Francesca Hornak, novinářka a spisovatelka, publikovala v denním tisku i časopisech – The Sunday Times, The Guardian, Metro, Elle, Marie Claire a dalších. Je autorkou knih History of the World in 100 Modern Objects: Middle Class Stuff (and Nonsense) a Worry with Mother: 101 Neuroses for the Modern Mama. Sedm dní spolu je její první román.

Jsem docela pragmatická ...

Sedm dní spolu je vaše prvotina. Jste novinářka, proč jste se o román nepokusila už dříve?

Se zveřejněním jsem vlastně nepočítala ani nyní. Chtěla jsem získat jakési povědomí o tom, jak se píše
beletrie. Ve skutečnosti, až do finálních úprav, byl rukopis v mém notebooku uložen jako 'First Pancake'.

Co vás inspirovalo k napsání románu Sedm dní spolu?

Týden před Vánocemi jsem navštívila rodiče a tady mě zastihl e-mail mé nejlepší kamarádky, která byla na misi v Sierra Leone zrovna v době kdy, tam vypukla epidemie smrtelné nemoci ebola. Psala mi, že příštích třicet dnů bude muset strávit v karanténě. Odepsala jsem jí, že mi to připadá jako moderní drama, v němž herci jen sedí
v jedné místnosti izolováni od okolního světa. Pak mě najednou napadlo, že karanténa by mohla být jakýmsi fiktivním prostorem, kde by se zintenzívnily standardní rodinné vztahy. Usednout k počítači mě však přiměl až pozitivní těhotenský test. Už jsem měla jedno dítě, takže ze zkušenosti jsem věděla, že při dalším nebudu mít čas na psaní. Devítiměsíční termín byl tím nejlepším podnětem, který jsem musela využít.

Kdo byl nejtěžší postavou v románu, a která se vám naopak psala lehce?

Nejtěžší byla pravděpodobně Olivia, protože s její postavou nemám moc společného. Je velmi rezervovaná a vážná. Nejbláznivější byl Andrew, protože ho všechno dráždilo. 

Máte nějakou zkušenost s někým z odlišného kulturního prostředí nebo jiné národnosti a jak vám takové zážitky pomáhají jako spisovatelce?

Když mi bylo osmnáct let, odjela jsem do Belize, kde jsem působila jako učitelka v jedné venkovské základní škole. Ubytovali mě v jedné místní rodině a zpočátku jsem se řídila jejich radou a oblékala se velmi skromně. Ale po pár měsících, když nastala velké vedra, a myslela si, že už mě lidé berou se všemi odlišnostmi, tak jsem mimo školu začala nosit šortky a trička. Všimla jsem si, že jiné dívky v obci měly na sobě totéž a mě vůbec nenapadlo, že si lidé mohou myslet, že jsem jako učitelka oblečená nevhodně a že by se na mě mohly vztahovat jiné normy. Jednoho dne starší žena řekla mé „hostitelské matce,“ že chodím jako prostitutka a nejsem hodna být učitelkou. Přišla jsem domů a našla svou „hostitelskou matku“ u kuchyňského stolu v slzách. Řekla mi, že se stydí, že mě má u sebe v domě. Pro mě to bylo naprosto zničující a uvědomila si, jak jsem byla naivní. Naučilo mě to, že nelze brát reakce lidí v cizině absolutně, když se na vás usmívají a mávají vám, a myslet si, že se jim skutečně líbíte a vyslovují vám tím své sympatie. Ale musím uznat, že i takovéto negativní životní zkušenosti mohou být užitečné, když píšete. V mém případě to například bylo, že jsem mohla lépe pochopit, jak se cítila Jesse jako host a cizinec. 

Jak jste si vybírala jména pro své postavy?

Jsem docela pragmatická: Hledám nejoblíbenější jména dětí v roce, kdy se narodila, a pak vybírám to, které vyhovuje jeho sociálnímu původu. Poté zkontroluji, zda nezní podobně jako jména ostatních postav. Nevolila bych například Olivia – 'Sophie', přestože by se to hodilo, protože Sophie zní podobně jako Phoebe. Nechci, aby čtenář musel pátrat v paměti a říkal si, „Kdo sakra je ten Richard?"

Přečetla jste nějakou knihu před tím, než jste začala psát Sedm dní spolu, která by vás nějak zásadně ovlivnila?

Romány čtu neustále a přemýšlím, jestli bych to také tak dokázala napsat. Ale nevzpomínám si, že bych před Sedmi dny spolu četla něco tak zásadního, co by na mě mělo vliv. Vlastně to ani nechci, jen by mě to znervózňovalo. Raději se plně ponořím do své práce a na nic jiného nemyslím.

Ale určitě máte své oblíbené spisovatele?

Ano, je jich hodně. Tedy jen některá jména: Jennifer Eganová, Candace Bushnellová, Charlotte Mendelsonová, Lori Mooreová, Joshua Ferrisová.
(Ze zahraničních pramenů)