Dnes uplyne 60 let od úmrtí esejisty a překladatele Pavla Eisnera

Pavel Eisner – původním jménem Paul Eisner, se narodil 16. 1. 1889 v Praze. Dcera Dagmar Eisnerová se spolupodílela na některých jeho překladech. Narodil se v pražské měšťanské, jazykově utrakvistické rodině, kde se (přes německé jazykové tradice) udržovalo české povědomí. V roce 1906 maturoval na české reálce, 1910 složil doplňovací maturitu na gymnáziu, v letech 1911–1916 studoval na FF pražské německé univerzity germanistiku, slavistiku a romanistiku (PhDr. 1918 prací Lessing, Goethe undSchiller in tschechischen Übersetzungen). Po ukončení studia až do roku 1939, kdy byl předčasně penzionován z rasových důvodů, byl zaměstnán v České obchodní a živnostenské komoře v různých funkcích, též jako šéf překladatelského oddělení. Zároveň působil až do konce roku 1938 jako externí redaktor deníku Prager Presse. Okupaci prožil v ústraní, původní práce a překlady publikoval pod pseudonymy a cizími jmény. Po roce 1945 byl nakladatelským redaktorem, od roku 1948 spisovatel z povolání.

Přispíval do Prager Presse (1921–1930, zejména entrefilety) a do řady českých novin a časopisů: Cesta, Kmen, Panoráma, Almanach Kmene, Čin, ELK (Evropský literární klub), Kritický měsíčník, Kvart, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Národní osvobození, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Slovo a slovesnost; po 1945 do Časopisu pro moderní filologii, Hosta do domu, Hudebních rozhledů, Kytice, Lidové demokracie, Slovesné vědy, Světové literatury, Svobodného slova, Zlatého máje aj. Redigoval Zprávy Obchodní a živnostenské komory (1924–1931). Používal pseudonymů a šifer: Emil Janovský, Faber, Ferus Homo, František Chlumský, Jan Fárek, Jan Horáček, Jan Orel, Jan Ort, Jana Barborová, Jaroslav Dlouhý, Josef Machuta, Karel Babor, Karel Benda, Marius Hartman, O. Jahoda, R. Černý, Vít Sochor; J. O., p. e., P. E., PE. Jméno mu propůjčil nakladatel a spisovatel Josef Podroužek (1913–1954, pro Veselé pohádky, 1942).

Eisnerova mnohostranná literární činnost (psaná česky i německy a publikovaná v Praze i v cizině) zahrnuje vedle beletrie i dílo vědecké, kritické, publicistické a překladatelské. Kromě původní básnické tvorby (zastupují ji mj. lyrické, tvarově vytříbené Sonety kněžně, založené na asociacích a jazykovém bohatství) pěstoval Eisner esejistiku (Bohyně čeká, esej o kráse a síle češtiny), psal díla literárněhistorická (Na skále, osvětlující Máchův bilingvismus, Milenky, pokus o výklad specifičnosti pražské německé literatury) a práce, v nichž spojoval vědecký výzkum opřený o encyklopedické znalosti faktů a schopnost syntézy s výrazovými prostředky charakteristickými pro umění. V populárně naučných knihách Chrám i tvrz a Čeština poklepem i poslechem sledoval otázky z hláskosloví, tvarosloví, sémantiky a historické mluvnice, odborné terminologie aj. Ve všech těchto pracích, přesahujících do oblasti kulturní historie, duchaplně a s jiskřivým humorem popularizoval vědecké poznatky, využívaje hluboké znalosti jazyků i citu pro řeč jakožto dorozumívací nástroj.
Součástí Eisnerova díla jsou i hojné překlady poezie, prózy, dramat i esejů z němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, angličtiny, ruštiny, srbochorvatštiny, maďarštiny, islandštiny a orientálních jazyků, a též převody významných děl českého písemnictví do němčiny. Jako překladatel upřednostňoval německy psanou literaturu od konce 18. století až po současnost, do kontextu českého písemnictví uvedl mj. tvorbu Thomase Manna, doprovozenou, ostatně stejně jako další překlady, komentáři a studiemi. – Generační vrstevník předních představitelů pražské německé literatury (Franze Kafky, Maxe Broda, Egona Ervina Kische, Franze Werfela) zpřístupnil českému čtenáři vedle Franze Werfela zejména dílo Kafkovo, a to nejen překlady, nýbrž i interpretací jeho tvorby (ve studiích otiskovaných časopisecky, knižně a v doslovech). – Převody české poezie (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický, Antonín Sova, František Halas, Jaroslav Durych), operních libret a hudebněvědné literatury z češtiny do němčiny zvyšoval kredit českého umění a kultury v cizině. Z tohoto hlediska byly významné též jeho překlady Volkslieder der Slawen a Slowakische Volkslieder.

Pavel Eisner zemřel 8. 7. 1958 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře