květen, Literární noviny. Je autorem scénáře (s E. F. Burianem) k filmu Chceme žít (1950, r. E. F. Burian) a scénáře k montážnímu filmu Večery s Jindřichem Plachtou (1954, r. Čeněk Duba, Antonín Zelenka, spoluautoři). 1946 upravil pro vydání text knihy Josefa Hodka Útěk do druhého odboje. Dramatizaci látky Tajemného hradu Svojanov uvedlo pražské Divadlo Minor pod názvem Strašidla na hradě (1993, sc. + r. Karel Makonj). – Používal šifer b, b., B., Břz.

Březovského tvorba navazuje na tradici psychologické prózy. Jeho romány ze 40. let analyzují postavení člověka ve světě sociálních a etických převratů, kladou důraz na vnitřní očistu hrdiny a vyzvedají obecnou platnost individuálně nabytých mravních hodnot. Autentičnost komplikovaného dozrávání postavy autor posiluje i formou deníkových záznamů a rozsáhlých sebereflexí (Blíženci života, Člověk Bernard). V prvních poválečných letech se Březovský věnoval především prózám pro mládež, z nichž nejznámější je román Tajemný hrad Svojanov aneb Paměti Františka Povídálka. K románové tvorbě se vrátil až v druhé polovině 50. let, kdy se pokusil vyrovnat s dobovým požadavkem angažovaného společenského románu (dvojdílný román Lidé v květnu a Železný strop o událostech po květnu 1945) a propojit postupy a cíle introspektivní prózy se sociální kritikou: v románu Věční milenci jsou na rozsáhlém časovém úseku (30. – 60. léta) konfrontovány životy lidí, kteří zápasí nejen o poznání smyslu vlastní existence, ale i smyslu historických událostí. Na sklonku 60. let se u Březovského objevují i polohy absurdní grotesky (Joachym aneb Vládychtivost); mannovsky laděna je fiktivní autobiografie podvodníka a vypočítavce Čistá duše. Dosud nepublikovaný román Obratník raka (ukázka vyšla v časopisu Host 10/2002) je vystavěn na konfrontaci výpovědí dvou postav, středoškolského profesora a jeho dcery, a líčí jejich osudy na pozadí událostí druhé světové války. – Na rozdíl od románového díla chybí Březovského dramatické tvorbě sjednocující rysy. Jedna z jeho her zpracovává historické téma (Veliké město pražské o Janu Želivském), druhá je konverzační veselohrou (Nebezpečný věk) a třetí ironickou komedií zesměšňující morálku současníků (Všechny zvony světa).

Bohuslav Březovský zemřel 24. 6. 1976 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře