Andreas Gruber (narozený 28. srpna 1968 ve Vídni ) je rakouský spisovatel, který píše především v žánrech fantasy, hororu a thrilleru. Studoval na VŠE a žije jako svobodný autor se svou rodinou v Grillenbergu, jižně od Vídně. Vyučuje rovněž tvůrčí psaní. Mnoha jeho knihám byla udělena prestižní ocenění nebo na ně byla nominována. Jeho sbírka povídek Pátý Archangel získala čtvrté místo v německé Fantasy ceně v roce 2001, o rok později jeho druhá sbírka povídek Potopit Enora cenu Time ve dvou kategoriích, dále německou cenu za fantasy, 3. místo v ceně Kurd Laßwitz. Jeho první román Jidáš svatyně získal nejvyšší ocenění Fantasy Award 2006 v kategorii „Nejlepší debut“ a v kategorii „nejlepší román v německém jazyce“ třetí místo. Ve výčtu ocenění by šlo pokračovat.

Autorská čtení mám rád

Vaše bibliografie už čítá zhruba desítku thrillerů. Po škole jste nejprve studoval ekonomii a pracoval jste jako správce. Jak jste se stal autorem?

Vždycky jsem to chtěl. Svůj první příběh jsem vymyslel v pěti letech, v té době jsem jsem ještě ani neuměl psát. Bylo to něco na způsob komiksu se symboly namísto slov v bublinách. Když mi bylo osm nebo devět let, jsem o prázdninách během jedné noci v chatě rodičů napsal svůj první thriller. Po třech stránkách se všechny postavy navzájem zabily a román skončil. V jedenácté jsem se znovu pokusil o literární dílo, tentokrát profesionálněji na mechanickém psacím stroji rodičů.

Jak to vypadalo?

Myslel jsem, že autor musí vytvořit rukopis v určitých blocích. Pracoval jsem na tom celé hodiny, volil vhodná slova, dokud jsem nedokončil dva odstavce, které už vypadaly jako součást knihy. To byl skvělý pocit. O několik let později jsem začal psát povídky. První z nich jsem publikoval v 90. letech: v časopisech a malonákladových sbornících. Od té doby jsem psal téměř denně, tvorbou jsem byl úplně posedlý. V roce 2005 vyšel můj první román. 

Jak jste to zvládl vedle své práce?

Psal jsem po večerech a v sobotu. Moje žena mě podporovala a dodnes zůstala mým prvním a nejlepším čtenářem a kritikem. Pracoval jsem ve farmaceutické společnosti, a soustavně si snižoval pracovní úvazek. V roce 2014 se můj sen stal skutečností: opustil jsem svou práci a stal se spisovatelem na volné noze. 

Jak vypadá váš pracovní den?

Nejsem typ spisovatele, který čeká na múzu. Vstávám v půl šesté a posnídám s manželkou. Když odejde do zaměstnání, začnu psát a když se mi to daří, pracuji pět hodin. V poledne si hodinu zacvičím, podívám se na film nebo se jdu projít. Pak pokračuji v práci až do sedmi večer. Nejvíce mě rozptylují naše kočky, když se mi třou o nohy nebo chodí po klávesnici notebooku.

Jsou autoři, kteří vás inspirovali?

Jako teenager jsem četl především Stephena Kinga. Jeho knihy byly pro mě velmi důležité, ale v průběhu let mi začaly být příliš zdlouhavé. Na rozdíl od románů Deana Koontze, v nichž je všechno dobře promyšlené a zkomponované, to se mi líbí. Dennis Lehane je také významný pro mé thrillery. Své série jsem konzultoval se soukromým detektivem a i díky němu jsou příběhy složitější a vzrušující.

Jak jste vytvořil postavu Sneijdera?

Chtěl jsem vymyslet nekonvenčního, mimořádného hrdinu a popustil uzdu fantazii bez jakékoliv formy autocenzury. Věděl jsem, že by měl by to být zábavný a zajímavý. Nechtěl jsem, aby byl Rakušan jako já, ale ani ne Němec, takže se stal Holanďanem. A jméno? Do očí mi padla soupiska holandského fotbalového národního týmu. Je tu skvělý hráč Wesley Sneijder. Po něm jsem pojmenoval svého vyšetřovatele.

Kolik je Andrease Grubera v Maarten S. Sneijderovi?

Nejsem gay, nekradu knihy, netrpím bolestmi hlavy a nekouřím marihuanu. Ale v Sneijderových cynických poznámkách je spousta ze mě.

