Dnes uplyne 90 let od úmrtí filozofa a spisovatele Ladislava Klímy | Deník KNIHY

Dnes uplyne 90 let od úmrtí filozofa a spisovatele Ladislava Klímy

Ladislav Klíma – filozof, prozaik a esejista se narodil 22. 8. 1878 v Domažlicích. Byl jednou z nejpozoruhodnějších a nejsložitějších osobností české kultury z období kolem první světové války.

Od roku 1889 začal studovat na gymnáziu v Domažlicích, ale v roce 1895 byl v septimě vyloučen ze všech škol v Rakousku-Uhersku pro urážku panující habsburské dynastie. Prohřešku se dopouští ve školní kompozici. Na přání otce pokračoval na gymnáziu v Záhřebu, studia však nedokončil a po půl roce se vrátil domů.

Od roku 1918 začal Ladislav Klíma publikovat do Tribuny, Českého slova, Práva lidu, Filozofického ruchu, Pramenu a Tvorby. Jindy si našel přechodné zaměstnání jako řidič, hlídač apod.
Veškerý zájem Ladislava Klímy se soustředil na filozofii, v níž na něho působili Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche. Od jejich myšlenek se dopracoval k naprosté životní skepsi. Na rozdíl od jiných filozofů, kteří podobné myšlenky hlásali v pohodlí, Klíma je vzal za své a skutečně podle nich žil. Přijímal svou chudobu a samotu, byl přesvědčen, že jen v takových podmínkách může člověk uvolnit své duchovní možnosti. Jinak své síly vyplýtvá na shánění peněz, kariéry atd.

Ladislav Klíma zemřel 19. 4. 1928 oslabený duševním vypětím a přemírou alkoholu na tuberkulózu.

Klíma psal filosofické stati i beletrii; ta však zůstala až do jeho smrti ve formě rukopisů, které autor vesměs ani nezamýšlel nikdy publikovat – dokonce tvrdil, že jejich částmi průběžně zatápěl v kamnech apod. Pozůstalost zdědila jeho družka Kamila Lososová, která se (podle názoru zejména Eriky Abrams velmi neobratně) pokusila uspořádat a alespoň částečně dopsat prozaické práce, dochované vesměs jen v torzech. Kromě edic nakladatele Pohořelého z let 1939-1948 a nedostupných bibliofilií tiskaře Picky se o Klímu nikdo systematicky nezajímal. Renesanci zájmu čtenářů bylo dovoleno vzbudit až Zumrovu výboru Vteřiny věčnosti (1967). Dalších dvacet let se pak objevovala četná samizdatová a polosamizdatová vydání, vycházející hlavně z původní produkce Davida Součka, který pozůstalost po Lososové koupil a postupně v samizdatových strojopisech editoval. Z těchto samizdatů textově vycházela i raně popřevratová vydání Pražské imaginace a Lege artis. Důstojných sebraných spisů v kritickém vydání se Klíma dočkal až koncem 90. let v nakladatelství Torst přepečlivou redakcí americké bohemistky Eriky Abrams.

Z díla: Svět jako vědomí a nic – 1904 – filosofické dílo; existence světa je podle autora závislá na individuálním lidském Já, svět je to, co z něho Já chce mít.

Utrpení knížete Sternenhocha – 1928 – expresionistický román (někdy označovaný jako romaneto): příběh třiatřicetiletého německého šlechtice a jeho podstatně mladší ženy Helgy, kterou obdivuje i nenávidí zároveň a neobvyklost jejich vztahu podtrhuje groteskní nadsázka; v popisu života těchto dvou se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou; Helga svého muže všemožně ponižuje a dopouští se i zločinu, že zabije jejich dítě; psychicky týraný kníže ji nechává zemřít hladem a pronásledován výčitkami sám umírá.

Slavná Nemesis a jiné příběhy – 1932 – delší novela a různá torza prezentovaná jako povídky, vyšlo posmrtně. Matěj Poctivý: Fantastická lidová veselohra o třech dějstvích.

 

Komentáře