Dnes uplyne 110 let od narození spisovatelky Jarmily Otradovicové

Jarmila Otradovicová – básnířka, redaktorka, autorka knih pro děti, se narodila 27. 8. 1908 v Praze.  Provdaná Bodláková. Pochází z rodiny stavbyvedoucího, otec padl v první světové válce (1914). V letech 1924–34 pracovala jako úřednice u různých firem. Při zaměstnání absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku (1925) a večerní kurzy na obchodní akademii (maturita 1926). V roce 1930 se provdala za básníka a esejistu Karla Bodláka. Spolu se svým manželem pracovala za nacistické okupace v odboji, kde se přátelsky sblížila s Františkem Halasem, jenž měl zásadní vliv na její literární činnost. S manželem také vydávala revui Strom (1940, vyšla pouze dvě čísla). V roce 1945 se zapsala jako externí posluchačka na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (navštěvovala přednášky ze srovnávací literatury a filozofie). Zároveň působila jako externí literární lektorka ministerstva informací a Svazu československých spisovatelů. Po roce 1945 rovněž pracovala v literárním odboru Umělecké besedy. V 50. letech se aktivně zúčastňovala tzv. sbližování tvůrčích pracovníků s dělnickou třídou a intenzivněji se věnovala žurnalistice a literární tvorbě, kam se promítly zejména její patronáty nad horníky (např. ve Rtyni u Malých Svatoňovic). Byla členkou literární skupiny Pevný bod.

Debutovala v revui Strom (1940), po válce přispívala zejména do novin a časopisů: Lidová kultura, Rozsévačka, Svobodné noviny, Nový život, Zemědělské noviny, Tvorba (1), Tvorba (2), Literární měsíčník. Redigovala Zpravodaj Umělecké besedy (1947–48), dětskou přílohu Zemědělských novin Sluníčko (1955–59), dětskou přílohu Květů Kvítek (1958). Od 1953 spolupracovala také s Československým rozhlasem (reportáže, komentáře), pro nějž napsala i hru Svárovští tkalci (1954). – Užívala šifer: J. O., JOT., jot, J. o.

Ve své básnické tvorbě Otradovicová vědomě navázala na halasovskou linii české poezie; meditativní a silně reflexivní poezií první sbírky Jezero usilovala o vyjádření existenciálních pocitů člověka, formovaného válečným a okupačním prožitkem. Jistá abstraktnost a symboličnost její tvorby se proměnila v 50. letech, kdy se autorka angažovala ve prospěch nové společenské reality (Vichřičné dny). Základní ideovou osnovu poezie Jarmily Otradovicové tu začíná vytvářet hledání smíru mezi socialistickou utopií a obecným humanismem; v průběhu 60. let se pak do jejích veršů stále více promítaly vzpomínky na dětství, okupační minulost i obavy o život v míru (Večer naděje). Později hledala inspiraci nejen v prožitku doby, ale i v setkání s výtvarníky (Václav Špála, Jan Zrzavý) a s duchovně blízkými osobnostmi, které jí pomáhaly zformovat hlubší vztah k uplývajícímu životu i všudypřítomné smrti (Podivuhodná setkání, Údery hodin). Také tvorba Jarmily Otradovicové pro děti těžila především ze vzpomínek na vlastní dětství a v prostých příbězích se soustřeďovala zejména na vztah dětí a zvířat. – Básnický profil Jarmily Otradovicové podstatně dokreslují její aforismy, úvahy a eseje (Otevřené listy, Slovo a svět) i četné novinářské statě a reportáže (Československý rozhlas), jimiž reagovala na poválečnou politickou a kulturní situaci. Svůj zájem o literaturu pak zkonkretizovala především v obsáhlejších studiích o Vladimíru Holanovi, Jaroslavu Havlíčkovi a Jaroslavu Durychovi (Básnický profil Jaroslava Durycha).

Jarmila Otradovicová zemřela 16. 3. 1996 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz