Dnes uplyne 115 let od narození spisovatele Františka Křeliny | Deník KNIHY

Dnes uplyne 115 let od narození spisovatele Františka Křeliny

František Křelina se narodil 26. 7. 1903 v Podhradí (u Jičína). Byl otcem spisovatelky Hany Pražákové (napsala o něm biografický román Nadějí tu žijem [2001]). Pocházel z rodiny kameníka a rolníka. V Jičíně chodil od roku 1914 do měšťanské školy a od roku 1918 na učitelský ústav (mat. 1922). Jako učitel působil nejprve na různých obecných školách v severovýchodních Čechách (1924–26 vojenská služba), po získání aprobace pro školy měšťanské (1929) učil v Českém Dubu a po německém záboru v září 1938 krátce v Kobylech u Turnova. V letech 1939–51 byl učitelem v Praze na měšťanských a později jednotných školách. Roku 1951 byl z politických důvodů zatčen a v rámci procesu s tzv. „zelenou internacionálou“ odsouzen k dvanácti letům vězení (s Josefem Knapem, Václavem Prokůpkem, Zdeňkem Kalistou a Janem Zahradníčkem). Roku 1960 byl z vězení propuštěn, roku 1967 v plném rozsahu rehabilitován. V letech 1960–64 pracoval jako stavební dělník. Roku 1964 odešel do důchodu a věnoval se literární tvorbě.
Redigoval časopis Sever a východ (1925–27, s Josefem Knapem, Janem Knobem, Václavem Prokůpkem) a knižnici Česká tvorba (1940–44). Kromě časopisů, které redigoval, přispíval zejména do těchto novin: Národní osvobození, Cesta, Lumír, Venkov (1929–41, zde literární kritika a fejetony), Brázda, Akord, Řád, Vyšehrad, Lidová demokracie, Obroda, Arch, Naše rodina aj. V 60. letech publikoval v podnikovém časopise Výstavba Prahy (1962 zde prozaický seriál Tanec kolem míchačky). Řada rukopisů zůstala nevydána – např. experimentální detektivka Bezhlavý jezdec řehtá na mraky, historický román z dob Přemyslovců Po meči a po přeslici, nebo dvoudílná novela z vesnického prostředí Hana Oralová. Román Pokoj vám, který měl tvořit třetí část trilogie Země dědičná a jehož vydání bylo v roce 1939 zastaveno, Křelina posléze přepracoval a vydal pod názvem Bábel. K autorovým sedmdesátým narozeninám vznikla rukopisná práce Emila J. Havlíčka Abych budil slova (1973), dosud pouze samizdatově vyšla studie Zdeňka Kalisty Svědectví o Františku Křelinovi (Česká expedice 1987). Pseudonymy, šifry: K. Janda, Karel Janda; -a, A. M., F. K., K., Kř., ř.
Příklonem k mytickému pojetí selství a venkova, stavěnému do protikladu vůči mravně zkaženému městu, se Křelina stal (vedle Josefa Knapa) nejvýznamnějším představitelem českého literárního ruralismu tak, jak jej ve 30. letech představoval okruh autorů soustředěných zejména okolo časopisu Sever a východ. Již v trojici básnických sbírek, které předznamenaly Křelinovu tvorbu prozaickou, je hlavním tématem hluboký prožitek zakotvenosti v rodném kraji. Romány a povídkovými soubory z druhé poloviny 30. let (Hlas na poušti, Hubená léta, Puklý chrám, Jalovčí stráně) pak vytvořil osobitou koncepci venkovské prózy, založenou na křesťanských mravních zásadách, stále oživovaných bytostným sepětím vesnického člověka s půdou a rodem. Vesnici Křelina považoval za jádro národního společenství a nevyčerpatelný zdroj mravních jistot. Typem svého vypravěčství navazoval jednak na etickou linii próz Karoliny Světlé, jednak na tvorbu tzv. francouzského regionalismu (Charles Ferdinand Ramuz, Jean Giono), jejichž hrdinové byli tvrdě podrobeni zákonitostem neproměnného řádu přírody a Božích úradků. Jedním z hlavních propagátorů ruralismu a obhájcem kulturního tradicionalismu (jak jej v českém kulturním kontextu ztělesňoval zejména Arne Novák) byl Křelina také v publicistice a literární kritice, kterou uveřejňoval zejména v časopise Venkov. – Za nacistické okupace Křelina opustil venkovskou tematiku a na historických a exotických látkách sledoval odvěký boj dobra se zlem, v němž vítězí milosrdenství a láska nad zlobou a nenávistí (Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká; Amarú, syn hadí). Také jeho tvorba poválečná je prosycena silným křesťanským etosem, s nímž hodnotí lidickou tragédii (Každý své břímě) i vlastní existenciální vykořeněnost propuštěného politického vězně (Má přítelkyně Dora). – Povolání učitele se promítlo nejen do Křelinovy tvorby pro mládež (Z bukového dřeva, Můj otec kapitán) a do jeho činnosti ediční (vydávání žákovských slohových prací); v celém jeho díle hrají děti, nositelé předobrazu rajské čistoty a nevinnosti, významnou roli.

František Křelina zemřel 25. 10. 1976 v Praze.

Zpracováno podle: Slovník české literatury po roce 1945, Brána 1995

Komentáře