Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Jana Hostáně

Jan Hostáň se narodil 2. 6. 1898 v rodině levicově orientovaného učitele. Byl tchánem romanisty Jana Otokara Fischera (1923–1992). Od roku 1909 studoval na reálném gymnáziu ve Dvoře Králové. Roku 1916 byl odveden do armády, sloužil ve Vysokém Mýtě, Hradci Králové a v posádkách v Rakousku, Maďarsku a na východní frontě. Po válce se zapsal na pražskou lékařskou fakultu a jako zdravotní poručík působil v zeměbranecké nemocnici. Studium z finančních důvodů nedokončil, v letech 1919–20 absolvoval abiturientský kurz při Amerlingově učitelském ústavu a v roce 1920 začal učit v české menšinové škole v Záluží u Mostu (vysvědčení způsobilosti pro školy obecné získal 1921, pro školy měšťanské 1927). V roce 1922 vyučoval krátce v Chýňavě u Berouna a poté od roku 1928 na pokusné Volné socialistické škole práce v Kladně. Zde se také živě účastnil veřejného i politického života; mj. byl členem Socialistického sdružení učitelského, Masarykova lidovýchovného ústavu, působil ve výchovné radě Federace dělnických tělocvičných jednot, ve výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze, v ústřední radě Spartakových skautů práce aj. V letech 1926–28 absolvoval čtyři semestry Školy vysokých studií pedagogických v Praze. Pro svou politickou činnost byl několikrát přeložen: 1928–29 učil na dívčí měšťanské škole v Kladně, na měšťanské škole v Hostivicích a v Buštěhradě a poté v řadě pražských škol, mj. v pokusných reformních školách v Michli a Hostivaři. V letech 1932–38 byl redaktorem Státního nakladatelství (zde 1934–37 řídil knižnici Sad a 1934–39 redigoval Věstník Státního nakladatelství). Od roku 1938 působil na dívčí měšťanské škole v Praze-Nuslích, v letech 1943–45 na měšťanské chlapecké škole v Praze-Vršovicích. V květnu 1945 byl s dalšími obyvateli Spořilova jako rukojmí vězněn na Pankráci. 11. května 1945 se stal zatímním správcem Státního nakladatelství, roku 1948 byl jmenován jeho vrchním radou. Od roku 1951 působil jako odborný učitel na fakultní škole v Nuslích, 1952 se stal ředitelem střední školy na Pankráci, v letech 1953–59 ředitelem základní školy v Michli. Po svém penzionování  v roce 1959 byl jmenován zasloužilým učitelem. – Velmi rozsáhlá byla Hostáňova veřejná činnost. Pracoval jako člen kuratoria Školy vysokých studií pedagogických a vedl jeho Kulturní zpravodaj; spoluzakládal Pedagogickou akademii, byl místopředsedou sekce pro literaturu mládeže při Masarykově lidovýchovném ústavu. Stal se též členem Výboru pro demokratické Španělsko, 1932 se účastnil sjezdu pokrokových učitelů v Moskvě a protiválečného sjezdu v Amsterodamu. Byl zakládajícím členem Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem. Ve své činnosti pokračoval Hostáň v neztenčené míře i po roce 1945 až do 70. let. Byl předsedou Svazu občanů bez vyznání, místopředsedou Bloku kolektivních nakladatelství, působil v akčním výboru pro knihkupectví a nakladatelství, externě vyučoval na knihovnické škole (1945–51), Pedagogické fakultě aj. Roku 1954 absolvoval Univerzitu marxismu-leninismu, poté byl činný ve sboru krajských referentů KSČ a v pionýrské organizaci. V 70. letech se podílel na ustavení nového Svazu spisovatelů.

Hostáň přispíval mj. do novin a časopisů: Červen, Kohoutek, Komunistické večery, Kulturní zpravodajství Školy vysokých studií pedagogických, Literární noviny, Matice svobody, Právo lidu, Proletkult, Rovnost, Rudé květy, Rudé právo, Oheň, Sociální demokrat, Svoboda (Kladno), Učitelské noviny, Časopis Čs. obce učitelské, Haló noviny, Lidové noviny, Magazín Družstevní práce, Mladý svět, Národní osvobození, Národní práce, Panoráma, Roj, Škola měšťanská, Úhor, Věstník pedagogický, Česká osvěta, Národní učitel, Naše zprávy, Mateřídouška, Mladá fronta, Mladý hlas, Knihy a čtenáři, Lidová kultura, Škola a kultura, Štěpnice, Tvorba (1945-1952), Tvorba (1969-1991), Literatura ve škole, Nový život, Škola a život, Zlatý máj. Redigoval časopisy: Úhor (1940–41, s Dominikem Filipem), Literatura pro mládež (příloha časopisu Národní učitel, 1940–43), Mladý svět (1942, s dalšími). Literaturu pro děti propagoval i v Československém rozhlase. Jeho verše byly zhudebňovány (dětské sbory Jiřího Pomahače Veselá muzika, b. d. /1943/ aj.). – Užíval pseudonymů a šifer: A. Siven, Faun, Harcov, Jaja, J. N. Nágl, Nogl, Quido Manet, Vosa, Vrbička; -áň, F., J. H., J. N., J. N. N., N., N. N., -ov.

Těžištěm Hostáňovy tvorby jsou umělecko naučné a beletristické práce pro děti, které jsou úzce spjaty s jeho pedagogickým, organizátorským a politickým působením. Již v prvních sbírkách veršů, povídek a pohádek (Kladivo, srp a pero, Veselé koření pro besídky, Veselá besídka) je patrný vliv idejí proletářské poezie a sovětské literatury pro děti, kterou k nám Hostáň pomáhal uvádět (Samuil Maršak). K agitační poezii určené k dětské recitaci se autor vrátil také po roce 1948 (Pod prapory). Psal však i verše pro nejmladší děti, vycházející ze spontánnosti dětského projevu a ze hry se slovy (Repetilka, Švitořilky), svou poetikou blízké Korněji Čukovskému a odkazující i k Josefu Kožíškovi (U dětské postýlky, Jeřabinky). – Originálním Hostáňovým přínosem dětské literatuře se stalo dvacet šest svazků řady Naučná četba, vycházející 1931–39 ve Státním nakladatelství. V duchu metod hnutí pokusných volných škol, které vyučovaly v interdisciplinárních tematických blocích s důrazem na praktické využití poznatků, zde Hostáň v jednoduchých textech střídal umělecké pasáže s výkladovými, užíval dopisů, deníkových záznamů i obrazových znázornění spolu s problémovými otázkami, návody k pokusům apod. (Co dokáže elektřina, Děti u novostavby, Kráva, naše potěšení, Kůň nebo auto, Co se děje, když spíš aj.). Poválečná šestisvazková řada Hostáňovy přehledné příručky ustrnula v zjednodušující tezovitosti přecházející až ve vulgarizaci. Obdobně v 70. letech skončila i autorova série politickovýchovných brožur, v nichž se pokoušel formou alegorických pohádek a vyprávění přiblížit předškolnímu dítěti klasiky marxismu-leninismu (Rytíři z Východu, Jak Voloďa přemohl krutého cara, Dva věrní přátelé, Naďa hrdinka). V této době byl také vydán jeho román pro dospělé Ranhojič, sledující osudy lidového léčitele a jeho rodu na Náchodsku v 18. století. – Nezanedbatelnou součástí Hostáňova díla je řada pedagogických příruček (Práce s dětmi, Práce s dětskou knihou), učebních pomůcek, rozhlasových přednášek, textů k tělovýchovným cvičením, ke krátkým filmům apod.

Jan Hostáň zemřel 16. 5. 1982 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz 

Komentáře