Jaap Robben je talentovaný holandský autor (1984). Píše básně, povídky a romány pro děti i dospělé. Birk je jeho románovým debutem. Známý je i jako herec.

Hranice mezi dospělostí a dětstvím je tenká

Váš román Birk se okamžitě po svém vydání dočkal mimořádných poct. Získal Cenu za  literaturu Dioraphte, cenu holandských knihkupců, zařadil se do žebříčku nejprodáva-nějších knih a ve výčtu by šlo pokračovat. Jak  zrušující to pro vás bylo napsat tak zralý debut?

Téma jsem nosil dlouho v hlavě a zhruba rok přemýšlel o tom, zda bude nosné na knihu, zda bude pro čtenáře,  najdu-li vůbec nějaké, zajímavé. Nevěděl jsem, jestli vůbec dokážu román napsat. Když jsem se odhodlal sednout k počítači, mé rozpaky postupně odcházely a já cítil, že do textu přechází hodně ze mě. Začalo to být vzrušující….

Je Birk opravdu román pro dospělé?

Zjistil jsem, že hranice mezi dětstvím a dospělostí není ostrá. I dítě může porozumět Kafkovi. Zrovna tak téma smrti není pro dítě tabu. Ať píše autor pro jakoukoli věkovou kategorii, musí se vyjadřovat jasně, musí být opravdový. A to je jedna z důležitých podmínek, aby byla literatura nejen zábavou, ale uměním. 
S reálnými příběhy se vydává čtenář po pěší stezce s mapou tras, podle níž se před ním otevřou různé pohledy na skutečnost i skrytá místa. Spisovatel se před ním vydává do tmavého lesa a neví, co ho tam čeká.

Vaše kniha evokuje atmosféru filmového dramatu. Mohl by být román Birk zfilmován?

Je to zajímavé, a byl bych rád, kdyby se toho někdo chopil. Mně je celkem jasné, jak by postavy a exteriéry měly ve filmu vypadat. Názor, že kniha by byla vhodná jako filmový námět, neslyším poprvé. Je to pravděpodobně kvůli dialogům. Má divadelní zkušenost mi jistě pomohla při jejich psaní. Hodně jsem přemýšlel, jak bych se sám choval, kdybych byl románový chlapec. K podobě matky mě inspiroval známý portrét ženy vynikajícího malíře Luciana Freuda. Při pohledu na jeho obraz, jsem si najednou uvědomil, že přesně odpovídá charakteru, který jsem jí chtěl dát. Pravidelně mluvím s lidmi, které tento příběh opravdu vnitřně silně zasáhl. Ptám se jich, jestli bylo správné, že jsem vše popsal tak otevřeně. Většinou mě ujišťují, že ano.

Myslel jste na to, že budete spisovatelem už v dětství, nebo jste měl nějaký jiný sen?

Jako dítě jsem nevěděl, že knihy musel někdo napsat. Jejich existence mi přišla naprosto normální. Stejně tak jsem nepřemýšlel o původu mléka, že ho dává kráva, ale že se dá koupit v supermarketu. Chtěl jsem být archeolog, a mohl bych vyjmenovat i některé další typické klukovské profese. A pak jsem začal psát básně.

Četl jste hodně jako dítě a které byly vaše oblíbené knihy?

Četl jsem ty nejlepší knihy, například od Roalda Dahla nebo jsem se hodně vracel ke knížce Kopzorgen od Franka Groothofa. 

Jste také herec. Je to výhoda pro spisovatele?

No, výhoda? Nevím. Divadlo mám opravdu rád. Psaní je tiché, sám sedím za stolem nebo v rohu muzejní  kavárny. Ale divadlo poskytuje přímý kontakt s lidmi, což je někdy velmi příjemné.

Co se vám líbí na psaní a co je méně zábavné?

Můžu být celý den intenzívně šťastný, když objevím něco, co jsem nečekal. To je skvělé. Ale také hrozné, protože někdy je v mé mysli jen temnota.

Odkud čerpáte nápady pro své knihy?

To se liší případ od případu. Když se rozhlížím kolem sebe, když přemýšlím o tom, co se stalo, nebo co se chystá… Těch podnětů přichází spousty, ale zdaleka ne všechny se dají využít.

Když píšete novou knihu, máte chuť si přečíst i něco jiného, než svůj rukopis?

Velmi často je můj stůl plný románů, novin a časopisů. Poslouchám hudbu. Když jsem žil ve městě, zněla mi jako kulisa. Eliminoval jsem tím ruch ulice. A vlastně jsem vždy četl i další knihy. Ne pro inspiraci, ale kvůli soustředění. Je to pro mě taková meditace.

Pokud pracujete na nějaké knize, myslíte na určitého čtenáře nebo cílovou skupinu, která si ji koupí?

Ne, nemám tušení o cílové skupině, píšu, co se mi líbí. Píšu to, co chci psát. Pokud však mladší čtenář něčemu nerozumí, měl by se zeptat. Může to být pro něho vzrušující. Píšu pro lidi obecně. Existují dědové a babičky ve věku přes osmdesát let, kteří mají rádi stejné příběhy jako šesti nebo devítileté děti. A pak jsou věkové kategorie, které jsou mezi nimi. Píšu pro všechny.

Spisovatelé rádi tvoří někde, kde nejsou rušeni. Máte i vy takové místo?

Mám malou podkrovní pracovnu. Těším se, že se po renovaci našeho domu přestěhuji do větší místnosti, kam se mi vejde i knihovna. Rád také chodím psát do muzea, alespoň se trochu projdu.

Čemu dáváte přednost divadlu nebo psaní?

Miluju obě profese a rád je střídám...

Které jsou vaše oblíbené knihy a autoři?

Jakmile se objeví kniha Elvise Peeterse, Karl Ove Knausgarda, Barta Moeyaerta nebo Anneliesa Verbekea, okamžitě si ji koupím a přečtu. A pak jsou spisovatelé, od nichž se už nové knihy nedočkáme, jako třeba Roald Dahl. V knihovně mám všechna jeho díla.
(Ze zahraničních pramenů)