Dnes uplyne 95 let od narození spisovatele Eduarda Petišky

Eduard Petiška psal prózu a poezii i literaturu pro děti a mládež, je však také autorem divadelní hry, odborných textů, esejů, předmluv a doslovů, překladatelem.

Ač rodem Pražák, dětství a mládí prožil v Čelákovicích (narodil se 14. 5. 1924). Reálné gymnázium studoval v Brandýse nad Labem. Po maturitě (1943) byl totálně nasazen jako pomocný dělník ve Volmanově továrně v Čelákovicích. Po osvobození studoval na FF UK komparatistiku a germanistiku. Po absolvování vojenské služby se věnoval překladatelství a vlastní tvorbě jako spisovatel z povolání. Od roku 1947 byl členem výboru Umělecké besedy.

První verše otiskl roku 1939 v Mladém hlasateli, od roku 1945 přispíval do novin a časopisů Mateřídouška, Kytice, Doba, Mladé archy, My, Škola a svět, Kultura, Vlasta, Mladý svět, Sluníčko, Květy, Literární noviny, Mladá fronta, Práce aj. Česká televize uvedla několik dramatizací jeho pohádek a povídek: Birlibán, Pohádkový dědeček, Povídám, povídám pohádku.

Do literatury vstoupil v prvních poválečných letech jako básník. Poezii psal a publikoval také v době, kdy se věnoval převážně próze. Jeho směřování k bezprostřednímu vztahu ke skutečnosti minulé i přítomné vyvrcholilo v posmrtně vydaném Podzimním deníku úvahovou lyrikou. Jako prozaik se představil teprve na počátku 60. let, kdy byl jeho prozaický debut přijat jako výjimečné dílo. Román Než uzrají muži skládá z volně spjatých příběhů (uvedených verši) výpověď o vnitřním citovém zrání generace dospívající za války a o jejím prohlubujícím se porozumění společenským souvislostem, jež vede až k hrdinskému činu. V dalších románech, jako byly Pomerančové šaty, Soudce Knorr, Hrdinův pátek, Štěstí, noc a hvězdy, Průvodce mladého muže manželstvím či posmrtně vydaný román Srdce, ve kterém bydlím, se autor znovu a znovu noří do životní reality své doby a kultivovaným jazykem, se smyslem pro klasickou uměřenost píše příběhy, jimiž se snaží nalézat pozitivní životní hodnoty a harmonii. První povídkovou knihu – Hotel pro cizince – vydal v polovině 60. let.

Nejrozsáhlejší plochu v Petiškově díle zabírá tvorba pro děti a mládež, v níž si vyzkoušel snad všechny žánry: od leporela (Alenka jde spat, Kam se schoval nůž, O jabloňce aj.) přes pohádky (Už si čtu pohádky, Pohádkový dědeček, Martínkovy pohádky, Jak krtek ke kalhotkám přišel aj.) až k románu pro mládež (Děvčata a řeka). Významné jsou zejména adaptace, jimiž zprostředkovával dětem a mládeži historii a kulturní dědictví celého lidstva i vlastního národa (Staré řecké báje a pověsti, Příběhy, na které svítilo slunce, Příběhy tisíce a jedné noci, Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy, Čtení o hradech, Čtení o zámcích a městech aj.).

Eduard Petiška zemřel 6. 6. 1987 v Mariánských Lázních.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995