Jak Sneijder oceňuje „svůj objev“ komisařku Sabine Nemezovou a co si ona myslí o Sneijderovi?

Považuje ho za geniálního, má míru osvícení 97% a ví, že se od něj může hodně naučit. Musí však být opatrná, aby nepřejala jeho špatné vlastnosti. Sneijder v Sabine poznal velký potenciál. Proto ji přivedl do akademie BKA, aby zde získala potřebné vzdělání.

V seriálu thrillerů Maarten S. Sneijder nechybí humor. Z čeho vychází ve vztahu mezi postavami?

Humor je suchý, černý, chytrý a cynický. To má něco společného s postavou Maartena S. Sneijdera, protože je nelidský A mnoho dalších. Sabine ale taková není. Proto se mezi nimi často objevují osvěžující dialogy. Často jsem strávil dny a týdny přemýšlením o tom, co Sneijder může odpovědět. V určitém okamžiku se takový záblesk objevil – a v románu to zní velmi spontánně.

Jak vytváříte své postavy?

Existují dvě techniky kreativního psaní, které se nazývají „show, neříkej“ a „vyprávěj z perspektivy příběhu“. Zní to pompézně, ale ve skutečnosti jde jen o vyprávění toho, co postava vidí, slyší a cítí. Také často používám interní monology, takže se ponořím do postavy a popisuji scény z jejího pohledu. Mám vyzkoušené, že mi při přemýšlení pomůže šálek kávy a chleba s nutellou. Ne, abych byl upřímný: dva nebo tři chleby s nutellou.

Jak čtenáři reagují na vaše postavy? Jak komentují jednání Maartena S. Sneijdera?

Je to punk. Politicky extrémní, odporný. Ale čtenáři ho stále milují – nebo jim je možná sympatický právě proto. Protože má také své slabé stránky, a to z něj činí zranitelnou lidskou bytost. Je gay, akupunkturou bojuje proti úporným bolestem hlavy a v knihkupeckém řetězci Haital krade knihy, což má něco společného s jeho minulostí. Je v něm tolik drsných vlastností, a to možná vytváří jeho kouzlo.

Píšete kriminální thrillery a popisujete vesměs samé hrůzy. Chtěl byste se také vylíčit jako „pěkný, charakterní a empatický muž?“

Samozřejmě, i když já vlastně takový jsem. A nemůže ani vadit, že se dívám na hororové filmy, čtu thrillery a poslouchejte tvrdý rock. Kromě toho je můj život normální a všední. Má žena a já pravidelně hrajeme s našimi sousedy na Sixth Card poker. Dosud mě nikdo nezastřelil. Když sedím s notebookem v zimní zahradě a píšu, zamávám turistům, kteří zabloudí do naší slepé uličky, která vede lesem do hor. A abych nezapomněl: máme pět koček – a majitelé těchto domácích mazlíčků nejsou zas tak špatní lidé. 

Četl jste v dětství pohádky?

Ano. Nejprve pohádky bratři Grimmů, pak alpské a podunajské a později příběhy Tisíce a jedné noci a řeckou mytologii. Odtud to nebylo daleko k románům Stephena Kinga.

Váš vyšetřovatel Maarten S. Sneijder je policejní analytik v BKA. Zajel jste někdy do Wiesbadenu a studoval zde prameny pro své knihy?

Na akademii se Sneijder zabývá se svými studenty nevyřešenými případy vražd. Díky tomu Sabine objeví spojení mezi některými nevyřešenými případy, a tak začne vyšetřování. Ve Wiesbadenu jsem měl možnost se podívat na různé lokality BKA, hlavní budovu, akademii a mluvil s mnoha vyšetřovateli. Načerpal jsem zde látku pro mnoho dalších románů.

Je pravda, že máte rád autorská čtení?

Ano, mám je opravdu rád. Dostávám se při nich do kontaktu se čtenáři, což je pro mne důležité, a také se seznámím s novými městy a připadám si jako mí románoví hrdinové, Sneijder & Nemezová, protože ti jako vyšetřovatelé museli také hodně cestovat. Při čtení se nikdy nenudím, protože nečtu stejný text. Zabere mi to asi tak čtvrtinu vymezeného času, pak mluvím o historii románů, o spolupráci s vydavatelem a vyprávím humorné zážitky z přípravných prací. Následuje diskuse s publikem a podepisování knih.
(Ze zahraničních pramenů)