Wolf Hubert

Německý církevní historik Hubert Wolf (1959) vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu.
Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše) a Konklave. Die Geheimnisse der Papstwahl (2017, Konkláve. Tajemství papežské volby).

Otrava, zneužívání a intriky v klášteře

Pane profesore, vaše vzrušující nová kniha pojednává o skandálu v klášteře v Římě v 19. století. Z jakých pramenů jste čerpal?

Že se v Sant'Ambrogio něco podobného odehrálo, se vědělo. Ale detaily byly zahaleny tajemstvím. Když se v roce 1998 otevřel v Římě archiv CDF, hned jsem v něm začal pátrat. K události se vztahovalo jeden a půl metru dokumentů. Když jsem je procházel, bylo mi stále víc jasné, že se seznamuji s mimořádným případem. Po intenzivních přípravných pracích jsem využil v létě 2011 vysokoškolských prázdnin a začal psát.

Kniha vypráví neuvěřitelný příběh. Je to o otravě, zakázaném sexu, exorcismech, předstírané svatosti. Je takové téma teologicky relevantní? A jak!

Za hlavní obviněnou, Marií Luisou, byla síť jezuitů a vysoce postavených členů církevní hierarchie, kteří určovali teologický a církevní politický směr. Katharina von Hohenzollern, další důležitá osoba příběhu, brzy pozná, že za zdmi kláštera se odehrává úplně jiný život, než jaký zde hledala, a sama musí čelit mnohým nebezpečím. Případ také ukazuje, jak ženám v klášteře dominují muži, vyžadující slepou poslušnost, zveličenou zbožnost a sexuální povolnost. A to už byl obecnější problém.

Proč se případem v Sant' Ambrogio zabývala římská inkvizice a ne sekulární soud?

Maria Agnese Firrao už byla veřejně odsouzena inkvizicí v roce 1816, protože se falešně vydávala za světici, ale její uctívání pokračovalo. Dokonce v ještě větší míře. Proto opět zasahovala inkvizice. „Svatost zdola“ bez papežova souhlasu byla totiž považována za urážku.

Jak se teologové dívají na dopisy údajně vlastnoručně psané Pannou Marií, které využívala k různým manipulacím Maria Luisa?

Abychom to pochopili, musíme si vzpomenout na tu dobu. Pius IX. žil v neustálém strachu z revoluce. Byl to on, na začátku svého pontifikátu ještě jako liberál, kdo se uchýlil až k přehnané mystice. Mnoha katolíkům tím nabídl pevnou oporu v nejisté době. Existovala velká potřeba zázraků, zásahů vyšší moci.

Šlo tedy o jakýsi návrat ke středověké zbožnosti?

Ne, zbožnost 19. století bylo něco zcela unikátního. Maria Luisa tvrdila, že přináší z nebe poselství, které je všem srozumitelné. Stojí v protikladu k materialismu přírodních věd, který se snažil racionálně vysvětlit takové javy jako jsou například elektřina, magnetismus, X-paprsky a radiové vlny. Romantický mystik a racionální osvícenec jsou bez sebe nemyslitelní.V Sant'Ambrogio šlo také o velké rozpory moderního věku.

(Ze zahraničních pramenů)

 

VYDANÉ TITULY


Reklama

[bc_random_banner category=550 slider=no autoplay=true delay=3000 loop=false dots=false]