Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatelky Věry Adlové

Věra Adlová – prozaička, autorka knih pro děti a překladatelka, se narodila 22. 7. 1919 v Praze.  Dívčím jménem Studená. Po smrti svého prvního manžela, archiváře Josefa Václava Cabalky (1920–1949), se roku 1949 provdala za spisovatele a malíře Zdeňka Adlu, s nímž spolupracovala na řadě knih. Pocházela z rodiny malíře-restaurátora. – Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze (1938) studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy latinu a řečtinu. Během uzavření vysokých škol za okupace pracovala v Archivu hlavního města Prahy, studia dokončila roku 1948. V témže roce nastoupila do závodu ČKD Sokolovo jako vedoucí učňovské výchovy a redaktorka závodního časopisu. V letech 1949–1952 byla redaktorkou Světa sovětů, v letech 1952–1955 žila s manželem v SSSR a působila v české redakci moskevského rozhlasu. Po návratu byla externí redaktorkou nakladatelství Melantrich, od roku 1958 redaktorkou Státního nakladatelství politické literatury, od roku 1960 redaktorkou a posléze (1972–1975) šéfredaktorkou Státního nakladatelství dětské knihy (od roku 1969 Albatros). V letech 1964–1967 byla také tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy (národní sekce IBBY). V 80. letech pracovala jako tajemnice Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky.

Od poloviny 50. let otiskovala články, stati o soudobé literatuře pro děti a mládež a původní prozaickou tvorbu v časopisech Svět sovětů, Květy, Zlatý máj, Plamen; v 70. a 80. letech publikovala rovněž v periodikách Literární měsíčník, Tvorba, Rudé právo, Práce aj. V 90. letech příležitostně přispívala do Naší pravdy a Haló novin. – Na motivy románu Mirka to ví nejlíp vznikla televizní inscenace Klukovina (1977, r. Vlasta Janečková) a podle románu Jarní symfonie inscenace Měsíční tónina (1981, sc. Jana Dudková, r. Eva Sadková). – Za okupace dala podnět ke vzniku knihy Med a hořec (1942), sbírce parafrází latinské poezie v Čechách 16. století, kterou na základě jejích překladů přebásnil Kamil Bednář. – Do roku 1949 publikovala pod svým dívčím jménem.

Ve druhé polovině 40. let Adlová vydala romány Vestonie (o humanistické básnířce Janě Alžbětě Westonové, materiál měl být původně využit k odborné práci) a Život, který jsme milovali (o meziválečném mládí). Rovněž v dějově i stylisticky rozplývavých románech, které psala od 70. let a v nichž se – v duchu svého politického přesvědčení – pokoušela zobrazit vývoj postav v proměnách společnosti, jsou zpravidla hrdinkami ženy (Růže z Flander, Trpká vůně podzimu, Má drahá…). Pevnější kontury má román o mladém dělníkovi Říkáte, abych věřil? Téma ženy se dále vrací i v jejích biografických románech pro mládež, které jsou pojaty tu beletristicky (Jarní symfonie, o Kláře Schumannové), tu spíše naučně (Jenny, o ženě Karla Marxe). Adlová však psala i prózy adresované dospívajícím dívkám (Mirka to ví nejlíp, Blues pro Alexandru) a pohádky. Umělecko-naučnou literaturu pro děti a mládež (často psanou se Zdeňkem Adlou) obohacovala slovními hádankami, dokreslovačkami apod., využívala záměrného propojení textu s prací ilustrátora: Krásná a slavná (o Praze), Kouzelná skříňka a Vyprávění o veliké zemi (o SSSR).

Věra Adlová zemřela 28. 7. 1999 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz