Niall Ferguson o zámcích a podzámčích | Deník KNIHY

Niall Ferguson o zámcích a podzámčích

Téměř každá druhá z 14 knih britského historika Nialla Fergusona (*1964) se až dosud dočkala českého vydání. Jeho nejnovější monografii vydal na samém začátku roku Penguin pod titulem Náměstí a pevnost: společenské sítě a moc, od Svobodných zednářů po Facebook. Ferguson v ní navazuje na své předchozí knihy o hospodářských dějinách západní civilizace, Britského impéria, rodu Rothschildů a politiky Henryho Kissingera.

K napsání monografie o málo probádané roli neformálních společenských sítí (networks) v dějinách ho inspirovaly změny podnícené internetem. Autor rozpoznává dva typy lidské komunikace: „hierarchický“ (státy, organizované církve, politické strany ap.) a „síťový“ (převážně spontánní politická, náboženská, hospodářská a intelektuální hnutí oponující oficiálním institucím).

Ferguson uvádí desítky příkladů – Bavorské ilumináty, Jezuitský řád, rod Medicejů a další renesanční dynastie, evropskou šlechtu 19. století, komunististické strany v ilegalitě i ve vládách, a také dnešní uživatele Facebooku, čítající zhruba čtvrtinu lidstva. Autor připomíná překvapivý výsledek posledních prezidentských voleb v USA, kdy „neuspořádaná síť Trumpových příznivců… porazila hierarchicky organizovanou kampaň Hillary Clintonové“.

Kniha zmiňuje disidentská hnutí ve východní Evropě před zánikem Sovětského svazu. Jak dobře víme z nejnovějších českých a slovenských dějin, např. z amorfního Občanského fóra se na začátku 90. let rychle vyvinuly hierarchicky organizované politické strany, které začaly zápolit o státní moc, zatímco představitele disentu zvolilo Federální shromáždění na Pražském hradě prezidentem.

Fergusonova kniha obsahuje 60 kapitol napěchovaných fakty a objevnými hypotézami o vzájmeném ovlivňování toho, co se děje – symbolicky řečeno – v „zámku“ a “podzámčí“ světových dějin.

Stanislav Perkner

Komentáře