Žiji svůj sen...

Neplakej je váš třetí román. Jak daleko jste pokročila v psaní proti předchozím dvěma knihám?

Každý román přichází s jedinečnými výzvami a autorovi nabízí šanci předvést, kam ve své tvůrčí práci pokročil. Nyní pracuji se skvělým redaktorem, který mi pomohl objevit mé slabé i silné stránky. Tlačí na mě, abych nad rukopisem ještě více přemýšlela a snažila se jít v dějových zápletkách více do hloubky, detailněji prokreslila charaktery postav. Neznamená to však, že psaní je pro mě teď snazší, ale více si uvědomuji možná úskalí. Lépe také rozumím všemu, co souvisí s vydáním knihy. Dříve to byl pro mě neznámý svět. 

Dáváte si denní normu, kolik slov musíte napsat? Jak se vám daří dodržovat termíny pro odevzdání rukopisu?

Stanovuji si, kolik musím napsat za týden nebo za měsíc. Některé dny se mi zdá, že mi jde psaní samo, jindy je to klopotná práce. Při pohledu na prázdný monitor počítače cítím marnost, tak jdu raději dělat něco jiného, třeba uklízím. Vyčistím si hlavu a mohu se zase vrátit k práci. Co potřebujete k psaní, mimo počítače, samozřejmě? Musím mít na dosah slovník synonym, přístup do Googlu, kde rychle najdu všechny potřebné informace, a šálek kávy... Málem bych zapomněla – kočku nebo raději dvě na klíně.

Co vás na práci spisovatele nejvíce těší?

Moc ráda vymýšlím postavy, prakticky od nuly a pak sleduji, jak se vyvíjejí v celém románu. Potřebuji své hrdiny důvěrně znát a bezpečně vědět, co v určité situaci udělají nebo řeknou. To vyžaduje čas. Když začínám román psát, připadá mi to jako bych konverzovala s cizími lidmi. Jak se děj vyvíjí, tím více rozumím jejich motivacím a v souladu s jejich charakterem je dokážu usměrňovat. 

Myslíte si, že zůstanete věrná žánru napětí? 

Tento žánr jsem si zamilovala a nedokážu si představit, že bych psala jinak.

Jak vás napadl námět románu Neplakej, co vás k němu inspirovalo?

Stejně jako u většiny knih, stojí na počátku problém. V případě románu Neplakej je to zmizení mladé ženy v Chicagu a současné zjevení se tajemné ženy asi sedmdesát kilometrů odtud. Když jsem ten román začala psát, ještě jsem nevěděla, kdo se za těmi postavami bude skrývat a jak se příběh rozvine.

K úspěchu knihy je potřeba i promyšlený marketing. Jak jste na tom v tomto ohledu vy?

Marketing je někdy strašidelné slovo pro autory. Jsem vděčná za to, že můj bratr pracuje v marketingovém týmu a pomáhá mi. Důležité je dostat se na sociální sítě, na nichž se dá skvěle konverzovat se čtenáři, knihkupci i knihovníky. Nechápu autory a nakladatele, kteří se vyhýbají elektronickým médiím. 

Co pro vás znamená skutečnost, že jste považována za bestsellerovou autorku? Má to i nějaké nevýhody?

Nemůžu si na nic stěžovat. Mám v životě méně volného času a přesto žiji svůj sen. Není nic lepšího než setkání se čtenáři nebo v knihkupectvích vidět mé romány na poličkách. Je to naprosto úžasné a neskutečné. Poznala jsem také některé skvělé autory. Kdo mě zvlášť potěšil, byla Alice Hoffmanová. Setkala jsem se s ní v roce 2015 na Tucsonském festivalu knih. Miluji už dlouho její knihy a mluvit s ní bylo pro mě velmi vzrušující.
(Ze zahraničních pramenů)