J. D. Vance vyrostl v ohijském městečku Middletown v „rezavém pásu“ Ameriky a v apalačském městečku Jackson v Kentucky. Po dokončení střední školy vstoupil do námořní pěchoty a sloužil v Iráku. Absolvoval Ohijskou státní univerzitu a právnickou fakultu Yaleovy univerzity. Uveřejnil články v časopise National Review a je vedoucím pracovníkem přední investiční firmy v Silicon Valley. Vance žije v San Franciscu s manželkou a dvěma psy.

Nejvíce mě znepokojuje rozpad rodiny...

J. D. Vance a jeho vydavatel doufali, že Americká elegie vzbudí u čtenářů odpovídající zájem a pro první vydání se dohodli na nákladu 10 000. Nepředpokládali, že o rok později by prodali téměř milion výtisků.

Vaše kniha je o takzvaných „zapomenutých Američanech“, kteří pomohli Donaldu Trumpovi do Bílého domu. Po roce jeho vlády, ale hrozí, že voliči budou zklamáni, když prezidentova rétorika nebude odpovídat realitě. Ale vy  jste na něco podobného nemohl pomýšlet...

To určitě ne. Začal jsem knihu psát v roce 2013. A samozřejmě, nikdo v té době, určitě ne já, nevěděl, kdo bude nominován, natož pak, že prezidentem bude zvolen Donald Trump. Nečekali jsme to ani v červnu roku 2016, kdy kniha vyšla. Takže v knize samozřejmě Donalda Trumpa nezmiňuji, ale mluvím hodně o lidech žijících v určité části země, z určitého demografického segmentu, kteří převážně Trumpa podporovala, a to jak při nominaci, tak také ve všeobecných volbách.

Komunitu, o které v knize píšete, dobře znáte. Myslíte, že ji nejvíce ovlvnilo to, že co říkal Trump, předtím neslyšela?

Republikánská rétorika, řekněme během kampaně Mitta Romneyho, se zaměřila na podnikatele. Ale lidé spíš stojí o uznání důstojnosti pracujících. A to Trump pochopil. Soustředil se na dělníky a zaměřil se na práci. Ve svých projevech neupřednosťoval bohatého podnikatele, hovořil k lidem středu.

Platí to třeba o daňovém zákonu...?

Jistě.

Vyhýbal se Trump ekonomickým teoriím?

Ano, a bylo to velmi efektivní. Když prezident diskutoval o daňové reformě, mluvil o těch, kteří z ní budou mít prospěch. Mluvil o amerických zaměstnancích. Mluvil o tom, že budeme čerpat peníze, které jsou nyní v zámoří, a přivedeme je zpátky do Spojených států. Kladl důraz na americkou práci a střední třídu – to je pro mne nejdůležitější a v jistém smyslu nejvíce geniální součást přístupu Trumpa k politice.

Na konci vaší knihy říkáte: „Žádná politika nemůže vyřešit problémy dělnické třídy.“ Může je tedy řešit občanská společnost?

Nejsem úplný politický skeptik. Určitě si myslím, že inteligentní politika má svůj význam. Ale akce občanské společnosti jsou také důležité. Když se o těchto věcech bavíte s kompetentními lidmi, ať už to jsou liberálové nebo konzervativci, často slyšíte, že je to úkol pouze pro vládu. Zapomínají na to, že existují další vrstvy společnosti, jiné instituce, které hrají zásadní roli. Občanská společnost může být nejvíce užitečná, i když je to těžké, nabídne- li lidem přístup k lepším příležitostem, k práci a k dalším aktivitám, které zkvalitní jejich život.

Kudy vede východisko z takových problémů jako jsou rodinné dysfunkce, zneužívání návykových látek a nedostatek ekonomických příležitostí?

Tyto problémy jsou vzájemně propojené. Pokud se podíváme na drogovou závislost je to otázka lékařské péče. Souvisí to však i s chaosem a traumaty v některých rodinách. To zase souvisí s tím, že je těžké získat pracovní místa. Pokud chceme učinit nějaké pokroky, musíme všechny tyto problémy řešit současně. Ale kdybych měl vybrat to, co mě znepokojuje nejvíce, je to určitě rozpad rodiny. Ke vzdělání se děti dostávají nejdříve v rodině, pak až ve škole. Rodina je podporuje v rozvíjení jejich talentu a schopnostech, tady se rozhoduje o tom, budou-li zanedbaní nebo zneužívaní, zda si osvojí kladné nebo destruktivní hodnoty. Na mě měla pozitivní vliv teta a strýc, a jak jsem často říkal, babička mě opravdu zachránila. Ale kvůli narůstajícímu počtu rodin, které se rozpadají, jsou někteří prarodiče zataženi do rolí, které už by neměli mít. Počítali s odchodem do důchodu a s finančním zajištěním především sama sebe, a teď se mají starat o tři nebo čtyři lidi...
(Volně podle zahraničních pramenů)