Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatelky Lilly Hodáčové

Lilly Hodáčová – prozaička, dramatička, herečka, autorka knih pro děti a mládež, se narodila 5. 11. 1910 v Praze.  Vlastním jménem Ludmila Hodáčová, v roce 1946 se provdala za divadelního režiséra Karla Schindlera (1903–1961), společně si pak krátce po sňatku změnili jméno na Konstantin. V roce 1959 přijala občanské jméno Jirsová podle svého druhého manžela. Po absolvování gymnázia (1929) zastávala během studia na FF UK (filozofie, germanistika) krátkodobá zaměstnání jako úřednice či vychovatelka. V letech 1932–36 absolvovala v Brně dramatickou konzervatoř a zároveň dokončila i studium na tamní FF (PhDr. 1947 prací Ladislav Klíma – estetická struktura jeho díla filozofického a beletristického). Její názory a literární ambice ovlivňovalo mnohaleté přátelství, které ji od roku 1937 pojilo s Vítězslavem Nezvalem. Od roku 1940 působila jako herečka na Nové české scéně, 1942–43 v divadle Anny Sedláčkové, 1943–48 v Městských divadlech pražských (Vinohradské a Komorní), potom jako herečka a dramaturgyně v Městském oblastním divadle v Kolíně, 1961 jako dramaturgyně ve Státním divadelním studiu v Praze; 1963 odešla do invalidního důchodu a věnovala se pouze literatuře. Hrála též ve filmech (Za tichých nocí, Valentin dobrotivý, Jan Roháč z Dubé). Pod pseudonymem Františka Heroldová recitovala v Čs. rozhlase.

Publikovala v Rudém právu, v letech 1938-41 psala pohádky pro Čs. rozhlas.

V prvních pohádkových textech (Zub času, Krásný nový čas), inspirovaných nonsensovou a surrealistickou poetikou, proniká dětský hrdina do alegorického světa zabydleného personifikovanými abstraktními pojmy (Čas, Spravedlnost). Posun k humoristickému odlehčení představuje pohádka Bubáčci, která koresponduje s vlnou zcivilňování tradičních pohádkových motivů: pohádková strašidla již nemají v moderní společnosti místo, a tak se začleňují do společenství lidí. Od 60. let 20. století se Hodáčová věnovala romské tematice, v kontextu literatury pro děti a mládež dosud opomíjené. V próze Ondřejka, líčící úsilí mladé romské rodiny o lepší život, než jaký nabízí prostředí romské osady, ještě doznívají tóny schematismu, nicméně autorce se podařilo vystihnout romskou mentalitu a její střet s diskriminačními předsudky. Romské pohádky převyprávěla v souboru Král bydlí za rohem. Své znalosti divadelního prostředí uplatnila Hodáčová v románu pro dívky Bláhový sen, rozbíjejícím iluze o hereckém životě, a zčásti i v divácky úspěšné hře o Františku Kmochovi (Tak žil a hrál nám Kmoch). Memoáry Zpěv Orfeův otevřeně zachycují peripetie autorčina vztahu s Vítězslavem Nezvalem od jejich seznámení až do básníkovy smrti v roce 1958; v období normalizace bylo jejich vydání pro nezveřejnitelná fakta odmítnuto.

Lilly Hodáčová zemřela 8. 12. 1998 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz