Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatelky Heleny Hodačové | Deník KNIHY

Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatelky Heleny Hodačové

Helena Hodačová – dcera malíře Oldřicha Homoláče (1872–1957), rozená Božena Homoláčová, provdaná Svobodová, se narodila 16. 9. 1916 v Jičíně. Již od počátku publikovala pod pseudonymem Elena (od 30. let i Helena) Hodačová; po roce 1945 jméno Helena také přijala jako občanské. Studovala na dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské a poté na reálném gymnáziu Ch. G. Masarykové v Praze (zde maturita 1935). Romanistiku a germanistiku vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1935–39, 1945; PhDr. 1945 prací Šalda a Flaubert); před vypuknutím 2. světové války si doplňovala vzdělání studiem srovnávací literatury u Gustave Cohena na pařížské Sorbonně. Po uzavření vysokých škol (1939) externě spolupracovala s redakcí Lidových novin a dalšími časopisy, v letech 1945–48 byla lektorkou nakladatelství Podroužek, poté spisovatelkou z povolání. V letech 1964–65 působila jako externí lektorka Československé televize. Od dětství pobývala zvláště v Itálii, Jugoslávii a Francii; po roce1945 navštívila mj. Rakousko, Bulharsko a Švédsko; dojmy z cest se promítly i do některých jejích próz.

 První časopisecký příspěvek uveřejnila v roce 1934 ve Studentském časopise, dále publikovala v Lidových novinách, Přítomnosti, Českém slovu, Evě (1942 zde na pokračování román Eolova harfa), Světozoru, Době, Světu v obrazech, Novém životě (zde 1957 na pokračování próza Dvacet osm rudých růží), Práci, Hostu do domu (1966) aj. Její divadelní hra Martin byla v rozhlasové verzi uvedena s titulem Vůně léta (1945). Byla členkou sdružení spisovatelů Literární klub K 89. – Užívala šifer E. H., H., H. H.

 Hodačová začínala publikovat jako autorka časopiseckých sloupků, fejetonů a causerií; knižně debutovala za druhé světové války sbírkou dívčí lyriky Déšť do oken. Později vydala řadu psychologických novel a románů, jež často vyrůstají z tematiky dětství a dospívání (Mrak). Autorka v nich staví na zpodobení dívčích a ženských typů různých generací, jejími hrdinkami bývají přecitlivělé, křehké mladé ženy, které prožívají složité milostné osudy (Tři doby). Zvláštní místo v díle Heleny Hodačové mají práce z konce 50. a 60. let, v nichž autorka čerpá z rodinných vzpomínek (Život a vzpomínky malíře Homoláče) a zachycuje atmosféru meziválečné avantgardy a její poválečný rozpad: Zpožděný vlak do Paříže (podle osudů Jarmily Svaté), Závratný poločas. Osobní prožitek byl zdrojem působivého příběhu o nemoci a smrti dítěte postiženého nevyléčitelnou chorobou, v němž do popředí vystupuje matčino utrpení (Malá dětská kronika). Mládí Elišky Krásnohorské a zrod její umělecké osobnosti se staly námětem povídky Ptáci odlétají. Lásku Čecha ke Švédce a jejich odcizení v emigraci ztvárňuje próza Láska odjíždí Vindobonou. Součástí díla Heleny Hodačové jsou i pohádky a povídky pro děti (Červená zástěrka a sedmnáct jiných povídek) a také dívčí novely (Výlet s Hanou, Prázdniny s Milenou).

Helena Hodačová zemřela 26. 1. 1998 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře