Anuk Arudpragasam pochází z Kolomba na Srí Lance, v současné době pracuje na doktorátu z filozofie na newyorské Columbia University. Píše v tamilštině a angličtině. Příběh krátkého manželství je jeho první román, dostal se do užší nominace na prestižní cenu Dylana Thomase pro mladé autory

Nesmyslné zabíjení tolika tisíců lidí se příčí lidskému rozumu...

Děj vašeho románu Příběh krátkého manželství se odehrává během poslední fáze občanské války v Srí Lance. Hlavní hrdina Dineš je deformován stálou přítomností smrti. Jaká je geneze románu, v němž jde v podstatě o hlubokou sondou do lidské duše. Jak jste zkoumal situaci člověka ve válkách, jak se mění jeho charakter a čím je navždy poznamenán?

Prvotním impulsem byl docela zvláštní zážitek. Otevřel jsem internet a tam viděl velké množství obrázků a videí, pořízených přeživšími v posledních dnech genocidy v letech 2008 až 2009 na severovýchodě Srí Lanky. To, co jsem viděl, mnou otřáslo. Vůbec jsem nevěděl, co s tím zážitkem mám dělat, jak se s ním vyrovnat. Tak
jsem začal psát. Scény, zamýšlel jsem se nad duchovními pochody aktérů, napadaly mě myšlenky, jaké asi vedly jejich činy, a tyto útržky se staly ústředními částmi románu. Příprava na psaní nebyla téměř žádná, musel jsem reagovat okamžitě. Bylo to i v zájmu mého duševního zdraví. Nejvíce mě rozrušilo několik fotografií mladého
příslušníka tamilských tygrů přivázaného k jedné z palem. Na snímcích se objevovaly záběry z jeho mučení až do okamžiku, kdy byl zabit. Oběť mi připomínala mého bratrance, s nímž jsem si hodně podobný, a já si představoval, že u toho stromu jsem přivázaný já a všechny ty hrozné útrapy se dějí mně. Domnívám se, že tato silná fyzická úzkost, že všechno, co se stalo s lidmi ve Vanni, se mi mohlo přihodit také. (jelikož jsem byl méně
šťastný a méně privilegovaný). Odpověděl jsem na obrázky a video, které jsem viděl, velmi fyzicky a do hloubky.

Bylo záměrem nezaujmout vyhraněné stanovisko vůči válce, a popsat všechna její zvěrstva, ale více se zaměřit na situaci mladého muže, který se snaží vyhnout vojenskému odvodu?

Do popředí jsem záměrně nepostavil politický a historický kontext občanské války. Ten je na Srí Lance vesměs známý. Samozřejmě jsem se mu nemohl úplně vyhnout, ale důležitější pro mě bylo zaměřit se na jedince, jak čelí té hrůzné mašinérii. 

Čeho jste chtěl dosáhnout tím, že jste postavil do protikladu válečné pustošení a intimitu manželství Dineše a Gangy, které je poznamenáno nejistou budoucností a zranitelností uprostřed masakru?

Já na to v té době ani moc nemyslel. Ozbrojený konflikt považuji za jakousi kulisu pro román, která určuje ději prostředí pro vykonání toho, co chci, aby se stalo, a nic víc. Mám pocit, že neadekvátní přemýšlení o vnějších věcech by mě jen rozptylovalo a odvádělo od účelu, pro který píši.

Vyrostl jste v Kolombu a nemohl jste se nestat svědkem násilí. Také jste strávil určitý čas ve Vanni v severní provincii Srí Lanky, která byla hluboce postižená konfliktem. Pomohlo vám popsání tragických událostí vypořádat se s démony z minulosti?

V Kolombo jsem žil celkem v ústraní a nebyl bezprostředním svědkem bombardování. A tak jsem nikdy neviděl rozdrcená a krvavá těla, která jsou na snímcích na internetu. O to větší šok to pro mě byl, když jsem je tam objevil. Takže ano, psaní bylo způsob, jak násilí vytěsnit z mysli, i když vím, že se to takto nedá věrohodně pojmenovat, protože vyrovnat se s ním nelze, ať už je to v rovině osobní nebo sociální. Nesmyslné zabíjení tolika tisíců lidí se zkrátka příčí lidskému rozumu.

Kdy jste začal Příběh krátkého manželství psát?

Začal jsem v září 2011. Děj se odehrává v březnu 2009. Válka končí 18. května 2009. Před touto čtvrtou fází války ovládali tamilští tygři většinu severovýchodní Srí Lanky kromě poloostrova Jaffna. Během roku nebo roku a půl se území tygrů zmenšuje a civilisté opouštějí své domovy a jsou na útěku. Na velmi malém prostoru zůstane na severovýchodním pobřeží Srí Lanky u moře obklíčeno 300 000 lidí. Jsou vystaveni bombardování. A 40 000 lidí zemře. 

Co budete dělat po dokončení své disertační práce na Columbia University?

Miluji Indii. Zbytek svého života pravděpodobně strávím někde mezi Srí Lankou a Indií. Mým plánem je, že chci určitou dobu žít na severu Srí Lanky a učit tam na univerzitě. Také chci žít v v Bombaji nebo v Dillí.
Nevím, vše je pro mě docela otevřené, ale je mi jasné, že se trvale usídlím někde v Indii nebo na Srí Lance.

(Volně podle zahraničních pramenů)