Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Petra Dena | Deník KNIHY

Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Petra Dena

Petr Den (vlastním jménem Ladislav Radimský) – prozaik a esejista, se narodil 3. 4. 1898 v Kolíně. Otec byl mlynářem. Gymnázium vystudoval v roce 1916 v Kolíně, Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr. 1921). Od roku 1920 byl úředníkem postupně na čs. vyslanectví v Bukurešti, Berlíně a Bernu. Za okupace nebyl zaměstnán, v květnu 1945 reaktivován. V letech 1945–46 byl v Londýně čs. zástupcem u Přípravné komise pro Spojené národy, v letech 1946–48 zástupcem stálého delegáta ČSR u OSN v New Yorku. V roce 1948 vystoupil z čs. státních služeb a emigroval. Až do roku 1958 pracoval v New Yorku jako úředník sekretariátu OSN. V roce 1958 spoluzaložil Československou společnost pro vědy a umění (SVU) v USA. V letech 1961–63 redigoval exilovou kulturní revue Perspektivy (New York), v letech 1964–70 řídil čtvrtletník SVU Proměny (New York). Nositel Řádu TGM IV. třídy (1992), čestného Říjnového uznání (Čs. kulturní rada v exilu 1958), čestný člen SVU (1970).

Do literatury vstoupil v roce 1932. Přispíval do Lidových novin, Listů pro umění a kritiku, Přítomnosti, Kritického měsíčníku, Kvartu aj., z časopisů vydávaných v zahraničí (českých i anglických) především do Proměn (New York), kde uveřejňoval mj. i kritiky české beletrie, a to jak emigrantské, tak domácí, dále do periodik Sklizeň (Hamburk), Newyorské listy, Perspektivy, Sklizeň svobodné tvorby, Tribuna, Zápisník (vše USA), Naše hlasy (Toronto), České slovo (Mnichov) a do časopisů Nový život a Studie (obojí Řím). Pro vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy napsal řadu literárních úvah. Užíval pseudonymů Václav Deyl a Vilém Kostka. Politickou esejistiku a publicistiku podepisoval vlastním jménem Ladislav Radimský.

Petr Den debutoval cyklem literárních esejů Tvůrcem snadno a rychle, v nichž vtipně pojednával o lidské tvořivosti jako společném základu navzájem nejodlehlejších oborů uměleckého, vědeckého a praktického konání. Také další Denovy práce se většinou pohybují mezi duchaplným humorem a kriticky nabádavým patosem. Plně se tento patos, žádající návrat k absolutnu, prosadil v pozdějších časopiseckých esejích, sebraných do knihy Době proti srsti. Beletrii se blíží eseje vázané k určitému místu (Pětkrát Kolín, Mexické divertimento), ještě více pak eseje s epickými prvky soustředěné kolem reálné situace, dovádějící však drobné postřehy ke kulturněpolitickému zobecnění (vzpomínky na prázdniny u babičky v knize Radost ve Veselí, rozmarné vyprávění o zkušenostech majitele kocoura O kocourovi bez bot). Výhradně politickým problémům věnoval Den řadu esejů čistě úvahového charakteru; nejrozsáhlejší z nich, Rub a líc našeho národního programu v atomovém věku, vychází z přesvědčení, že ve 20. století „jsme si nedovedli dát cíl nový – nadnárodní“.

Petr Den zemřel 9. 9. 1970 v New Yorku.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře