Dnes uplyne 95 let od narození spisovatele Emanuela Frynty | Deník KNIHY

Dnes uplyne 95 let od narození spisovatele Emanuela Frynty

Emanuel Frynta – básník, překladatel a autor literatury pro děti, se narodil 3. 1. 1923 na Slapech (u Prahy) jako syn učitele, překladatele a katolického intelektuála Emanuela Frynty (1888–1949), přítele Jana Zahradníčka, Františka Hrubína a jiných českých básníků. V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze, do konce války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945–1948 studoval rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté působil až do konce života jako překladatel z povolání.

Debutoval v roce 1945 v Akordu, dále publikoval v Kytici, Vyšehradu, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři, Obrodě aj. Uplatnil se též jako filmový scenárista (Dvojí proces, Golem, obé r. Zdeněk Kopáč, 1962) i autor rozhlasových cyklů (Zastřená tvář poezie, Jen tak, s Ivanem Vyskočilem). V pozůstalosti zůstává řada esejistických studií o české i světové literatuře. – Fryntovy texty zhudebnil mj. Petr Skoumal (na LP Kdyby prase mělo křídla, 1991; CD Pečivo, 1995; Když jde malý bobr spát, 2003). – Dvoudílný televizní dokumentární film o E. Fryntovi a fotografu Janu Lukasovi Dva přátelé, dva osudy (2002) natočil režisér Aleš Kisil.

Dominantní část díla Emanuela Frynty – překlady z ruštiny (zejména A. S. Puškina a M. J. Lermontova) i dalších jazyků – je svázaná s jeho aktivitou interpretační a komentátorskou, kultivovaně vyzdvihující tradiční hodnoty literatury a úlohu tvůrčí individuality. Součástí Fryntovy literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům, z nichž zvláště monografie o Franzi Kafkovi měla ve své době iniciující význam. – Ve vlastní básnické tvorbě Frynta dospěl od raných reflexivních pokusů k uvolněné a radostné lyrice pracující s možnostmi jazykové imaginace, komikou, absurditou, vtipem, kalambúrem a nonsensem (Písničky bez muziky). Povídky a básně z pozůstalosti (Závratné pomyšlení) osvědčují cit pro překvapivá spojení parodované literárnosti a pro půvab nestylizované promluvy či historky. V souboru esejistických rozhlasových přednášek Zastřená tvář poezie poukázal Frynta na neoddělitelnost literární inspirace a životních obsahů i potřeb vymanit vnímání slovesného umění z vlivu stereotypů a mýtů. Dětem jsou určeny Fryntovy poetické básně a prózy, experimentující s posunem a konfrontací různých jazykových i stylových rovin (Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti), ale také řada úspěšných edic (Zlatý věnec, Moudří blázni). Frynta se zabýval rovněž teorií umělecké fotografie a psal monografie o jednotlivých fotografech.

Emanuel Frynta zemřel 11. 10. 1975 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovniceskeliteratury.cz

Komentáře