David Gilman napsal kromě vynikajících historických románů mnoho rozhlasových a televizních scénářů. Je rovněž autorem knih pro děti. Získal francouzské literární ocenění – Prix Polar de Jeunesse. Jeho práce byla také dvakrát nominována na Carnegie medaili. Jeho poslední román je rozsáhlý příběh hrdinství a zrady, lásky a loajality.

V knihách nic nepřikrášluji...

Díky sérii Master of War (v češtině Válečník) jste se zařadil mezi nejznámější autory historických románů. Jaké to je psát seriál oproti jednotlivému titulu?

Především je to mnohem víc práce. Než usednu ke psaní, musím shromáždit množství podkladů, prostudovat historická fakta, získat co nejvíce údajů o rozhodujících postavách. Je to časově velmi náročné, tak jsem vděčný mému vydavateli, že má pro mě pochopení a upravil mi termíny pro odevzdání rukopisů. Mohl jsem tak v klidu pokračovat na práci třetího titulu a dokonce jsem stihl napsat ještě román pro děti.

Vyšly tedy zatím tři tituly v seriálu Válečník. Plánujete ještě další?

Ano. Ano, čtvrtý se jmenuje Viper's Blood a pracuji na pátém Wolf of the North.

Kam byla prodána práva na sérii?

Řada MASTER OF WAR se prodává v Brazílii, České republice, Španělsku, Maďarsku, v Německu byla v 23
žebříčcích zařazena mezi padesát nejúspěšnějších bestsellerů. V České republice vyšly v nakladatelství
Brána zatím dva svazky. První Zrození legend (2016) a nyní Smrti navzdory. 

První díly zachycují období tzv. Stoleté války ve 14. století kolem bitvy u Kresčaku, v níž byl zabit i český král Jan Lucemburský. Existují další historické epochy nebo události, které byste rád beletristicky zpracoval?

Rád si vybírám určité historické období a studuji, co všechno se v něm událo. Takže bych mohl i pokračovat v seriálu Master of War. Námět na tyto knihy vznikl, když jsem před mnoha lety viděl fresku od Paola Uccella zobrazující anglického kapitána Sira Johna Hawkwooda (1323 – 1394) v katedrále ve Florencii. Čím více jsem toho přečetl, tím hlubší byl můj zájem o období Stoleté války a o italskou renesanci. V současné době studuji Saladinův životopis (kurdský muslim a vojenský velitel, který žil ve 12. století. Založil dynastii Ajjúbovců, která vládla v Egyptě a Sýrii). Připravuji se i na knihu z historie byzantské říše. Ale zajímají mě také moderní dějiny – především třicátá a čtyřicátá léta minulého století, zvláště druhá světová válka.

Prošel jste různými profesemi. Působil jste v armádě, jako hasič, fotograf a televizní scenárista. Můžete zkušenosti z těchto povolání uplatnit i jako spisovatel?

Ano, byl jsem postaven do některých, dalo by se říci až děsivých situací. Třeba, když bylo potřeba proniknout do hořící budovy a z plamenů dostat a zachránit uvízlé lidi. Prožil jsem mnohé trýznivé chvíle a mám podezření,
že jsem viděl všechny možné násilné útoky na lidské bytosti. Tyto zkušenosti pro mě znamenají, že v knihách nic
nepřikrašluji a jde mi jen o to, abych dobře popsal bitvy se všemi hrůzami a touhu lidí přežít. Stejně jako při popisu zážitků mám zájem co nejvěrněji zachytit emoce mých postav při konfrontaci s násilím. Středověká válka byla obzvláště brutální a neměli bychom nic zkreslovat. Když se muži zranili v bitvě, obvykle zemřeli ve velkých bolestech. Ve své první knize středověké série Válečník, můj hlavní hrdina, Thomas Blackstone, se několik měsíců, zotavuje ze svých ran, takže nechávám příběh rozvinout ve věrohodném časovém rámci. To, co jsem v tomto období považoval za zajímavé, byla vytrvalost a síla, které tito muži měli. Bojovali celé hodiny v těžkém brnění. Mohl jsem to srovnat se svou zkušeností z armády, kdy jsme s plnou polní pochodovali několik kilometrů, a jak to bylo namáhavé. Ve srovnání se středověkou výstrojí to však bylo pro nás nesrovnatelně jednodušší. Vojáci kdykoli v historii museli čelit stejnému strachu a stejným démonům. Ulehčovali si černým humorem, který
se mi hodí i v mých knihách.

Oblíbil jste si některé spisovatele historických románů?

Když píšu, tak se vyhýbám četbě historických románů. Sáhnu raději po thrillerech a detektivkách. Čtu třeba Bernarda Cornwella, nebo před mnoha lety jsem si užíval romány Jamese Clavella, Patricka O'Briana a Rosemary Sutcliffe, Mary Renault, Normana Mailera nebo Jamese Jonese.
(Ze zahraničních pramenů)