Joe Ide je americký scenárista japonského původu. Prošel několika profesemi, ale vždy ho nejvíc přutahovala detektivní a kriminální literatura, především Sherlock Holmes. Učarovala mu jeho schopnost napravovat svět jen pomocí své brilantní mysli. Joe Ide tedy vytvořil černého „Holmese“, ale navíc ho obdařil temnou kriminální minulostí, rychlým vozem audi a fenomenálními řidičskými schopnostmi. Autor žije v Santa Monice v Kalifornii.

Nabízím etického hrdinu

Román IQ jste psal na základě zkušeností, které jste získal během dospívání. Zřejmě i proto není Isaiáš japonsko-amerického původu, ale Afroameričan...

V útlém věku jsem neznal japonské děti. Stýkal jsem se s hlavně s černošskými vrstevníky a zvolil si i jejich řeč,
životní styl, postoje a hudební vkus. Na střední škole jsem byl umístěn do třídy s převážně bílými a asijskými
spolužáky. Trvalo mi rok, než jsem si udělal přátele. Ale ani pak to nebylo pro mě jednoduché. Nikdy jsem úplně do nového prostředí nezapadl.

Co bylo nejlepší na střední škole?

Setkal jsem se s dívkou, která se o pár let později stala mou ženou. Byl jsem introvert, ona populární roztleskávačka. Jak jsem se vetřel do její přízně, zůstane pro mě navždy záhadou.

Izaiáš zastavuje zločince svým rozumem spíše, než fyzickou zdatností. Jaké důvody jste pro to měl?

Chtěl jsem vytvořit postavu, která se běžně neuchyluje k násilí a není odvážná jen díky tomu, že může použít
zbraň. Chtěl jsem ukázat někoho, kdo je silný a může čelit padouchům, aniž by se sám stal zlým. Chtěl jsem
čtenářům nabídnout hrdinu etického, přemýšlivého a spravedlivého.

Jak tvoříte? 

Je to velmi dezorganizované a nelineární. Začnu s nejasnou představou o tom, kudy se bude ubírat děj.
A pak začnu psát. Důležité jsou první dvě strany. Začíná se na nich definovat svět, nastavovat tón a
naznačí představa o hlavním hrdinovi. Pak píšu co nejrychleji. Když mám dostatečně propracovaný první
návrh, začnu od začátku psát znovu. A pak to udělám zas. A ještě několikrát, do určitého okamžiku, kdy se
cítím spokojený.

Která je vaše nejoblíbenější část?

Prázdná stránka. Velmi skličující je, když musíte něco zbytečně zničit, a v hlavě vám zůstane prázdno.
Jediné, co můžete udělat, je psát, bez ohledu na to, jestli vám to jde a nepřestat, dokud nepřijde nová
inspirace a vy se znovu připojíte k příběhu.

Co děláte rád?

Přepisuji. Je to, jako kdyby byl dům postaven a teď ho opravuji. Vylepším některé obraty, dotáhnu vtip, učiním
zajímavější postavu, některým scénám dodám emoce. A také můžu škrtat všechny hlouposti, které jsem
napsal, což je vždycky značné. Z IQ jsem vyhodil nejméně tolik stránek, kolik jich zůstalo v knize.

Zčásti se vaše kniha týká opatrnosti před spravedlností tam, kde se rozpadly formální právní systémy. Co je na tom pro čtenáře zajímavé?

Hodně lidí zažilo šikanu, obtěžování, utlačování, nebo trpěli předsudky. Proto hledají zástupný způsob, jak se
domoci spravedlnost. Chtějí se pomstít. Hledají tedy vzory, které by jim v tom i fiktivně pomohly. 

Kterou poslední knihu jste četl?

Byl to román Mischling od Affinity Konar (česky Odeon, 2016). Autorka v něm píše o dvanáctiletých dívkách –
dvojčatech, kteá přežila zvěrstva v Osvětimi. 

Na kterém projektu pracujete?

Píšu druhou knihu IQ.
(Ze zahraničních pramenů)