Kathleen Glasgow je vědecká pracovnice, spolupracující s The Writer´s Almanac. Kniha Dívka na kusy je její prvotinou, která se stala mezinárodním bestsellerem. Žije v Tucsonu v Arizoně. 

Spisovatelkou chci být od dětství...

Co vás inspirovalo k napsání tak intenzivního příběhu?

V autobuse jsem zahlédla dívku s čerstvými jizvami na pažích. Nikdy jsem s ní nemluvila. Nikdy jsem jí neřekla: „Hele, jsem na tom stejně jako ty; nejsi sama.“ Napadlo mě popsat, jak je to těžké být dívkou ve světě, který neocení její inteligenci, ani sny, ale jen tělo. V kariéře postoupí jen díky tvrdé práci, musí se spoléhat jen sama na sebe. Z jejího příběhu sálá peklo. Myslím, že tomu čtenáři porozuměli.

Kdy jste poprvé došla k rozhodnutí, že se chcete stát spisovatelkou?

Zní to hloupě, ale vždy jsem chtěla být spisovatelkou, už od dětství. Čtení pro mě bylo obranou a formou jakéhosi útěku. Po nějaké době jsem začala psát vlastní příběhy, ztrácela se v nich a tím unikala z vnějšího světa.

Cítila jste se tedy hned spisovatelkou?

Ne, to ne. S tím pocitem jsem se začala sžívat, až když jsem začala v literárních časopisech publikovat básně a povídky. Pro mě tvorba znamenala celý proces – psaní, revize, odeslání díla a čekání na odmítnutí nebo přijetí. A když poprvé uvidíte své jméno v časopise, spolu s příběhem nebo básněmi, na kterých jste pracovali tak tvrdě, je to úžasné.

Které knihy nebo autoři nejvíce ovlivnili vaše psaní?

Mám ráda pocit, jako kdyby hlavní postava mluvila přímo se mnou, takže jednou z mých oblíbených knih všech dob je The Catcher in the Rye, (Kdo chytá v žitě) od Jerome Davida Salingera, protože Holden Caulfield byl jedním z prvních románových hrdinů, kteří odráželi mou situaci: depresivní, ztracení, osamělí se sklonem k sebevraždě. Řekla bych, že právě tento román nejvíce ovlivnil můj styl.

Co všechno jste musela podniknout, aby vaše kniha vyšla?

Bylo to těžší, než jsem si myslela. Knihu jsem psala osm let a vytvořila třináct verzí. Pracovala jsem na plný úvazek a ke psaní se dostala jen ve volném čase, kterého moc nebylo. Na Taos Writer's Workshop jsem našla svého prvního agenta, který mě velice podporoval, ale pak jsme se rozešli. Myslím, že můj román se úplně nehodil do zaměření agentury. Čekala jsem několik měsíců, než jsem začala hledat jiného agenta. Potřebovala jsem  někoho, kdo by vzal Dívku na kusy opravdu za svou, který by pochopil, že cesta z temných končin, přece jenom vede k srdci a naději. Můj nový agent rukopis nabídl několika nakladatelům a během pěti dnů jsme měli pět kladných přijetí. Takže, abych to shrnula: Zpočátku to bylo těžké, ale pak už trochu bez námahy. 

Co máte ráda ještě jiného než psaní?

Ha! Mám dvě malé děti, takže jejich záliby jsou moje záliby. Z bahna a vody na dvorku vytváříme sochy  inosaurů. Nebo zkuste jíst jogurt slámou nebo se koulujte v bazénu. Vykoupat psa je vždy zážitek. Končí to tím, že se to  mokré psisko všude oklepe a zůstává za ním oceán vody. 

Jste si s vaší hlavní postavou Charlottou Davisovovou podobné?

Charlottinu depresi popisuji podle vlastních zkušeností, ale její příběh je jen její, stejně jako můj příběh je můj. Miluji Charlottu kvůli její nepořádnosti, strachu, odvaze, odolnosti, vřelému srdci. Vytvořila jsem si z ní nejlepší kamarádku, jakou jsem vždy chtěla. Propůjčila jsem jí můj hudební vkus a zájem o Polaroid Land Cameras.

Nakonec, jakou radu máte pro spisovatele?

Pokračujte v psaní. Někdo váš příběh potřebuje víc, než cokoli jiného na světě. Ještě ho neznáte, ale existuje. Nepřestávejte, dokud nebudete držet vytištěnou knihu v rukách. Své čtenáře si určitě najde.
(Ze zahraničních pramenů)