Dnes uplyne 225 let od narození dramatika a spisovatele Václava K. Klicpery

Václav Kliment Klicpera založil tradici nového druhu společenské poezie, žertovných a vlasteneckých deklamovánek určených pro přednes při zábavách, podnikl první cílevědomý pokus o českou historickou prózu po vzoru W. Scotta a vytvořil rozsáhlé, žánrově bohaté dramatické dílo zakladatelského významu.

Narodil se 23. 11. 1792 v Chlumci nad Cidlinou, zprvu se učil krejčovství, později řeznictví; vystudoval však akademické gymnázium a filosofii v Praze. Začal studovat medicínu, ale brzy přestoupil na fakultu filosofickou a stal se středoškolským profesorem v Hradci Králové (jeho žákem byl i J. K. Tyl) a na akademickém gymnáziu v Praze (zde byl učitelem V. Hálka, J. Nerudy, J. V. Friče aj.). Roku 1853 byl suspendován za to, že jeho žáci vydávali nepovolený, česky psaný časopis. V roce 1848 byl členem Národního výboru.
Klicperovy historické povídky z konce dvacátých a z třicátých let spojují tradice rytířské povídky s preromantickou metodou „obrazů dávnověkosti“ a stávají se přechodným stupněm na cestě k pozdější historické beletrii J. K. Tyla. (např. povídka Točník). Dramatické dílo jednak využívá konvencí a schémat běžných divadelních žánrů, jednak se snaží vyhovět dobové touze po umělecky hodnotném divadle velkého slohu (Soběslav). Jedna část díla vychází z rytířských her, Klicpera je však přibližuje české skutečnosti tím, že se opírá i o domácí pověsti a baladické látky (Blaník, Božena, Jan za chrta dán aj.); svým smyslem pro charakterovou jasnost postav, dramatické vyostření scén i větším bohatstvím uměleckých prostředků překračuje hranice rytířských her a posunuje je směrem k vznikajícímu dramatu historickému (Hadrián z Římsů aj.). Druhá část Klicperova dramatického díla se opírá o techniku soudobé frašky, překonává však i ji a prostředkuje cestu českého divadla ke hře ze současnosti. Klicperova komedie (Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý aj.) se stává nástrojem společenské kritiky satiricky zaostřené, vycházející z obecných morálních a rozumových zásad při posuzování člověka a obhajující zdravé lidské vztahy. Klade důraz na poznání a výchovu lidských charakterů.
O životnosti Klicperových postav svědčí i novodobé úpravy některých jeho her E. F. Burianem (Každý něco pro vlast) a J. Honzlem (Hadrián z Římsů).

Václav Kliment Klicpera zemřel 15. 9. 1859 v Praze.