Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Václava Kaplického

Václav Kaplický se narodil 28. 8. 1895 ve Starém Táboře (dnes Sezimovo Ústí). Jeho otec, zemědělec, brzy těžce onemocněl a rodinu, která se roku 1903 přestěhovala do Tábora, živila matka vyšíváním a příležitostnými pracemi. Do obecné školy chodil Kaplický v Měšicích u Tábora a v Táboře, kde po dvou třídách gymnázia a jedné třídě měšťanské školy vystudoval 1914 reálku. Krátce pracoval jako železniční dělník, v roce 1915 byl odveden na haličskou frontu, v srpnu 1916 byl zajat; po pobytu v zajateckém táboře v ukrajinském Berdičevu se stal legionářem. V roce 1918 byl jako delegát zakázaného vojenského sjezdu zatčen, uvězněn (mj. na mysu Gornostaj u Vladivostoku) a v prosinci 1919 poslán jako vězeň do ČSR. Pracoval v Praze v sekretariátě socialistického Svazu čs. legionářů a jako úředník na ministerstvu národní obrany; v letech 1922–50 v různých funkcích postupně v nakladatelství Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich, Novina a K. Synek, poté žil jako spisovatel z povolání.

Přispíval do periodik: Český jih (Tábor), Rudé právo (1927 zde román Z ruky do ruky), Var, Národní osvobození, Literární noviny (od 1927), Čin, Panoráma, Právo lidu, Hovory o knihách, Venkov, Literární noviny (od 1956), Nový život, Zlatý máj aj. Redigoval časopisy: Průlom (1922, č. 15 – 1923, č. 4–5), Literární noviny (1927–30), Panoráma (1933–35), Hovory o knihách (1937–39). Podle jeho románu Kladivo na čarodějnice natočil Otakar Vávra stejnojmenný film (1969, sc. +Ester Krumbachová), podle Kaplického rukopisné hry Kovář z Řasnice a románu Železná koruna napsal Jan Schmid divadelní hru Kovář Stelzig (rozmnož., 1976, prem. 1975) a rozhlasovou hru Ondřej Stelzig, kovář z Řasnice (Čs. rozhlas 1986). – Užíval šifru vk.

Zpočátku Kaplický usiloval především o prohloubení tzv. lidové četby kritickým pohledem na soudobou sociální problematiku (Zrádná obálka, Pozor, zlý člověk!). Satirický obraz maloměšťáků přechází – vystupňován do grotesknosti – i do humoristicky pojatých idyl (Červen v Pučálkách, Něžný manžel). Vyšší nároky si autor kladl v prózách čerpajících z autobiografických zážitků. Próza Gornostaj, pohybující se na pomezí reportáže a beletrie, rozrušuje oficiální legionářskou legendu sledováním přechodu od vlasteneckého idealismu přes zklamání mužstva až k jeho konfliktům s vedením. Věcnou hutností a názornou výmluvností patří k nejzdařilejším Kaplického dílům, podobně jako obraz maturitního roku na táborské reálce v předvečer první světové války, román Ještě nehřmí, jehož epičnost je proniknuta osobní lyrizující naléhavostí. Snaha postihnout konkrétní dobovou situaci se plně rozvinula v historických prózách, jimž se Kaplický od 50. let věnoval téměř výhradně. Kroniky protifeudálních selských povstání (Čtveráci, Železná koruna, Zaťatá pěst) navazují ve volném vypravěčském tempu na jiráskovskou koncepci, ještě více však stavějí do popředí lidové hrdiny. Na prohloubeném studiu pramenů je založen dramatický obraz čarodějnických procesů z konce 17. století Kladivo na čarodějnice i román Táborská republika, jímž umělecky vrcholí autorův zájem o heroické a – jak román zdůrazňuje – bouřlivě rozporné období v dějinách autorova rodného kraje. Zatímco v těchto široce pojatých románových kronikách je sledováno několik dějových proudů s množstvím jednoznačně pojatých postav, historické prózy ze 70. let – o předbělohorské a pobělohorské době (Kdo z koho, Nalezeno právem) a výjimečně také o počátcích dělnických bojů (Kainovo znamení) – se soustřeďují kolem ústřední postavy či jediné dramatické události. – Kaplického prózy pro mládež těží látku opět z českých dějin (O věrnosti a zradě, Královský souboj) nebo přibližují život v přírodě (Dobří přátelé, Ani tygři, ani lvi).

Václav Kaplický zemřel 4. 10. 1982 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz