Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele a publicisty Ferdinanda Peroutky | Deník KNIHY

Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele a publicisty Ferdinanda Peroutky

Ferdinand Peroutka se narodil 6. 2. 1895 v Praze v rodině inspektora státních drah, matka pocházela z česko-německé rodiny. Studoval na c. k. českém gymnázium v Praze na královských Vinohradech, odkud však těsně před maturitou odešel a živil se jako příležitostný publicista. Začátkem první světové války se skrýval před odvodem v rakouských Alpách a v Mnichově; posléze byl ze zdravotních důvodů zproštěn vojenské služby. Byl redaktorem deníku Tribuna, šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a politickým redaktorem deníku Lidové noviny. Po svém zatčení (1939) byl až do konce druhé světové války vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po návratu působil jako šéfredaktor deníku Svobodné noviny a týdeníku Dnešek. 1945-46 byl členem Národního shromáždění, kam byl delegován za Kulturní jednotu. V dubnu 1948 odešel do exilu. Žil v Anglii, podílel se na založení Masarykova demokratického svazu. Na jaře 1950 se přestěhoval do New Yorku. 1951-61 řídil čs. oddělení rozhlasové stanice Svobodná Evropa.
F. Peroutka debutoval jako výtvarný kritik v Samostatnosti. Výtvarnými a literárními kritikami pak přispíval do Času, České kultury, Národních listů, Zlaté Prahy aj. Po roce 1918 publikoval literární kritiky, zejména však články na společensko-politická a kulturní témata v periodikách, v nichž pracoval, a dále v Almanachu Kmene, Prager Presse, Rozvoji, Studentském časopise, Švandovi dudákovi, aj. Po odchodu do exilu tiskl své kulturněpolitické stati v Amerických listech, Českém slově, Československém přehledu, Proměnách, Zápisníku, Skutečnosti aj. Po roce 1989 byly Peroutkovy práce zveřejněny např. v Divadelní revue (zde drama Šťastlivec Sulla) a ve Světu a divadlu (zde drama Kdybych se ještě jednou narodil).
Peroutka se velice záhy začal vyhraňovat jako politický publicista, programově nezávislý na politických stranách. Potřebu vlastního uměleckého projevu překračujícího meze časově omezené publicistiky Peroutka realizoval především ve svém stěžejním, nedokončeném díle Budování státu, zachycujícím historii popřevratové československé politiky 1918-23. Peroutkova publicistika, která byla jeho nejvlastnější doménou, neobnášela pouze systematické komentování každodenního veřejného dění a jeho rozbor, ale její součástí byla i reflexe současného umění, především literatury, a to formou úvah, kritik a portrétů (Ano a ne, Osobnost, chaos a zlozvyky).
Jako původní autor vstoupil do literatury na počátku 20. let knihou povídkových fejetonů Z deníku žurnalistova a znovu o čtvrt století později, tentokrát nejprve jako dramatik. V dramatu Oblak a valčík se technikou prolínání jednotlivých výjevů pokusil zachytit vzestup a pád tzv. třetí říše a zároveň zachytit lidské jednání v mezních situacích, v okamžicích hrdinství či selhání. Ve hře Šťastlivec Sulla se uchýlil k historické látce a na střetu dvou římských vojevůdců a státníků během občanské války, která v prvním století před n. l. předznamenala zánik římské republiky, vykreslil zásadní mocenský a politický konflikt prověřující jedince v jeho občanských i lidských kvalitách. Námětem jeho poslední hry Kdybych se ještě jednou narodil se stalo několik modelových, s nadhledem a lehkou ironií podaných situací ve vztahu muže a ženy.
Ústředním tématem jeho románových prací se stala problematika vztahu jedince a širšího společenského dění. Román Oblak a valčík, který na stejnojmennou divadelní hru navázal nejen tematicky, ale i metodou, je vystavěn ze tří dějových pásem a obohacen o prvky dokumentární i fiktivní reportáže. Jeho prostřednictvím podal věrohodný obraz válečné reality, která prověřuje dosavadní zkušenosti a postoje jednotlivých hrdinů. V románu Pozdější život Panny se nechal opět inspirovat dějinami; vytvořil fiktivní příběh Johanky z Arku, kterou zachránil před upálením, aby splnila své poslání a žila svůj život bez hrdinského konce.
Ferdinand Peroutka zemřel 20. 4. 1978 v New Yorku.

 

Komentáře