Dnes uplyne 45 let od úmrtí spisovatele Františka Běhounka | Deník KNIHY

Dnes uplyne 45 let od úmrtí spisovatele Františka Běhounka

František Běhounek – prozaik, autor a překladatel populárněnaučných prací, se narodil 28. 10. 1898 v Praze.  Otec byl strojním zámečníkem. Manželka Lída Běhounková (1907–1976), absolventka FF UK, asistovala při literární činnosti svého muže a pod pseudonymem V. S. Martin sama psala fantastické romány. – Po maturitě na pražské reálce (1916) studoval Běhounek přírodní vědy na Univerzitě Karlově (do 1920, obory matematika a fyzika, RNDr. prací z optiky 1921). Výrazně se zajímal o radiologii, v letech 1920–1922 proto absolvoval stipendijní pobyt u Marie Curie-Skłodowské v Institut du Radium v Paříži. V letech 1922–1926 připravoval zřízení Státního radiologického ústavu v Praze. Jako odborník na měření kosmického záření se zúčastnil dvou výprav do Arktidy: roku 1926 s Roaldem Amundsenem, Lincolnem Ellsworthem a Umbertem Nobilem, 1928 s Nobilovou vzducholodí Italia. V roce 1929 byl jmenován docentem, 1934 mimořádným a 1954 řádným profesorem radioaktivity a atmosférické elektřiny na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1929–1945 zároveň vedl Státní radiologický ústav v Praze, v letech 1946–1955 výzkumné fyzikální oddělení Státního radioléčebného (později Onkologického) ústavu na Bulovce. Od roku 1956 byl vedoucím oddělení radiologické dozimetrie v Ústavu jaderného výzkumu ČSAV v Praze a vedoucím katedry dozimetrie ionizujícího záření na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT. Od roku 1972 řídil samostatnou Laboratoř radiologické dozimetrie. Členem korespondentem ČSAV byl zvolen v roce 1953, akademikem v roce 1960. Jako expert čs. ministerstva zahraničí působil od roku 1956 v UNESCO a ve vědecké komisi OSN pro výzkum atomového záření.

 Vedle původní odborné literatury publikoval i řadu překladů z vědeckých oborů, jimž se věnoval; je rovněž autorem četných předmluv a doslovů ke knihám odpovídajícím jeho literárnímu a odbornému zaměření, přispíval do řady vědeckých a odborných časopisů domácích i zahraničních. Od konce 20. let 20. století v hojnější míře spolupracoval s periodiky Právo lidu, Národní osvobození a Mladý hlasatel, později s Lidovými novinami, Dneškem, Haló nedělními novinami, s týdeníkem Vpřed; od 50. let otiskovaly jeho práce Květy, Kultura, Zlatý máj aj. Populárně naučné články často publikoval rovněž v časopisech pro děti a mládež (zvláště Věda a technika mládeži). Běhounek rovněž spolupracoval s Československým rozhlasem (hra Rudý medvěd startuje, 1949) i Československou televizí. Na motivy jeho prací o ztroskotání vzducholodě a záchraně Nobilovy polární expedice napsal Frank Tetauer divadelní hru Ledoborec Krasin (1953). Táž událost se stala tématem dokumentárního filmu Vzducholodí k severnímu pólu (1968, scénář a režie Vladimír Kabelík), kde byly propojeny autentické filmové záznamy s rekonstrukcí tehdejších událostí a v němž František Běhounek a Umberto Nobile herecky ztvárnili sami sebe.

 Běhounkova literární tvorba je věnována zejména mládeži. Lze ji zhruba rozdělit do tří vzájemně si blízkých skupin, které se odlišují poměrem mezi naučně popularizující a čistě beletristickou složkou. K prvnímu typu patří knihy bezprostředně vycházející z autorovy zkušenosti ze ztroskotání vzducholodi Umberta Nobila a pobytu v polárních krajích (Trosečníci na kře ledové, V říši věčného ledu a sněhu aj.). Dramatičnost těchto románů, novel a naučných povídek je dána samotnou tematikou, opírá se o reportážní záznam autentických událostí. Informativní složku posilují i četné výkladové pasáže přírodovědné a exkurzy do historie objevitelství. Motiv trosečníků izolovaných od civilizace volně přechází i do druhého typu próz, v nichž např. reálie z historie mořeplavby (Robinzoni z „Kronborgu“, Robinzoni Želvích ostrovů) nebo z oblasti vědeckého výzkumu (výroba tzv. „těžké vody“ za druhé světové války v próze Rokle u Rjukanu) jsou podřízeny bohatě fabulovaným příběhům románových hrdinů. Třetí skupinu Běhounkova literárního díla pak tvoří prózy volně fabulované, v nichž vědecký prvek více než k účelu naučnému slouží k detailní ilustraci dramatického děje – např. detektivní próza Případ profesora Hrona či cyklus sci-fi (Akce L, Robinzoni vesmíru, Projekt Scavenger).

František Běhounek zemřel 1. 1. 1973 v Karlových Varech.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře