Dnes uplyne 85 let od narození spisovatele Miroslava Červenky | Deník KNIHY

Dnes uplyne 85 let od narození spisovatele Miroslava Červenky

Miroslav Červenka – literární teoretik a básník, se narodil 5. 11. 1932 v Praze. Dětství prožil ve Vlašimi, od třinácti let žil v Praze, kde v roce 1951 maturoval na gymnáziu. V letech 1951–1956 studoval na FF UK v Praze češtinu a literární vědu. Od roku 1956 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, nejdříve jako odborný asistent a aspirant, od roku 1961 jako vědecký pracovník (1961 CSc. na základě práce Český volný verš devadesátých let; 1969 DrSc. obhájením monografie Významová výstavba literárního díla). V roce 1971 byl propuštěn, krátce pracoval na smlouvu o dílo v Památníku národního písemnictví (zde mj. uspořádal pozůstalost Jana Jelínka, rozmnož., 1975), v letech 1975–1989 zaměstnán v Pragoprojektu jako knihovník. Roku 1990 byl opět přijat do Ústavu pro českou literaturu ČSAV, resp. AV ČR a současně přednášel na katedře české literatury FF UK (později Ústav české literatury a literární vědy), od roku 1994 zde působil v zaměstnaneckém poměru a v letech 1997−2000 byl vedoucím ústavu. V letech 1968–1970 a 1990–2002 byl šéfredaktorem časopisu Česká literatura. V roce 1989 byl jmenován docentem pro obor teorie literatury (habilitační řízení zahájeno 1969, titul však již nebyl udělen); profesorem se stal roku 1994.

Jako básník Červenka debutoval ve Směně (1949), soustavněji v 50. a 60. letech publikoval v periodikách Květen, Literární noviny (Literární listy, Listy), Rudé právo, Česká literatura, Plamen, Nový život, Host do domu, Čs. rusistika, Slovo a slovesnost, Orientace (podílel se i na její koncepci), Mladá fronta, Dialog aj.; od roku 1989 publikoval v novinách a časopisech Aluze, Host, Slavia, Slovenská literatúra (Bratislava), Estetika, Iniciály, Kmen, Lidové noviny, Literární noviny, Tvar, Kritický sborník, Akademický bulletin AV ČR, Souvislosti, Slovo a smysl aj. V 70. a 80. letech, kdy byl v Československu zbaven možnosti publikovat, přispíval odbornými studiemi do periodik zahraničních: Zeitschrift für Literaturwissenschaft und Linguistik (Frankfurt nad Mohanem), Umjetnost riječi (Záhřeb), Pamiętnik literacki (Varšava–Vratislav), Wiener slawistischer Almanach, Wiener slawistisches Jahrbuch aj.; a dále do periodik samizdatových (Kritický sborník, a zvláště Obsah, na jehož vydávání spolupracoval). – V samizdatu, převážně v edici Petlice, vyšly Červenkovy básnické sbírky Čtvrtohory (1974), Dvacet tři patnáct (1979), Strojopisy (1985), souborně jako Strojopisná trilogie (1985), studie k teorii verše (Z večerní školy versologie 1, 2, 1983, 1989), dále Významová výstavba literárního díla (1989) a edice Jindřich Chalupecký: Obhajoba umění (1988, s Vladimírem Karfíkem). Jako redaktor a překladatel se podílel na samizdatovém výboru polské poezie Slovo a zeď (1988).
Červenka se významně podílel na činnosti řady edičních a redakčních rad, mj. České knižnice (od roku 1998 předsedou vědecké rady); Mladé cesty (edice nakladatelství Mladá fronta, 1964−1970), Květy poezie (edice nakladatelství Mladá fronta, 1965−1970), Sebrané spisy Bohumila Hrabala (edice nakladatelství Pražská imaginace, 1991−1997) a Strukturalistická knihovna (edice nakladatelství Host, od roku 1999). Byl též členem redakční rady časopisů Květen (1955/1956−1959), Orientace (1966−1970), Slovenská literatúra (Bratislava, 1990−1999) a Slovo a slovesnost (od roku 1994). Za svou básnickou sbírku Za řekou získal v roce 1996 Literární cenu nadace Českého literárního fondu.
V 70. a 80. letech publikoval odborné studie, překlady, edice a výbory pod cizími jmény: Jan Adam, Jiří Honzík (překlady básní Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova ve výboru Ústa slunce, 1985; básní Bulata Okudžavy v časopise Sputnik, 1978, aj.), Vladimír Macura, Stanislava Mazáčová, Mojmír Otruba, Josef Peterka (mj. básně Jaan Krosse a Mats Traatave výboru Zvony v jezerech, 1977; básně Čojdžildžavyna Lchamsürena a Bjambyn Rinčena ve výboru Čaj ve stepi, 1979, aj.), Marcela Pittermannová, Vladimír Smetáček (Literární archiv 1972), Břetislav Štorek (v Časopise Moravského muzea 1978; Otokar Březina: Básnické spisy, spoluúčast, 1975). – Používal šifer mč, mičer (Literární noviny), ptl (smz. sb. O divadle 2, 1987) a pseudonymu Otakar Č. Mokrý (v smz. překladech Czesłava Miłosze, Zbigniewa Herberta, Osipa Emiljeviče Mandelštama, vše v Krameriově expedici Vladimíra Pistoria, ojediněle v zahraničí).

Červenka vstupoval do literatury jako básník bezproblémovou, naivní lyrikou dobového okouzlení poválečným utopismem budování „nového světa“ (Po stopách zítřka, To jsi ty, země). Od poloviny 50. let však postupně rostoucí neuspokojení ze socialistické eschatologie posiluje v jeho poezii zájem o konkrétní detail, záznam každodennosti, o životní osud vymaněný z diktátu ideologie i o smyslovější a dramatičtější podobu milostného citu a přivádí ho (spolu s dalšími autory z okruhu časopisu Květen) k programu „poezie všedního dne“. Na této základně se utváří podoba Červenkovy poezie 60. let, jež se otevírá volnému verši, konfrontuje kontrastní literární styly a zapojuje kosmický nadhled symbolismu do euforického prožívání „obyčejného života“ (Lijáky, Hra na hvězdy). Už v těchto sbírkách, stejně jako v pozdější tvorbě ineditní (Strojopisná trilogie), se vytvářejí zřetelné vazby k Červenkově profesi literárního vědce a sémiotika, posiluje se moment racionální kontroly výchozího romantického gesta. Básník se odklání od velkých patetických projektů směrem k vědomí tradice jako bohatého kulturního podloží vzdorujícího ideologickým tlakům a k střízlivé potřebě na jejím pozadí konstruovat „zprávu“ a skrze ni „znamenat“.
Jako literární vědec se Červenka přiřadil k světově proslulým pokračovatelům tradic českého strukturalismu. Ve své mnohotvárné práci spojil zájem literárněteoretický (versologie, poetika, sémiotika) s literárněhistorickým a textologickým, jako kritik sledoval i dění v soudobé poezii. Ve středu jeho pozornosti stály problémy české lyriky na přelomu století (Český volný verš devadesátých let, Symboly, písně a mýty). Také speciální témata, která nastoluje teorie verše (Z večerní školy versologie 1−4, Dějiny českého volného verše, Kapitoly o českém verši) či textologie, Červenka důsledně propojoval s problematikou významu (zvláště cenné jsou jeho výzkumy v oblasti sémantiky metra) a širšího historického a kulturního kontextu. Zobecňujícím rámcem pro Červenkovy výzkumy z oblasti poetiky a literární teorie, ale i pokusem vyrovnat se na základě osobní odborné zkušenosti a v nové situaci celistvě s podněty meziválečného strukturalismu se stala syntetická monografie Významová výstavba literárního díla (dokončená ve druhé polovině 60. let). Červenka v ní nabídl souvislý, sémioticky zaměřený výklad literárního díla jako znaku indexikálního typu a jeho sémantiky. Silný zřetel k postavení díla ve společenské komunikaci sbližoval Červenkova stanoviska s úsilím kostnické školy (do tohoto kontextu pak jeho monografie vstoupila také německým překladem). Podněty své rané syntézy, která vznikla v tvůrčím dialogu s Milanem Jankovičem, Červenka rozvíjel i v pozdějších teoretických studiích a konkrétních analýzách (Styl a význam). Od devadesátých let vedl Červenka dialog s řadou u nás nových teoretických koncepcí, přičemž v soudobém uvažování o literatuře jej oslovila především teorie fikčních světů. Zaujat narativní sémantikou Lubomíra Doležela, ale i teoretickými koncepcemi Thomase Pavela, Ruth Ronenové, Marie-Laure Ryanové, Kendalla L. Waltona aj. aplikoval teorii fikčních světů na lyriku (Fikční světy lyriky). K etablování teorie fikčních světů v české literární vědě přispěl také překladem knihy Ruth Ronenové Možné světy v teorii literatury. Významně se podílel na dvou dílech kolektivní práce Poetika literárního díla 20. století: do svazku Pohledy zblízka přispěl versologickými studiemi o hláskové instrumentaci, dekanonizaci rýmu a proměnách volného verše v české poezii 20. století, pro svazek Na cestě ke smyslu napsal již zmíněnou studii Fikční světy lyriky.
Vyvrcholením Červenkova celoživotního zájmu o výzkum českého verše je kniha Kapitoly o českém verši, ve které autor navazuje na řadu svých předchozích studií věnovaných versologii a poetologii (zvl. Dějiny českého volného verše), kriticky analyzuje zejména dosavadní versologické koncepce (zvl. Jana Mukařovského či Romana Jakobsona). Zcela nově pak osvětluje některé základní rysy českého verše, jehož vývoj sledoval od počátku národního obrození do poloviny 20. století.

Miroslav Červenka zemřel 19. 11. 2005 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře