Lesley-Ann Jonesová (1956) je oceňovaná hudební novinářka a spisovatelka. Narodila se v Kentu v Anglii. Je autorkou životopisných knih o světových hvězdách populární hudby. Jsou přeloženy do mnoha jazyků. Přispívá také do předních magazínů ve Velké Británii, USA, Austrálii a Evropě. Působí v rozhlase a televizi, píše scénáře a spolupracuje na tvorbě dokumentárních filmů. Uplatňuje se také v reklamě. Se svou dcerou natočila pro Saatchi & Saatchi klip o pampersové plence. Vysílal se po dobu osmnácti měsíců po celé Evropě a zařadil se mezi nejúspěšnější reklamní spoty. Je matkou syna a dvou dcer, s nimiž žije v Londýně.

Freddie Merkury po sobě zanechal výraznou stopu

Bylo jen málo lidí, kterým bylo dopřáno nahlédnout za třpytivou fasádu Freddieho Mercuryho. Jednou z nich byla novinářka Lesley-Ann Jonesová, která měla štěstí se Freddiemu přiblížit a popsat jeho pomalý, ale stabilní vzestup ke slávě i jeho sestup do nebezpečných končin nevědomí. Byl to přece muž, který prohlásil: „Darling, já dělám všechno s každým.“ Napsala příběh člověka ... a hudby, kterou miloval.

Kdy jste se rozhodla napsat biografii Freddieho Merkuryho a proč jste ji za několik let vlastně psala znovu?

Dobrá otázka. Ale není to tak úplně pravda. Nepsala jsem novou knihu. Jen ji doplnila. Nová verze obsahuje proti té původní o 102 rozhovorů více. O první knihu mě požádal v roce 1996 můj literární agent. Freddie zemřel v listopadu roku 1991. Pak tu byla asi rok nebo dva kniha, kterou napsal Jim Hutton, poslední Freddieho partner. Tato kniha byla mimořádně dobrá. Přesto mě vydavatel oslovil, zda bych se nepokusila napsat obecnější biografii, která by nebyla pouze popisem vztahu od blízké osoby. Byla jsem skupině Queen nablízku, a tak jsem nadšeně souhlasila. Kniha vyšla a byl o ni velký zájem. A pak asi v roce 2010 se objevily informace o záměru natočit celovečerní film o Freddieho životě. Můj vydavatel chtěl atmosféry šílenství z možného filmového zpracování využít a nabídl mi nové vydání knihy. Byl asi hodně překvapený, když jsem s tím nesouhlasila. Navrhla jsem mu však, že ji doplním. Zprvu úplně nechápal, protože Fereddie byl už skoro dvacet let mrtvý a zdálo se, že už oněm bylo všechno řečeno. Přesvědčila jsem ho, že tomu tak není, že se jeho příběh v průběhu let dramaticky posunul. Posmrtně si podmanil Spojené státy, kde o něm za jeho života téměř nic nevěděli. Pomohl tomu zejména úspěch We Will Rock You – muzikálu, který znamenal objev pro celou novou generaci příznivců rockové hudby, jež se narodila až po Freddieho smrti. A pak basketbalové haly a fotbalové stadióny opanovaly písně jako We Will You Rock You, We Are The Champions, One One Bites The Dust. Fanoušci je začali považovat za hymny svých klubů. Neskutečně se tím rozšířilo publikum Freddieho příznivců.

To je fascinující, kdo vám z toho množství respondentů poskytl nejcennější poznatky o Freddieho životě?

Jsem si jistá, že to byl Tim Rice. [Poznámka: britský textař a libretista. V roce 1965 se poprvé setkal s Andrewem Lloydem Webberem a společně napsali svůj první muzikál The Likes Of Us, který však byl poprvé uveden až v upravené verzi v roce 2005. Následovaly muzikály, Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat, Jesus Christ Superstar, Evita a další. Píše také písňové texty. U příležitosti premiér svých muzikálů několikrát navštívil Českou republiku. Wikipedia]. Jsem šťastná, že ho můžu považovat za osobního přítele. S Freddiem se dobře znal a spolupracovali spolu na různých projektech. Nejvíce jsme se spolu bavili o Merkuryho nejslavnější písni Bohemian Rhapsody. Nahrávání této jediné skladby trvalo tři týdny. To je doba, za kterou se může natočit celé album. Skladba se stala hitem v době vzniku – v roce 1975 – navzdory tomu, že je velmi dlouhá – téměř šest minut, což je dvojnásobek obvyklé délky singlu v tehdejší době. Podruhé ovládla žebříčky hitparád v roce 1991 po Mercuryho smrti. Nikdy mě nenapadlo, že Bohemian Rhapsody složil Freddie v době, kdy nebyl schopen upřímně a otevřeně hovořit osvé sexualitě. Jeho rodiče byli zoroastriané, vyznavači jednoho z nejstarších náboženství, a kdyby se jim svěřil, s tím, že je homosexuál, urazili by se a nikdy by se s tím nesmířili. Homosexualita je na Zanzibaru, který je nyní součástí Tanzanie, stále zakázaná. V Bohemian Rhapsody Freddie vyjádřil všechny úzkosti, které v sobě dusil. I ty vyplývající ze vztahu k Mary Austen, kterou zbožňoval a chtěl si ji vzít. Ke svatbě ovšem nikdy nedošlo. A to i přesto, že Freddie Mercury pro Austinovou složil baladu Love of My Life z alba A Night at the Opera a věnoval jí zásnubní prstýnek. Mary však registrovala signály, které u ní vyvolávaly pochybnosti, zda je jejich vztah úplně normální. K rozchodu došlo v roce 1976, kdy z Mercuryho už byla světová superstar, a Mary Austinové přiznal svou sexuální orientaci. Když mi to Tim vyprávěl, všechno, co jsem o Freddim dosud věděla, se mi poskládalo, jak mělo, a já uviděla siluetu malého muže – to byl onen „starý” Freddie. Nakláněl se ke mně a říkal: „Přijde čas, kdy budu muset být otevřený sám k sobě, nebo exploduji.“

Jak se jeho rodina vyrovnala s faktem, že jejich syn veřejně přiznal, že je gay nebo bisexuál, jak o sobě tvrdil?

Myslím, že na celé věci je tragické, že by to přijali, kdyby se jim svěřil. S jeho rodiči jsem se potkala na párty v hotelu Savoy k nedožitým 65. narozeninám Freddieho. Hovořila jsem s nimi i o tom, jak daleko jsme za tu dobu došli v chápání homosexuality a shodli se, že bylo nešťastné, že se Freddie nesměl otevřeně hlásit ke své sexualitě. Mohl pomoci gayům bojovat proti AIDS. Jeho matka mi řekla, že se postoje změnily, a kdyby znali pravdu, tak by ji přijali.

Kdy jste naposledy viděla Freddieho?

V únoru 1990 na BRIT Awards v Londýně. Kapela Queen tam získala ocenění za vynikající příspěvek k rozvoji britské hudební scény. Přišli si na pódium pro cenu a celý sál byl v šoku. Freddie vypadal hrozně. Byl oblečený do šatů bledě modré barvy, měl ostříhané vlasy a na první pohled bylo patrné, že není zdráv. Bylo to srdcervoucí. Freddie přistoupil k mikrofonu a zamumlal: „Děkuji… Dobrou noc.“ Byla to jeho poslední slova na veřejnosti.
Rozloučil se s hudebním průmyslem, který mu poskytl skvělou kariéru. Zanechal po sobě výraznou stopu. Nezapomenutelné je třeba vystoupení Queen na Live Aid v roce 1985 ve Wembley, charitativní akci na pomoc hladovějícím v Etiopii, bylo vyhlášeno nejlepším koncertem všech dob.

Jak jste se dozvěděla, že je Freddie nakažen virem HIV?

Poplašné zvěsti o jeho zdraví se začaly šířit asi od září 1986 po koncertu v Knebworth Parku. Bulvár zaplatil Jasonu Fraserovi, aby ho sledoval. Pořídil fotografie Freddieho, jak vychází z ordinace specialisty na Harley Street. A pak se v médiích objevovaly zprávy, v nichž Freddy figuroval jako odstrašující příklad toho, co se s vámi stane, povedete-li promiskuitní život... To je hodně smutné... Bylo to bezcitné, hanebné a mnoho lidí se na tisk zlobilo. Manažer a všichni členové skupiny takové informace dementovali. Říkali, že je Freddie v pořádku. Klamali, protože respektovali a ctili přání svého přítele. A tak umíral. Paparazzi čekali dny a noci před domem v Garden Lodge v Kensingtonu, až zemře. Freddie se stal vězněm ve svém vlastním domě. Nemohl jít ven, i kdyby chtěl, nebo mohl. Jsem také novinářka, a tehdy jsem se za svou profesi moc styděla.

Jste stále v kontaktu s některým z členů skupiny Queen?

Brian May je můj přítel. Když jsem vydala román Imagine (Mulcahy Books), Brian si přečetl rukopis a napsal mi text na obal. „Opravdové, surrealistické  a jedinečné!“ Je to druh reklamy, o který se může autorovi jen zdát.

Co pro vás Freddie znamená?

Na pódiu byl Hercules – divoký, obrovský bojovník. Svým šarmem a uměním klidně ovládl 300 000 lidí. Ale když odcházel z pódia v závěru koncertu, bylo to, jako by upustil hvězdu. Sehnul se zpátky k tomu malému, skromnému chlapovi. Neudělal nic dalšího, aby na sebe upozornil. „Freddie Mercury of Queen“, to bylo něco jako zákon.
(Volně podle zahraničních pramenů)