Dnes uplyne 105 let od narození spisovatele Stanislava Zedníčka

Stanislav Zedníček – básník a nakladatelský redaktor, se narodil 17. 8. 1914 v Hlinsku  v rodině hodináře, který v roce 1917 padl v první světové válce. Po absolvování měšťanské školy v Hlinsku (1929; jejím ředitelem byl Jan Václav Svoboda, prozaik a dramatik píšící pod pseudonymem Jan Václav z Finberka) studoval na katolickém Učitelském ústavu ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna (mat. 1934) a poté vyučoval ve svém rodišti. Pro jeho tvorbu mělo značný vliv seznámení s okruhem autorů kolem Staré Říše a Tasova (Josef Florian, Jakub Deml). Byl členem Družiny literární a umělecké. Za druhé světové války byl pracovně nasazen v továrně Eckhart v Chotěboři (1943–1944) a poté jako pomocný účetní v textilním závodě Satas v Hlinsku (1944–1945), kde rovněž působil v ilegálním odbojovém hnutí. Roku 1941 byla na zásah cenzury rozmetána sazba jeho básnické sbírky Píseň chudého. Po roce 1945 Zedníček vyučoval na základních školách v Praze, kvůli deklarovaným křesťanským názorům musel ze školství odejít. Roku 1953 byl krátce zaměstnán jako dělník na dole v Záluží u Mostu. Na jaře roku 1954 byl zatčen a obžalován za účast v protistátní skupině, od října 1954 do dubna 1955 byl uvězněn. Po propuštění vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání – mj. pracoval jako lesní dělník nebo krmič a ošetřovatel zvěře v pražské Zoologické zahradě, odkud musel kvůli nemoci odejít. V letech 1955–1958 pracoval jako nakladatelský korektor, později jako tiskárenský dělník (1958–1964), poté byl korektorem v tiskárně, od roku 1968 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1974 odešel do důchodu. Od téhož roku žil ve svém rodišti.

Od konce třicátých let přispíval verši a statěmi do periodik Jitro, Hlinecké noviny, Akord, Archa, Řád, Západomoravská kulturní revue (Znojmo), Doba, Vyšehrad, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, Plamen. Po roce 1989 byly jeho texty otištěny zejména v časopise Souvislosti (mj. blok věnovaný vzájemné korespondenci s Vladimírem Holanem v č. 2/2000 a blok soustředěný na jeho dílo v č. 1/2001), v Prostoru Zlín ad. Posmrtně vyšel též vzpomínkový blok v Perspektivách (příloha Katolického týdeníku, 2002, č. 7). – V samizdatové edici Rukopisy VBF vyšel v roce 1980 Zedníčkem připravený výbor z korespondence s Vladimírem Holanem (Listy přítele – Vladimír Holan Stanislavu Zedníčkovi). Přispěl též do rukopisného sborníku Jehlovi z lásky; 55 (1971), věnovaného Ladislavu Jehličkovi, a do samizdatového sborníku Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983); je zastoupen též v samizdatových antologiích Básníci a samotáři (1984, ed. Ondřej Fibich a Jiří Brixi) a Nálezy (1988). – Miloš Doležal připravil pro Český rozhlas z nahrávek, které vznikaly v průběhu devadesátých let, několik pořadů, mj. Již z dětství znám tu mléčnou běl (2010) a Směju se a sténám! (2010, o korespondenci s Vladimírem Holanem). – V rukopisech zůstávají mj. básnické sbírky a skladby Cesta z pahorků, Listy z temnot, Chvály, Malá vyšívačka, Dětství dobré samoty, Osudy.

Zedníčkovo básnické dílo se od konce třicátých let utváří jako svébytná a mnohovrstevná výpověď o lidském údělu obyvatel rodné Vysočiny, přerůstá však v hledání nejobecnějšího středobodu života každého jedince, lásky ve všech jejích podobách. Výrazným inspiračním zdrojem, souznícím s autorovým viděním světa, je od samého počátku tvorba katolických autorů Jaroslava Durycha, Jakuba DemlaJana Čepa. Postupné proměny osobitého Zedníčkova básnického rukopisu však výrazně ovlivnili také Vladimír HolanFrantišek Halas, zejména výrazovou expresivitou, jazykovým „násilnictvím“, náznakovostí i otevřeností básnického obrazu. Rozsáhlejší lyrickoepické skladby ze čtyřicátých let (Malá vyšívačka a Návštěva u staré paní ve výboru poezie Větrná zátiší) a básně v próze jsou založené na emotivním, zkratkovitém vyjádření dojmů a situací, z jejichž zlomků jsou sestavovány výpovědi o základních existenciálních stavech a pocitech (Dopisy Albíně). Na konci padesátých let, v době, kdy nemohl publikovat, autor přechází k úspornému, expresivnímu a metaforicky bohatému zachycení polarit a konstant v životě člověka. Ke stálým tematickým okruhům jeho tvorby nadále patří rozpor mezi lidským citem a chladem odcizeného světa, naplňování milosti života také skrze bolest, utrpení a zoufalství, prožitek milostného vztahu jako jednoty i sváru erotiky a sexuality (Přítmí srdce, Větrná zátiší). Úzkost a naděje, které se často vyjevují nejjednodušším gestem, a balancování na hranici vyslovitelného v obrazech křížení i splývání protichůdných tendencí života postihuje rovněž Zedníčkova sbírka z osmdesátých let Na doslech pramene, jejíž těžiště tvoří milostná lyrika.

Stanislav Zedníček zemřel 16. 3. 2002 v Hlinsku.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře