Walter Isaacson (* 20. května 1952 v New Orleans) je americký novinář a spisovatel. Svou kariéru začal jako novinář v londýnských Sunday Times, ale už v roce 1978 začal pracovat v časopise Time jako politický dopisovatel. V roce 1996 se stal editorem. O pět let později se stal ředitelem prestižní zpravodajské televize CNN. Je autorem životopisů Alberta Einsteina, amerického státníka Benjamina Franklina, nebo ostříleného politika a diplomata Henryho Kissingera. Walter Isaacson žije ve Washingtonu, D.C., kde je generálním ředitelem amerického nezávislého think-tanku Aspen Institute. Aspen Institute se dlouhodobě věnuje podpoře politiky založené na hodnotách, myšlenkách a ideálech dobré společnosti („good society“), jež propaguje prostřednictvím seminářů a konferencí. Napsal životopis Steva Jobse, který také vyšel v českém překladu. Pracoval na něm od roku 2005 a jde o jedinou autobiografii, na které se Steve Jobs podílel, a je tak možné Waltera Isaacsona označit za Jobsova výhradního životopisce.

Tvůrce, který navždy změnil svět

Porozumění inovacím a genialitě zůstává celoživotním dílem ikonického autora Waltera Isaacsona, člověka s nevšední schopností hluboce pohlédnout do duše člověka, ať již působil před delší dobou (Benjamin Franklin, Albert Einstein) nebo zemřel teprve nedávno (Steve Jobs) a ukazuje nám, jak jejich práce formovala svět. Jeden muž však vyniká nad všemi, geniální génius, italský umělec a polyhistor, Leonardo Da Vinci.
Da Vinci byl muž, který překonal všechny své vrstevníky, a vykročil daleko do budoucnosti. Walter Isaacson strávil roky své investigativní kariéry ve snaze proniknout do všech zákoutí života tohoto mimořádného jedince. Výsledkem je obsáhlá biografie, kterou česky vydalo nakladatelství Práh, a která vypráví celý příběh tvůrce, jenž navždy změnil svět.

Co vás fascinuje na některých vizionářích různých věků, že jste se rozhodl podrobit je hlubšímu zkoumání?

Rád se dívám na lidi, kteří vynikají v různých disciplínách, zejména na ty, co spojují umění a vědu nebo  humanitní vědy s technologiemi. Patří sem Steve Jobs, ale samozřejmě i Benjamin Franklin a Albert Einstein. Pokud pracuji napříč disciplínami, mám tendenci vidět vzory v přírodě, chápat průřezové vlivy. Leonardo Da Vinci je jedinečným příkladem. Jeho kresba vitruviánského muže (Vitruviánský muž je kresba Leonarda da Vinciho, která znázorňuje proporce lidského těla – muže. Postava v několika různých postojích je vepsána do kruhu a čtverce) působí symbolicky. 

Vzal jste na sebe obrovský  úkol psát o životě někoho mimořádného. Strávil jste léta sběrem a studiem pramenů a v konečném výsledku jste se musel ubránit, abyste nevytvořil bezchybnou ikonu. I geniální lidé měli své chyby a jejich životy tvořilo mnoho různých faktorů. Byl jste si vědom odpovědnosti, když jste zobrazoval jedinečnost některých velikánů?

Myslím si, že je důležité, aby historici byli obezřetní a nepodlehli pokušení přenášet morální myšlení  současnosti na lidi z minulosti. Musíme pochopit dobu, v níž žili, porozumět tomu, kým byli, a pochopit také soudy, které na ně vynášela různá období historie.

Váš nejnovější projekt o Leonardovi Da Vinci je pro vás vyvrcholením až existenciálního hledání toho, co dělá z člověka génia?

Ano, je to vrchol, a proto jsem čekal, než jsem se odhodlal biografii o něm napsat. On je vrcholným příkladem někoho, kdo se snažil vědět všechno, co bylo známé v jeho době a k tomu přidat ještě něco navíc. 

Pravý polyhistor…

Ano, skutečný polyhistor. Osoba s nejširší a nejvíce košatou zvědavostí, jakou v dějinách známe. O Leonardův život jsem se soustavně zajímal, ale čekal jsem, že jeho biografii napíši, až získám tolik zkušeností, že budu moci s klidným svědomím říci, že jsem dosáhl vrcholu ve své tvorbě, kterou jsem zasvětil lidem, co posunuli souhrn vědění z různých vědeckých oborů a navíc byli i uměleckými génii. 

Krátce jste se zmínil o Vitruviánském muži. Fascinuje dokonce i dnes. Čím si myslíte, že to je? Třeba tím, že zachycuje ve zkratce představivost lidstva?

Vitruviánský muž mě také soustavně ohromuje. Ten chlapec je autoportrét Leonarda, jakási postava zbytečné krásy, pokud vám jde jen o zachycení tělesných proporcí člověka. Leonardo se dívá na sebe a poměřuje, jak se vejde do vesmíru. Byl jediný člověk, který vytvořil kresbu, kterou lze považovat jak za brilantní vědeckou práci,
tak i úchvatné umělecké dílo.

Co si myslíte, že bylo hnací silou Leonarda Da Vinci při jeho objevování nového?

Myslím, že to byla zvědavost. Neoplýval až nadlidskou duševní kapacitou, jakou měli Isaac Newton nebo  Albert Einstein. Místo toho ho charakterizovala neutuchající zvědavost. Každý týden si napsal do zápisníku seznam věcí, které se chtěl naučit. Byl do značné míry samouk. Píše, jak v Miláně staví zámky a přehrady, nebo jak chodí na ledě ve Flandrech, proč ryba plave ve vodě rychleji, než pták může létat vzduchem a spoustu  dalších věcí. Skvělé na tom všem je to, že všichni v sobě můžeme zvědavost probudit. Můžeme se zastavit, a to i vícekrát denně, abychom se zeptali i na relativně jasné věci. Třeba, proč je obloha modrá nebo jak se voda
dostává do horských toků. Na toto se Leonardo ptal sám sebe.

Který je váš nejoblíbenější Leonardův obraz a proč?

Mona Lisa. Vzhledem k tomu, že se starověká krajina spojuje s portrétem považuji toto dílo za vrchol jeho vědeckého a uměleckého myšlení. Miluji také méně známou práci: Dáma s hranostajem. Obraz vyzařuje bohatý rejstřík vnitřních emocí.

Co si myslíte, že je Leonardova největší osobní chyba? Pokud nějakou vůbec měl?

Mnoho věcí nedokončil.

Je něco, co vás na Leonardových malbách překvapilo?

Jeho mistrovské anatomické kresby. Od plodu v děloze až po ty, které ukazují uzavření aorty.

Jak chápete výrok, že „není nic silnějšího než myšlenka, jejíž čas přijde“?

Myslím, že velcí myslitelé jsou právě ti, kteří posunují hranice myšlenek a jsou schopni učinit skoky, které ostatní nevidí. Myslím, ale že obecná teorie relativity nebyla myšlenka, jejíž čas přišel. Byl to masivní skok v poznání Alberta Einsteina. Stejně tak kreativita každého, o němž jsem psal, od Steve Jobse až po Leonarda Da
Vinciho, pocházela ze skutků, které jiní svého času nebyli schopni učinit.

Co tím myslíte?

Myslím tím, že ani v malém měřítku nikdo nevěděl, že potřebujeme nosit tisíce skladeb v našich kapsách, dokud
Steve Jobs nevymyslel iPod. Nikdo nevěděl, že gravitace není síla, která působí mezi dvěma objekty, dokud Einstein nepřišel se svou obecnou teorií relativity. Takže to byly skoky v myšlení, které směřovaly dál, než tehdy byli ostatní schopni vůbec pomyslet.

Kdo by byl podle vás zapomenutý génius?

Ada Lovelace (Augusta Ada King, hraběnka z Lovelace, narozená jako Augusta Ada Byron a nyní známá
jako Ada Lovelace, (1815–1852; byla anglická matematička a první programátorka, která je známá především detailním popisem fungování Babbageova mechanického počítače, jehož vývoj podporovala i finančně.
Wikipedie) byla velmi zajímavá, když přišla s koncepty výpočetní techniky už ve čtyřicátých letech devatenáctého století. Myslím, že Maxe Plancka zastínil Einstein. Ale jeho genialitu to nesnižuje a chtěl bych se o něm dovědět víc. Ale to jsou jenom příklady. Leonardo byl velmi přátelský a měl více kamarádů, než si dokážete představit. Někteří z nich byli bezstarostní géniové, jako Luca Paccioli, velký matematik, který pochopil vizualizaci geometrie a vedl Leonarda, aby vytvořil nějaké krásné geometrické kresby. Takže miluji i lidi, kteří spolupracovali s některými známými génii.

Tak proč si pamatujeme některé jednotlivce a jiné ne? Jaké vlastnosti museli mít, aby mohli vystoupit na vrchol?

Einsteina si zapamatujeme, protože byl nejdůležitější osobou při vytváření dvou pilířů současné vědy, což je teorie relativity a kvantová teorie. Ale byl také slavný pro svou vizáž s proudem vlasů a pronikavým záběrem očí. Jeho tvář vypadala jako filmové znázornění geniality. A můžete zapřemýšlet, zda by byl stejně známý, kdyby vypadal jako Niels Bohr nebo Max Planck. Myslím, že v případě Alberta Einsteina je jeho sláva  opodstatněná, ale někdy někdo, také velice brilantní, může být méně výrazný a třeba vypadat jako Niels Bohr,
takže se mu proto možná dostane trochu méně publicity.
(Ze zahraničních pramenů)