Americký autor A. S. Greer (1970) vystudoval tvůrčí psaní a přispíval do časopisů Esquire a New Yorker. Debutoval v roce 2001 knihou povídek. Je autorem šesti románů, za Less obdržel Pulitzerovu cenu. Bestsellery se staly také Zpověď Maxe Tivoliho (česky Odeon, 2006), Příběh jednoho manželství (česky Víkend, 2010) a další. Greer učil na mnoha univerzitách, a vedl workshop spisovatelů v Iowě. Žije v San Franciscu a v Itálii.

Lidé předpokládají, že závažný problém nelze řešit s humorem

Za knihu Less jste získal Pulitzerovu cenu. Jak jste se o tom dověděl? Zavolali vám, nebo poslali e-mail?

No, oni mě vůbec nekontaktovali.

Opravdu?

Myslel jsem si, že kolem toho musí být nějaká ceremonie... Ale abych nikomu nekřivdil. Je možné, že někdo zavolal na mé americké číslo, ale já měl italskou SIM kartu. Pracoval jsem v rezidenci umělců v Toskánsku jako výkonný ředitel Nadace Santa Maddalena, která hradí tvůrčí šestitýdenní pobyt předním světovým spisovatelům. Můj kamarád mi po večeři asi v půl jedenácté ukázal na mobilu stránku San Francisco Chronicle, kde psali, že jsem vyhrál Pulitzera. Uvěřil jsem tomu, až mně v noci kontaktovali přátelé, kteří znali mé italské číslo. Tak jsem zavolal Michaela Chabona. Řekl: „Ano. Vyhrál jste Pulitzerovu cenu. A já vám to říkám jako první.“ Tak jsem mu to potvrdil, že je opravdu první, i když nebyl.

Jak jste přijal toto významné ocenění?

Byl jsem velmi dojatý. Během čtyřiadvaceti hodin se mi ozvalo sedm vítězů Pulitzera. Zvlášť milá byla Donna Tarttová...

Proč jsou humoristické romány často považovány za méně významné, než ty s nějakým vážným poselstvím?

U nás převládá názor, že velký americký román musí mít nejméně 800 stran. Lidé předpokládají, že závažný problém nelze řešit s humorem. Což samozřejmě není pravda, ale tradice je tak hluboce zakořeněná ve vědomí čtenářů, že není zrovna lehké dívat se na literární dílo objektivně a bez předsudků. 

Získal jste mimořádné ocenění, změní se nějak vaše psaní?

O tom jsem chvilinku přemýšlel, asi tak ve tři ráno, takže jsem rád za tuto otázku. Ve 3.30 jsem si vzal Xanax a vrátila se mi chuť do dalšího psaní. Nejlépe se mi píše, když se bojím. Naštěstí mám dostatečnou rezervu, ze které můžu čerpat.

Váš protagonista, Arthur Less, je spisovatel homosexuál. Ale v románu je obviněn z toho, že je „špatný homosexuál“, protože jeho postavy trpí, aniž by jim to bylo nějak kompenzováno. Cítíte tlak na gay spisovatele, aby homosexuální postavy představovali jen pozitivně?

Studentům říkám, ať jsou ve vyprávění svých příběhů pravdiví, i když tím mohou zklamat jakoukoli komunitu.
Román má zjevně romantický, šťastný konec, který v dílech jiných autorů nemusí být běžný. Byl to váš záměr?
Nikdy jsem o něm nezapochyboval. V literatuře vidím mezeru pro příběh dvou zamilovaných mužů, který není traumatický ani zoufalý. Proto jsem chtěl napsat tuto knihu. Chtěl jsem napsat román, který potvrdí obtížnost být homosexuální, ale také, že to nelimituje jeho možnosti radovat se.

Jste z dvojčat. Jak to ovlivnilo vaše vnímání identity?

Jsem zvyklý být s jinou osobou, takže se cítím osamělejší, když nejsme spolu. Je to divné, protože jsme si velmi podobní. Je pozoruhodné vidět někoho, o němž si myslím, že je jakousi mojí kopií, ale přitom vést jiný život a dělat jiná rozhodnutí. 

Které knihy jste si oblíbil v dětství?

Měl jsem rád všechny knihy, které měly na začátku nějakou mapu. Uvědomoval jsem si, že díky ní je v této knize obsažen celý svět a že ho chci poznat. To byl napínavý pocit. Mapa v knize se mi líbí dosud.

Byl jste obklopen knihami?

Velmi. Mí rodiče pocházeli z chudých rodin a knihy byly jejich potěšením. Nastartovaly je na studia a pak na vědeckou dráhu. Zřejmě i proto byly knihy v našem domě vždy ceněny.

Existují nějaké žánry, kterým se při vlastním čtení vyhýbáte?

Stejně jako většina spisovatelů čtu nejen pro zábavu, ale také abych pomáhal vlastnímu psaní. Třeba grafické romány jsou fantastické, ale z profesního hlediska mi nic nepřinášejí, takže je nevyhledávám.

Takže jsou spisovatelé, po jejichž knize sáhnete, když hledáte inspiraci?

Vždy je to Proust. Také Nabokov a W. G Sebald. Často čtu také Philipa Rotha...

Jaká je nejlepší kniha, kterou jste kdy dostal?

Můj skvělý přítel Daniel mi neustále nosí knihy. Ale jen pár jich mám stále na očích. Jsou to bláznivé romány americké spisovatelky Lillian Hellmanové. Kdykoli se do nich začtu, tak mě dojmou. 

Které knihy rád věnujete svým přátelům?

Všechny od Raymond Chandlera. Lidé moc nečtou, ale pokud jim dám něco od Chandlera, stanou se z nich opět čtenáři, protože se utvrdí v tom, jak jsou knihy fantastické.
(Volně ze zahraničních pramenů)