Barbara Lynn-Davis se narodila ve Washingtonu. Po absolvování bakalářské univerzity v oboru dějin umění pracovala v muzeu Peggy Guggenheim v Benátkách na dokončení doktorské studia renesančního umění na Princetonské univerzitě. Při shromažďování podkladů objevila i památky na slavného milovníka Giacomo Casanovu a našla příběh, který ji inspiroval k napsání románu Casanova a jeho utajená žena. V současné době sbírá v Benátkách podklady pro román o Raphaelovově autoportrétu, který ukradli nacisté a nikdy nebyl nalezen. Je to považováno za jednu z největších uměleckých ztrát druhé světové války. Lynn-Davis vyučuje dějiny umění a tvůrčí psaní na Wellesley College

S Casanovou bych šla na večeři...

Jak vás Benátky „svedly?“

Bylo to, když jsem pracovala v muzeu Peggy Guggenheim. Bydlela jsem s 86letou jihoslovanskou hraběnkou (vždycky hrdě trvala na tom, abych ji oslovovala komteso). Ale žila skromně v dvoupokojovém apartmánu s výhledem na kanál Giudecca. Pronajala mi tu nejkrásnější ložnici. Denně jsem sledovala zářící modrozelenou lagunu, na ní gondoly, rybářské lodě a někdy i oceánské parníky. Bylo to úchvatné a zamilovala jsem se na celý život.

Kdy jsou Benátky nejhezčí?

Mám ráda Benátky v noci, zvláště po horkém dni, to je úplný balzám. Nasávám jasmínovou vůni a sním o tom, jaké by to bylo sedět v jedné z těch zahrad, odkud ta omamná vůně přichází. Mít zahradu v Benátkách je totiž obrovský luxus. 

Co máte raději – chodit po Benátkách pěšky, nebo se na ně dívat z gondoly?

Hlavně chodit. Ale když jsem tam pracovala na disertaci, milovala jsem pohodlí gondoly, která se plavila z Piazza San Marco. Byl to neopakovatelný zážitek.

Který kanál nebo místo v Benátkách se vám líbí nejvíce?

Pro mě je to určitě kanál Campiello Barbaro. Připadá mi dokonalý a především pohled na jeho zadní část s otevřenou lodžií z patnáctého století a s výhledem do miniaturní zahrady s vysokými stěnami je úchvatný. Obdivuji toto místo, proto zde v mé knize „žije“ hlavní postava Kateřina Capretová.

Pokud byste mohla jít s někým z Benátek, živým nebo mrtvým, na večeři, kdo by to byl a proč? Co byste si dala?

Tak určitě s Casanovou. Z jídelníčku bych si vybírala mezi zvěřinou, rybami, lanýži, ústřicemi, ovocem, sorbetem a burgundskými víny. Také bych se spokojila s velikou miskou makarónů a sýrů. 

Jaký byl Casanova?

Podle mého názoru chytrý, zábavný, rád riskoval, svůdný a měl rád dobrodružství. Zařazuji se do zástupu jeho ctitelek. Miluji ho. 

Chtěla byste být spíše kurtizánou nebo šlechtičnou?

Raději bych byla šlechtična. Šlechtici, přinejmenším v osmnáctém století, měli spoustu svobody. Například se jim líbila společnost cicisbei, kterou tvořili mladí muži, jejichž úkolem bylo doprovázet dámy do společnosti, pokud se po nich nechtěly i jiné služby. Dnes tuto roli spíše plní ženy a říká se jim společnice. Čtenáři si povšimnou, že v mé knize je společenský život Kateřiny Capretyové velmi ohraničený, ale je dcerou obchodníka,
která patří do tradiční třídy cittadino, tedy měšťanů. 

Jak se mohou čtenáři více dozvědět o vás a vašich tvůrčích aktivitách?

Mohou navštívit mé webové stránky www.barbaralynndavis.com.
(Ze zahraničních pramenů)