Dnes uplyne 165 let od narození spisovatelky Terezy Novákové

Tereza Nováková, dcera českého úředníka a rodilé Němky z Rakouska, se narodila 31. 7. 1853 v Praze. V letech 1860-69 navštěvovala ústav F. S. Amerlingové, kde mimo jiné získala výborné znalosti angličtiny a francouzštiny. Roku 1876 se provdala za gymnaziálního profesora J. Nováka a s ním přesídlila na devatenáct let do Litomyšle. Tam se začala zajímat o studium východočeského lidu, a Českomoravská vysočina jí poskytla náměty k většině povídek i románů. Krátce po úmrtí dcerušky se rodina vrátila do Prahy, kde se Nováková ocitla přímo ve středu feministických snah jako redaktorka Ženského světa. Po úmrtí dvou synů, druhé dcery a manžela se odstěhovala natrvalo roku 1908 do Proseče u Skutče. Zde vytvořila svá vrcholná díla. Zemřela 13. 11. 1912 v Praze u svého syna, literárního historika Arne Nováka.

Pro literární dráhu získala Terezu Novákovou Karolína Světlá, která jí zůstala vedle Svatopluka Čecha vždy hlavním vzorem v práci pro národ. V prvním období své tvorby již sice teoreticky propagovala nové realistické umění, ve vlastní umělecké činnosti však ještě setrvávala u romantické novely s konflikty vlasteneckými či milostnými a většinou z prostředí měšťanského. Roku 1893 vznikla povídka Drobová polévka, důležitý mezník v tvorbě Novákové na rozhraní přípravného a zralého období; zahajuje řadu vesnických „kreseb z nejvýchodnějších Čech“ (Úlomky žuly), které znamenají vrchol autorčiny drobné prózy a zároveň již zcela osobitý přínos českému vesnickému realismu.

V Praze v letech 1895 – 1909 vznikla pětice románů. Obsáhla jimi proces národního obrození „nejvýchodnějších Čech“ od boje s protireformací, přes třicátá a čtyřicátá léta 19. století, ohlas společenských převratů roku 1848, vlivy racionalismu, Bachovu reakci až po počátky socialismu. Po Janu Jílkovi, vydala kompozičně sevřenější román Jiří Šmatlán. Následoval  románek Na Librově gruntě. Vrchol znamenají dva poslední romány Děti čistého živého a Drašar.